BABA KARAM

Země původu: Irán 🇮🇷

Baba Karam je jedním z nejzajímavějších a nejpopulárnějších tanců íránské kultury. Na rozdíl od starověkých náboženských rituálů nebo elegantních dvorních tanců je jeho historie neoddělitelně spjata s drsným pouličním životem, humorem a fascinujícím překračováním genderových rolí.

​🚬 Tajemství teheránských ulic: Subkultura Jahel a Louti

​Tanec Baba Karam má své kořeny hluboko v městské subkultuře zvané Jahel (nebo Louti), která vzkvétala v Teheránu během dynastie Kádžárovců (19. a počátek 20. století) a přetrvala až do éry dynastie Pahlaví. Termín jahel (v perštině doslova „nevědomý“, ale v tomto kontextu spíše „pouliční drsňák“) označoval muže z dělnické třídy, kteří tvořili neformální pouliční bratrstva. Tito muži chránili své čtvrti, měli svůj vlastní přísný kodex cti a hrdosti, ale zároveň byli známí jako výtržníci, kteří budili strach i respekt.

​Jejich specifický styl chůze, oblékání a celkové „macho“ vystupování se staly hlavním inspiračním zdrojem pro vznik tance Baba Karam. Původně šlo vlastně o hravou karikaturu – tanečníci napodobovali tyto drsné muže, jejichž postoj byl směsicí pouliční chytrosti, hrozby a ležérní elegance. Slovo „Baba“ znamená v perštině muže nebo otce, zatímco „Karam“ odkazuje na štědrost, případně jde o slangovou zkratku pro frázi „jsem k tvým službám“ (chakeram).

​💔 Legendy o vzniku: Zlomené srdce nebo hrdý mafián?

​O tom, jak přesně tanec a ke němu přidružená známá melodie vznikly, koluje hned několik legend. Jedna z těch starších vypráví o sluhovi na královském dvoře, který se zamiloval do dívky z harému. Protože s ní kvůli svému postavení nemohl být, zpíval ze žalu píseň a muži na ni začali tančit na znamení soucitu a solidarity.

​Modernější a mezi lidmi populárnější verze příběhu mluví o konkrétním muži jménem Baba Karam. Podle jedné zkazky to byl šéf místního teheránského podsvětí, který dával svou sílu a dominanci najevo specifickou houpavou chůzí, kterou ostatní začali ze strachu i z obdivu napodobovat. Podle jiné verze šlo o pekaře, který přes den tvrdě pracoval u pece a v noci si nasadil klobouk, oblek a vyrazil do ulic pít a flirtovat s dámami. Z tohoto archetypu sebevědomého elegána se zrodil taneční styl, který dodnes definuje perskou populární kulturu.

​🎩 Estetika tance: Fedora, oblek a sebevědomý krok

​Baba Karam je vizuálně i pohybově naprosto nezaměnitelný. Tanečníci striktně napodobují vizáž tehdejších jahelů.

​Základem kostýmu je evropský klobouk (typicky černá fedora), formální košile (tradičně nošená nedbale – s jednou stranou zastrčenou do kalhot a druhou volně vytaženou), tmavé sako a nezbytný hedvábný šátek uvázaný kolem krku.

​Pohyby v tanci nesou obrovskou dávku nadsázky. Tanečník se pohybuje s přehnaným sebevědomím, napodobuje houpavou chůzi městského šviháka, používá výrazná gesta rukou a ramen k demonstraci síly a často do tance zapojuje drzé flirtování s publikem. Je to tanec, který nevyžaduje dokonalou klasickou techniku, ale spíše obrovské charisma, smysl pro rytmus a hereckou improvizaci.

​👠 Fascinující kulturní obrat: Ženy v mužských oblecích

​Asi nejzajímavějším zvratem v historii tance Baba Karam je to, co se s ním stalo ve druhé polovině 20. století. Ačkoliv byl původně oslavou a parodií hyper-maskulinního světa, postupně si ho zcela přivlastnily íránské ženy.

​V 60. a 70. letech, mimo jiné díky slavné íránské tanečnici jménem Jamileh, se stalo obrovským hitem, když ženy tančily Baba Karam oblečené v mužských oblecích, s kloboukem a často i s namalovaným knírkem. Ženy tak velmi hravou a nenásilnou formou podvracely patriarchální normy, dělaly si legraci z křehkého mužského ega a projevovaly svou vlastní sílu.

​Tento zvyk se stal pevnou součástí íránských domácích večírků (zvaných mehmooni). Po islámské revoluci v roce 1979, kdy byl veřejný tanec v Íránu zakázán, se Baba Karam přesunul právě za zavřené dveře domovů a odcestoval s íránskou diasporou do celého světa. Dnes je tento tanec (často vnímaný jako perský předchůdce moderního street dance) symbolem nostalgie, nezdolného humoru a svobody projevu, která dokáže s úsměvem bořit hranice mezi třídami i pohlavími.

💃 Charakter tance Baba Karam

• ​Parodie na teheránské „drsňáky“: Tanec vychází z pouliční subkultury frajerů a rváčů (jahelů) z dělnických čtvrtí starého Teheránu.
• ​Macho postoj a nadsázka: Základem je přehnaně sebevědomá, houpavá chůze, výrazná práce ramen, luskání prsty a drzé flirtování s publikem.
• ​Ikonický oblek: Tanečník (nebo tanečnice) nosí tmavý oblek, evropský klobouk (fedoru), napůl vytaženou košili a hedvábný šátek uvázaný kolem krku.
• ​Herecký výkon: Spíše než o dokonalou baletní techniku jde o charisma, improvizaci a schopnost zahrát si na šéfa podsvětí.

 🥁 Hudba a rytmus

• ​Rytmus: Hudba k Baba Karam typicky využívá klasický perský 6/8 rytmus (často označovaný jako šir-e-madar), který je přirozeně nakažlivý a nutí k pohybu.
• ​Tlukot srdce tance: Základní rytmickou kostru udává tombak (perský dřevěný pohárový buben), který skvěle zdůrazňuje akcenty při houpavé chůzi a zastaveních.
• ​Nástrojové složení: Melodii tradičně táhnou housle nebo kamanče (perské kolíčkové housle) a strunný tar. V modernější „kavárenské“ éře se přidal i akordeon nebo elektronické klávesy.
• ​Kombinace tradice a ulice: Hudba mísí tradiční perské melodické struktury (radif) s uvolněnějším, lidovějším popovým zvukem.

💡 Zajímavosti

• Lze ho vnímat jako jeden z prvních skutečných street dance stylů na Blízkém východě, protože vznikl čistě z pouliční módy a postoje obyčejných lidí.

• ​Po islámské revoluci v roce 1979, kdy byl veřejný tanec v Íránu zakázán, se Baba Karam stal symbolem domácích večírků za zavřenými dveřmi, kde si ho lidé tančí dodnes pro zvednutí nálady.

• ​Dodnes se vedou spory o to, kým Baba Karam vlastně byl. Mělo jít o konkrétního člověka – legendy hovoří o šéfovi mafie, elegánovi z pekárny, nebo dokonce o zhrzeném milenci z královského dvora.

• V 60. a 70. letech udělaly ženy z tohoto macho tance obrovský hit. Oblékaly se do pánských obleků, malovaly si knírky a hravou formou tak podvracely patriarchální normy (průkopnicí byla slavná tanečnice Jamileh).