BHARATANATYAM

Země původu: Indie 🇮🇳

Bharatanatyam je považován za nejstarší a nejvíce geometrický ze všech indických klasických tanců. Jeho historie je fascinující cestou od posvátných chrámových rituálů přes období opovržení až k celosvětovému uznání. Je to tanec, který v sobě nese "matematiku těla" a "poezii výrazu". 

🇮🇳 Zrození v chrámech a nebeská inspirace

Kořeny Bharatanatyamu sahají více než 2000 let do minulosti, do státu Tamilnádú na jihu Indie. Jeho teoretický základ leží v Natya Shastra, starověkém sanskrtském spisu o dramatickém umění. Původně se tanec jmenoval Sadir Kacheri a byl vnímán jako rituální dialog mezi tanečnicí a božstvem. Věřilo se, že každý pohyb a gesto jsou formou modlitby, která má moc spojit pozemský svět s nebeským.

V těchto raných dobách byl tanec výhradní doménou tzv. devadasi – žen zasvěcených chrámu. Devadasi nebyly jen tanečnice; byly to vysoce vzdělané umělkyně, básnířky a hudebnice, které se těšily vysokému společenskému postavení. Tanec v jejich podání nebyl určen pro zábavu davů, ale jako oběť bohu Šivovi v šeru velkých chrámů v Thanjavuru. Každé mrknutí oka a každý úder nohy měly svůj přesný spirituální význam.

🎼 Tanjorský kvartet a zlatý věk formy

V 19. století prošel tanec zásadní strukturální reformou díky čtyřem bratrům známým jako Tanjorský kvartet (Chinnayya, Ponayya, Sivanandam a Vadivelu). Tito geniální hudebníci a taneční mistři kodifikovali pravidla tance a vytvořili repertoár, který se používá dodnes. Jejich největším přínosem bylo sestavení tzv. Margam – logické cesty tanečního vystoupení, která vede diváka od jednoduchých rytmických cvičení až po hluboce emotivní vyprávění příběhů. Díky nim získal Bharatanatyam svou pevnou, téměř architektonickou strukturu.

🚫 Temné období kolonialismu a hrozba zániku

S příchodem britské nadvlády nastaly pro tanec časy úpadku. Koloniální úřady, ovlivněné viktoriánskou morálkou, nedokázaly pochopit duchovní rozměr tance a dívaly se na něj jako na nemravnou zábavu. Hnutí Anti-Nautch vedlo k sociálnímu stigmatizování tanečnic a tanec byl postupně vytlačován z chrámů. V určitém okamžiku historie hrozilo, že toto tisícileté umění zcela zmizí, protože se k němu přestala hlásit i indická elita, která se snažila zavděčit britským standardům.

Tento útlak však paradoxně vyvolal vlnu národního obrození. Skupina intelektuálů a umělců si uvědomila, že s tancem ztrácejí kus své národní identity. Umělci jako E. Krishna Iyer se v převleku za ženy snažili tanec udržet při životě a dokázat jeho ušlechtilost veřejnosti. Bylo to období "podzemního" přežívání, kdy se mistři tance snažili předat své znalosti dalším generacím i přes společenský odpor.

🌟 Rukmini Devi a moderní renesance

Zlom přišel ve 30. letech 20. století v podobě vizionářky Rukmini Devi Arundale. Ta se rozhodla tanec "očistit" od nánosu předsudků, dala mu název Bharatanatyam (složenina z Bhava – emoce, Raga – melodie, Tala – rytmus a Natyam – tanec) a založila prestižní akademii Kalakshetra. Rukmini Devi přesunula tanec z chrámového šera na moderní divadelní pódia, zavedla estetické kostýmy a udělala z něj respektovanou disciplínu pro všechny společenské vrstvy.

Dnes je Bharatanatyam nejoblíbenějším indickým klasickým tancem na světě. Jeho technická dokonalost, práce s emocemi (Abhinaya) a komplexní rytmika fascinují diváky napříč kontinenty. Z rituálu určeného bohům se stalo univerzální umění, které však stále neztratilo svou posvátnou jiskru.

💃 Charakter tance Bharatanatyam

  • Geometrické linie: Tělo tanečníka neustále vytváří trojúhelníky a přímky. Základním postojem je Araimandi (polodřep s koleny vytočenými do stran), který tvoří dokonalý kosočtverec.

  • Rozdělení na Nritta a Abhinaya:

    • Nritta: Čistě technický tanec. Jde o složitou práci nohou a dynamické pohyby rukou, které nemají význam, ale jsou esteticky dokonalé.

    • Abhinaya: Výrazová část. Tanečník "zpívá" očima a tváří. Pomocí gest vypráví příběhy o boha Šivovi, Kršnovi nebo o lidské touze po božství.

  • Mudry (Hastas): Systém 28 gest jednou rukou a 24 gest oběma rukama. Každý pohyb prstu má svůj význam – od včely přes květinu až po královskou korunu.

  • Práce očí: Oči tanečníka musí přesně následovat pohyb rukou. Staré indické rčení říká: "Kam jde ruka, tam jde oko; kam jde oko, tam jde mysl; kam jde mysl, tam jde srdce."

 🎻  Hudba a rytmus

  • ​Karnatacká hudba: Bharatanatyam je doprovázen jihoindickým klasickým stylem, který je duchovní a velmi komplexní.

  • Nattuvangam: Klíčovým prvkem je dirigent (Nattuvanar), který sedí vedle kapely, tluče malými kovovými činely a nahlas recituje rytmické slabiky (např. "Ta-ki-ta, Ta-ka-dhi-mi"). Tanečník musí tyto slabiky přesně "vydupat" nohama.

  • Nástroje: Hlavním perkusním nástrojem je Mridangam (dvoublanný buben). Dále se používá flétna, housle nebo loutna Veena.

  • Ghungroo (Rolničky): Tanečník má na každém kotníku 50 až 200 mosazných rolniček. Ty slouží jako další hudební nástroj – každé šlápnutí musí znít čistě a přesně v rytmu.

💡 Zajímavosti

  • Slovo BHA-RA-TA-NATYAM je akronym:
  • Bha – Bhava (emoce)
  • Ra – Raga (melodie)
  • Ta – Tala (rytmus)
  • Natyam – (tanec/drama)
  • To je "taneční maturita". Jde o první sólové vystoupení žáka po mnoha letech studia (obvykle 7–10 let), které trvá několik hodin a je velkou společenskou událostí.
  • Tanečníci používají silné černé linky (Kajal), aby byly pohyby očí viditelné i z poslední řady divadla. Někdy se používají i speciální bylinky, aby bělmo zářilo a kontrastovalo s duhovkou.
  • Původně se Bharatanatyam nesměl tančit na veřejnosti, pouze v chrámech. Dnes je to naopak jeden z nejvíce vyvážených exportů indické kultury, který se vyučuje v Londýně, New Yorku i Praze.