BLACK BOTTOM

Země původu: USA (Lousiana) 🇺🇸

​Black Bottom není jen název tance, je to symbol éry, kdy jazz ovládl svět a parkety praskaly pod náporem rytmické rebelie. Ve 20. letech 20. století byl hlavním rivalem slavného Charlestonu a přinesl do populární kultury syrovou energii afroamerického jihu, která byla pro tehdejší konzervativní společnost stejně fascinující jako skandální.

🪵 Kořeny v bahně Mississippi a zapomenutých čtvrtích

Black Bottom vznikl na počátku 20. století v černošských komunitách na jihu USA, konkrétně v New Orleans. Název pravděpodobně odkazuje na čtvrť Black Bottom v Detroitu nebo na nánosy bahna na dně řeky Mississippi. Tanec vznikl jako lidový projev na americkém Jihu, kde se tančil v malých klubech a na ulicích dlouho předtím, než jej objevila bílá Amerika.

Některé prameny uvádějí, že první náznaky tohoto pohybu se objevily v Jacksonville na Floridě kolem roku 1907. Už tehdy v sobě nesl prvky "zvířecích tanců", které byly pro tuto éru typické – imitace pohybů zvířat nebo práce s nízkým těžištěm, což byl přímý kontrast k vertikální eleganci evropských sálových tanců.

🎭 Od Vaudevillu k celonárodní horečce

Cesta Black Bottomu do mainstreamu vedla přes divadelní prkna. Klíčovým momentem byl rok 1924, kdy se objevil v broadwayské show Dinah. Skutečný výbuch popularity ale nastal až v roce 1926 v revue George White's Scandals. Zde tanec předvedla tanečnice Ann Pennington, jejíž verze (přizpůsobená pro bělošské publikum) se stala okamžitou senzací.

Během neuvěřitelně krátké doby se Black Bottom stal tancem číslo jedna. Zatímco Charleston byl o kmitajících kolenou a nohách, Black Bottom přidal výraznou práci boků a trupu. Hudební vydavatelství začala chrlit nahrávky s instrukcemi k tanci přímo v textu písně, což umožnilo lidem učit se kroky doma u gramofonů. Právě tato komercializace udělala z Black Bottomu globální fenomén, který se z New Yorku bleskově rozšířil i do Evropy.

🍑 Anatomie skandálu: Jak se tančil Black Bottom

Charakteristickým rysem tance bylo rytmické plácání rukama přes boky a hýždě, doprovázené kroutivými pohyby pánve a šoupáním nohou. Základní krok zahrnoval poskoky vpřed a vzad, které připomínaly vyprošťování nohou z hlubokého bahna (odtud možná i název).

"Vytáhněte nohy z bahna, plácněte se přes boky a rozjeďte to!" – tak nějak zněly dobové návody, které provokovaly tehdejší strážce morálky.

Pro mnohé byl Black Bottom "neslušný" právě kvůli důrazu na zadní partie a boky. Přesto (nebo právě proto) ho milovala tehdejší zlatá mládež – tzv. Flappers. Tanec umožňoval individuální improvizaci a vyzařoval svobodu, která definovala "řvoucí dvacátá léta". Byl zemitější než Charleston a vyžadoval více rytmického cítění v celém těle.

🎷 Soumrak éry a nesmrtelný odkaz

Jako každá módní vlna, i přímá dominance Black Bottomu začala koncem 20. let odeznívat, jakmile se na scéně objevil swing a Lindy Hop. Velká hospodářská krize v roce 1929 pak definitivně změnila náladu ve společnosti a divoké večírky s plácáním přes boky vystřídala jiná estetika.

Jeho odkaz však v tanci žije dodnes. Black Bottom položil základy pro moderní jazz dance a tap dance (step). Prvky izolací pánve a rytmické práce s tělem se později staly pilíři mnoha moderních stylů. V roce 2020 tento tanec znovu připomněl film Ma Rainey's Black Bottom (Ma Rainey: Matka blues), který skvěle zachytil syrovou atmosféru a hudební genialitu doby, v níž tento tanec vládl světu.

💃 Charakter tance Black Bottom

  • Zemitost a nízké těžiště: Na rozdíl od baletu nebo sálových tanců se Black Bottom tančí s pokrčenými koleny a tělem nakloněným mírně vpřed. Je to tanec "dolů do země".

  • Provokativní pohyby: Typickým prvkem je rytmické plácání rukama přes boky a hýždě (slapping), doprovázené výrazným kroucením pánve a ramen.

  • Šoupání a poskoky: Základní krok simuluje vytahování nohou z hlubokého bahna – tanečník střídá krátké poskoky vpřed a vzad s šoupavými pohyby chodidel.

  • Improvizace a humor: Tanec byl velmi uvolněný a individuální. Tanečníci často do sestavy vkládali pantomimu, vtipné obličeje nebo imitace zvířecích pohybů.

🎺 Hudba a rytmus 

  • Jazzová smršť: Black Bottom je nerozlučně spjat s raným jazzem a blues. Hudba je rychlá, energická a nutí k neustálému pohybu.

  • Synkopy: Rytmus stojí na synkopách (přiznávkách), které vytvářejí onen typický "swingující" pocit. Tanečník musí trefovat akcenty nejen nohama, ale i tleskáním nebo plácáním o tělo.

  • Rytmus: Většina skladeb je v klasickém 4/4 taktu, často využívající 12taktové bluesové schéma, které dává prostor pro sólové "výstupy" tanečníků.

  • Přední interpreti: Mezi nejznámější hudební doprovody patří skladby od Jellyho Roll Mortona (Black Bottom Stomp) nebo nahrávky Louise Armstronga.

💡 Zajímavosti

  • Ve své době byl Black Bottom vnímán jako největší konkurent Charlestonu. Byl považován za "víc sexy" a "víc cool" variantu pro ty, kterým Charleston přišel až moc mechanický.

  • Existují dvě hlavní teorie o původu názvu. Jedna odkazuje na černošskou čtvrť Black Bottom v Detroitu, druhá na bahno na dně řeky Mississippi, ze kterého se tanečník snaží "vysvobodit" své nohy.

  • Přestože vznikl v chudých afroamerických komunitách na Jihu, globální celebritu z něj udělala show George White's Scandals v roce 1926, kde ho tančila bělošská hvězda Ann Pennington.

  • V roce 2020 tanec i jeho éru připomněl oscarový snímek Ma Rainey's Black Bottom (Ma Rainey: Matka blues) s Violou Davis a Chadwickem Bosemanem.

  • Tanec byl tak divoký, že definitivně pohřbil éru korzetů. Ženy potřebovaly volnější šaty a kratší sukně, aby mohly pořádně "rozvlnit boky".