BARA'A

Země původu: Jemen 🇾🇪

Al-Bara'a (často psáno jen jako Bara'a) je fascinující a vizuálně strhující bojový tanec, který pochází z hornaté oblasti Dhofar na jihu Ománu a z přilehlých částí Jemenu. Je to projev, ve kterém se snoubí drsná historie arabských kmenů s neuvěřitelnou elegancí a hrdostí.

⛰️ Horský původ a beduínské kořeny

Původ tance Bara'a je neodmyslitelně spjat s okouzlující, ale drsnou krajinou pohoří Dhofar, které se výrazně liší od vyprahlého zbytku Arabského poloostrova. Právě zde, v oblasti pravidelně svlažované letními monzuny (tzv. Khareef), se zrodila specifická kultura místních kmenů. Tanec původně vznikl jako rituál oslavující statečnost, fyzickou sílu a neústupnost beduínských válečníků. Byl to způsob, jakým muži předváděli svou obratnost a připravenost chránit svůj kmen, svá stáda a svá území před nepřáteli.

Během staletí se však Bara'a proměnila z čistě válečné demonstrace v nedílnou součást společenského života a oslav. Beduíni jej začali tančit při radostných příležitostech, jako jsou svatby, oslavy narození dítěte, významné náboženské svátky nebo při urovnání starých kmenových sporů. Tanec se tak stal univerzálním jazykem sounáležitosti a kmenové hrdosti, který spojoval komunitu a připomínal jí její společné kořeny.

🗡️ Tanec s dýkami: Bojovnost a elegance

Vizuální stránka tance Bara'a je naprosto nezaměnitelná a hluboko zakořeněná v historii ománského vojenství. Ústředním prvkem je tradiční zahnutá dýka, zvaná chandžar (khanjar), kterou tanečníci drží v pravé ruce. Tanec předvádějí výhradně muži, obvykle ve dvojicích nebo čtveřicích, kteří se pohybují v dokonalé synchronizaci.

Oděni v tradičních dlouhých košilích (dišdašách) a s turbany na hlavách provádějí rychlé, kmitavé kroky vpřed a vzad. Rytmicky při tom švihají dýkami nad hlavou a ve výši hrudníku. Tyto pohyby mají historicky napodobovat přesné údery a úhyby v boji zblízka, ale dnes jsou prováděny s neuvěřitelnou lehkostí a grácií. Kolem těchto sólistů se často tvoří půlkruh dalších mužů, kteří celou scénu rámují, zpívají a hecují tanečníky k lepším výkonům.

🥁 Zvuková kulisa: Rytmus nad poezií

Z historického i hudebního hlediska je zajímavé, že na rozdíl od jiných ománských tradic (jako je například Al-Azi nebo Al-Habot), které jsou silně založené na recitaci složitých básní, se Bara'a spoléhá především na nakažlivý rytmus. Hudba k tomuto tanci je přímá a úderná.

Doprovod tvoří tradiční bubny, z nichž nejdůležitější jsou Al-Kasir a Al-Rahmani, doplněné o tamburíny (Al-Daff) a pronikavý zvuk dřevěné píšťaly zvané Mizmar. Rytmus začíná poměrně volně a klidně, ale postupně nabírá na rychlosti a intenzitě, což tanečníky často přivádí do stavu naprostého pohlcení tancem. Zatímco muži tančí a hrají na nástroje, ženy z kmene často sedí v pozadí, tleskají do rytmu a svými hlasy či specifickým pokřikem dotvářejí hutnou hudební kulisu.

🌍 Světové uznání a moderní ochrana dědictví

S příchodem moderní doby, objevem ropy a rychlým rozvojem Ománu i Jemenu ve 20. století hrozilo, že tradiční umění horských kmenů ustoupí západní popkultuře. Ománská vláda a místní obyvatelé si však včas uvědomili obrovskou historickou hodnotu tohoto dědictví a začali ho aktivně chránit.

Zlomový historický moment přišel v roce 2010, kdy se Ománu dostalo velkého mezinárodního uznání – tanec Al-Bara'a byl oficiálně zapsán na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Dnes už to není jen tanec izolovaných horských kmenů, ale národní klenot. Je hlavní hvězdou slavného monzunového festivalu v Salalah, kde jej s obrovskou hrdostí předvádějí mladé generace a ukazují tak světu, že srdce ománských hor a pouští bije stále stejně silně.

💃 Charakter tance Bara'a

  • Rámování půlkruhem: Kolem sólistů stojí půlkruh dalších mužů, kteří tvoří jakousi "ochrannou zeď", zpívají a svými těly se pohupují do rytmu.

  • Hra s dýkou: V pravé ruce drží tanečníci tradiční zakřivenou dýku (chandžar), kterou rytmicky švihají nad hlavou a před hrudníkem, čímž simulují boj zblízka.

  • Tanečníci ve dvojicích: Většinou tančí dva nebo čtyři muži najednou, přičemž jejich pohyby musí být dokonale synchronizované.

  • Bojová symbolika: Jde o stylizovaný válečný tanec, který má demonstrovat fyzickou sílu, obratnost a připravenost mužů bránit svůj kmen.

 🥁 Hudba a rytmus

  • Rytmické tleskání: K hutné atmosféře přispívá tamburína (Al-Daff) a sborové tleskání žen, které často sedí v pozadí a povzbuzují tanečníky.

  • Pronikavá melodie: Melodickou linku obstarává Mizmar, tradiční dřevěná píšťala s velmi specifickým, ostrým zvukem.

  • Dominance bubnů: Základem jsou tradiční bubny Al-Kasir (menší, udávající složitější rytmus) a Al-Rahmani (velký, s hlubokým zvukem).

  • Úderné tempo: Hudba je velmi dynamická a přímá. Začíná volněji a postupně graduje do transu a vyšší rychlosti.

💡 Zajímavosti

  • Dýka chandžar, se kterou se tančí, není jen zbraň, ale pro Ománce ten nejdůležitější mužský šperk a národní symbol (je vyobrazena i na ománské státní vlajce).

  • Přestože jde o bojový tanec, historicky se často využíval jako prostředek k usmíření a urovnávání kmenových sporů. Společný tanec znamenal uzavření příměří.

  • Tanec pochází z hor Dhofaru na jihu Ománu, což je unikátní oblast, která se díky letním monzunům (Khareef) každý rok zazelená – i proto se tanec stal hlavním tahákem velkého letního festivalu v Salalah.

  • V roce 2010 byl tanec Al-Bara'a oficiálně zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO jako klenot Ománu.