BAILE DE LA CONQUISTA
Země původu: Guatemala 🇬🇹
Baile de la Conquista (Tanec dobývání) představuje jeden z nejdůležitějších a nejikoničtějších projevů folklorního tance ve Střední Americe, zejména v Guatemale. Jeho historie je fascinujícím zrcadlem, ve kterém se odráží střet dvou civilizací, náboženský synkretismus i touha domorodého obyvatelstva zachovat si vlastní identitu pod rouškou tradice.
🎭 Původ tance: Nástroj evangelizace i národní mýtus
Příběh tance Baile de la Conquista oficiálně začíná v 16. století. Vytvořili jej španělští dominikánští mniši jako divadelní a didaktický nástroj určený k usnadnění konverze původního mayského obyvatelstva (především etnika K'iche') ke katolické víře. Struktura představení byla přímo vypůjčena z populárního španělského tance Baile de los Moros y Cristianos (Tanec Maurů a křesťanů), který oslavoval vítězství Španělů nad islámem. V Guatemale byl však děj logicky adaptován na místní reálie, aby symbolizoval triumf křesťanského kříže nad mayskými náboženstvími.
Moderní historické a antropologické výzkumy (opírající se například o nejstarší dochovaný scénář z Cobánu z roku 1872) ovšem ukazují, že podoba tance, kterou známe dnes, byla silně zformována až ve druhé polovině 19. století. Během éry guatemalského národního obrození a romantismu si totiž domorodé i smíšené komunity tento původně čistě náboženský nástroj přivlastnily. Přetvořily jej v oslavu svých vlastních hrdinů a ve způsob, jak tichou formou vzdorovat asimilaci a udržet naživu svou historickou paměť.
⚔️ Příběh na scéně: Střet dvou světů
Děj tance je dramatickou, veršovanou rekonstrukcí dobytí Guatemaly, konkrétně pádu říše K'iche'. Příběh začíná v tehdejším hlavním městě Q'umarkaj (Utatlán), kde mayský král přijímá znepokojivou zprávu od aztéckého vládce Moctezumy o blížících se cizincích. Král se rozhodne bránit svou zemi a povolává svého nejrespektovanějšího vůdce a válečníka, náčelníka Tecún Umána, aby zformoval armádu proti postupujícím nepřátelům.
Následují scény, kde obě strany – mayskí bojovníci i španělští důstojníci vedeni nekompromisním Pedrem de Alvarado – skládají sliby věrnosti svým velitelům. Vrcholem celého mnohahodinového představení je jejich ozbrojený souboj, který končí tragickou smrtí Tecún Umána. V duchu původního evangelizačního zadání končí tanec tím, že zbylí mayskí bojovníci přijímají křesťanství a pokojně se podřizují španělské nadvládě.
🎭 Masky, kostýmy a vizuální symbolika
Vizuální identita tance je ohromující a slouží k rychlé orientaci diváka. Tanečníci oblékají těžké kostýmy a vyřezávané dřevěné masky, které záměrně karikují nebo zdůrazňují rysy obou stran. Španělští dobyvatelé nosí masky s narůžovělou pletí, nápadně blond vlasy, vousy a kníry. Jsou oblečeni do honosných plášťů inspirovaných koloniální módou, na hlavách mají třírohé klobouky (nebo koruny zdobené peřím) a v rukou svírají meče.
Mayskí válečníci mají masky tmavší barvy s černými vlasy a tmavými kníry. Místo mečů třímají rituální sekery a plechová chrastítka, která při tanci vydávají specifický zvuk. Nejvýraznější postavou je samozřejmě Tecún Umán, jehož maska bývá detailně prořezávaná, často ozdobená pestrými pery nebo korunkou. Výroba a pronájem těchto kostýmů je v Guatemale dodnes prestižním řemeslem, o které se starají specializované rodinné dílny zvané morerías.
🥁 Hudba a rytmus: Zvukový doprovod dobývání
Hudební podkres tance je na první poslech spíše monotónní, což tvoří zvláštní kontrast k vizuální explozi barev. Osu hudby tvoří obvykle jen dva nástroje: chirimía (tradiční dřevěný dechový nástroj podobný hoboji, s velmi pronikavým zvukem) a tambor (buben).
Tato hudba slouží primárně k udávání rytmu pro přesuny a složité geometrické formace tanečníků. Platí zde jedno zajímavé pravidlo: hudba hraje pouze v instrumentálních předělech. Jakmile se postavy zastaví, aby deklamovaly své dialogy ze starých španělských scénářů, nástroje utichnou. Tento neustálý přechod mezi hlukem bitvy a dramatickým tichem dodává tanci hypnotickou atmosféru.
💃 Charakter tance Baile de la Conquista
Oběť v pohybu: Kvůli těžkým kostýmům a maskám, pod kterými se špatně dýchá, je tanec vnímán jako osobní fyzická oběť a forma modlitby (tzv. costumbre).
Náboženský synkretismus: Tanec dokonale propojuje původní katolický evangelizační záměr s hluboce zakořeněnými tradicemi a vzdorem mayského obyvatelstva.
Těžké kostýmy a masky: Vizuální stránce dominují honosné oděvy a vyřezávané dřevěné masky, které záměrně karikují obě strany (Španělé mají světlou pleť a blond vlasy, Mayové tmavší rysy a tmavé kníry).
Taneční divadlo: Nejde o běžný taneční parket, ale o výpravné historické drama, které rekonstruuje dobytí mayské říše Španěly.
🥁 Hudba a rytmus
Hypnotická smyčka: Hudební podkres je na první poslech monotónní, ale v kontextu dlouhého představení vytváří silně hypnotickou atmosféru.
Střídání zvuku a ticha: Hudba hraje pouze během pohybu. Jakmile se postavy zastaví, aby deklamovaly své dramatické texty, nástroje utichnou.
Geometrická choreografie: Rytmus slouží především k organizaci složitých přesunů a geometrických formací desítek tanečníků na scéně.
Minimalistické nástroje: Hudební doprovod obstarávají pouze dva tradiční nástroje – pronikavá dřevěná píšťala podobná hoboji (chirimía) a buben (tambor).
💡 Zajímavosti
Výroba a pronájem specifických masek a kostýmů je v Guatemale váženým byznysem, o který se starají tradiční rodinné dílny zvané morerías.
Tanečníci se na vystoupení připravují tak, že jdou na katolickou mši, ale zároveň navštěvují i mayské kněze ve speciálních horských svatyních, aby požádali o ochranu domorodé duchy.
Ústřední postavou celého tance je maestro (režisér), který fyzicky vlastní staleté rukopisy a má za úkol naučit tanečníky složité archaické španělské verše.
Kompletní představení není žádná rychlovka – obvykle trvá čtyři až osm hodin v kuse a často se odehrává v letním horku před místním kostelem.