BYGDEDANS
Země původu: Norsko 🇳🇴
Bygdedans (v překladu "vesnický tanec") je tanec, respektive celá kategorie nejstarších tradičních lidových tanců Norska. Na rozdíl od modernějších párových tanců, které do Skandinávie přišly později, je Bygdedans hluboce zakořeněn v norské půdě a historii jednotlivých údolí.
🇳🇴 Izolace norských údolí a zrod tradice
Historie Bygdedans sahá až do 17. a 18. století. V té době bylo Norsko zemí hlubokých, těžko přístupných údolí a izolovaných komunit. Tato geografická roztříštěnost způsobila, že se tanec nevyvíjel jednotně, ale v každé oblasti (norsky bygd) vznikaly unikátní varianty. Zatímco evropská šlechta tančila v palácích menuety, norští sedláci si ve svých dřevěných domech brousili vlastní styl, který byl syrový, rytmicky komplexní a úzce spjatý s každodenním životem.
Bygdedans není jeden konkrétní tanec, ale označení pro čtyři hlavní typy: Springar (třídobý), Gangar (dvoudobý), Rull a dnes již legendární, akrobatický Halling. Každý z nich odrážel temperament daného regionu. Například Springar z Telemarku je známý svou elegancí a složitostí, zatímco verze z Valdres má úplně jiný rytmický důraz. Tato diverzita je tak velká, že se tanečníci z různých údolí v minulosti často ani neshodli na tom, jak správně na danou hudbu šlapat.
🎻 Kouzlo Hardingfele a rytmická rebelie
Neoddělitelnou součástí historie Bygdedans je Hardingfele (Hardangerské housle). Tento unikátní nástroj s rezonančními strunami, které vytvářejí tklivý, drolivý zvuk, definoval charakter tance. Hudba pro Bygdedans je fascinující svou asymetrií – doby nejsou stejně dlouhé, jak jsme zvyklí u klasického valčíku. Hudebník a tanečník musí být v dokonalém napojení; tanečník svou podpatkovou prací v podstatě doplňuje perkuse k houslím.
V 19. století však tato tradice narazila na tvrdého soupeře. Do Norska vtrhly nové módy z kontinentu – valčík, polka a mazurka (souhrnně zvané Gammeldans). Tyto tance byly jednodušší, předvídatelnější a pro mladou generaci "světovější". Bygdedans začal být vytlačován na okraj a v mnoha oblastech téměř zanikl, protože církevní autority navíc často považovaly divoké tance (zejména Halling) za "hříšné" a spojené s pitím a rvačkami.
✊ Hnutí za záchranu a cesta do UNESCO
Záchrana přišla na přelomu 19. a 20. století s vlnou norského národního romantismu. Intelektuálové a sběratelé lidové slovesnosti si uvědomili, že s vymíráním starých houslistů mizí kus norské duše. Klíčovou postavou byla Hulda Garborg, která začala tradice dokumentovat a propagovat. Nicméně v této době vznikl rozpor mezi "čistým" lidovým tancem (Bygdedans) a stylizovaným tancem pro divadelní pódia (Leikarring). Skuteční horalé si své tance žárlivě střežili jako symbol své identity.
Dnes zažívá Bygdedans renesanci. Už to není jen tanec pro muzea; v Norsku existuje silná komunita mladých lidí, kteří se mu věnují s energií připomínající moderní street dance. V roce 2019 byla tradice hry na Hardingfele a doprovodného tance v regionu Setesdal dokonce zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Bygdedans tak přežil staletí izolace i tlak globální popkultury a zůstává jedním z nejživějších projevů severské historie.
💃 Charakter tance Bygdedans
Regionální dialekty: Každé údolí (norsky bygd) má svou vlastní variantu. Tanečníci se poznají podle drobných nuancí v krocích a držení těla.
Svikt (Pružení): Naprosto klíčový prvek. Jde o hluboké, měkké pružení v kolenou, které udává rytmus a "dech" celému tanci. Bez správného sviktu tanec ztrácí svou duši.
Improvizace v rámci pravidel: Bygdedans není rigidní choreografie. Tanečníci mají pevně daný rámec, ale v jeho mezích mohou improvizovat, přidávat vlastní ozdoby a reagovat na hudbu.
Vertikální dynamika: Na rozdíl od baletu, který směřuje vzhůru, se Bygdedans drží při zemi, pracuje s váhou a odrazy.
🥁 Hudba a rytmus
Hardingfele (Hardangerské housle): Primární nástroj. Má čtyři hrací struny a čtyři až pět rezonančních strun, které vytvářejí bohatý, bzučivý zvuk.
Asymetrický rytmus: Jedna z nejsložitějších věcí pro cizince. Třídobý takt (např. u Springaru) nemá stejně dlouhé doby – jedna může být mírně natažená a jiná zkrácená, což vytváří unikátní "pohon".
Podupávání (Takt): Hudebníci při hře hlasitě podupávají oběma nohama do rytmu, čímž vytvářejí perkusivní doprovod, který je pro tanečníky vodítkem.
Interakce: Hudebník a tanečníci jsou v neustálém kontaktu. Hudebník může tempo mírně upravit podle energie na parketu.
✨ Seznam tanců
- Rull: Jednodušší, točivý tanec, který se často vyskytuje v oblastech, kde se tradice Bygdedans mísila s novějšími vlivy.
- Halling (Laus): Akrobatický sólový tanec pro muže. Je plný výkopů, přemetů a silových prvků, sloužil k předvádění zdatnosti.
- Gangar: "Kráčivý" tanec v sudém rytmu (2/4 nebo 6/8). Působí klidněji a rozvážněji než Springar.
- Springar: Nejsložitější a nejrozšířenější třídobý tanec. Každý region (Telemark, Valdres, Hallingdal) má svůj vlastní typ.
💡 Zajímavosti
Vrcholem tance Halling je moment, kdy tanečník musí ve výskoku skopnout klobouk z tyče, kterou drží dívka vysoko nad hlavou. Rekordy v této disciplíně jsou v Norsku bedlivě sledovány.
Tradice tance a hudby z regionu Setesdal byla v roce 2019 zapsána na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO.
V 19. století fundamentalističtí křesťané v Norsku pálili Hardangerské housle, protože věřili, že jejich hypnotický zvuk a divoký tanec jsou dílem ďáblovým.
Hardangerské housle mají přes 20 různých způsobů ladění, které se mění podle toho, jaký typ tance nebo jaká nálada se zrovna hraje.
Bygdedans se tradičně tančí v bunadu (norském lidovém kroji). Váha kroje a pevné boty s koženou podrážkou jsou nezbytné pro správný zvuk podupávání.