CAN-CAN / KANKÁN

Země původu: Francie🇫🇷

Can-Can/Kankán je jedním z nejikoničtějších a nejkontroverznějších tanců v historii. Přestože jej dnes vnímáme jako zábavnou show pro turisty, jeho kořeny jsou spojeny s rebelií, emancipací a společenským skandálem. 

🇫🇷 Počátky v dělnických čtvrtích

Kankán nevznikl v záři reflektorů, ale v zakouřených tančírnách na předměstích Paříže (např. v legendárním Grande Chaumière) kolem roku 1830. Původně nešlo o vystoupení na pódiu, ale o tanec, který tančily páry v dělnických tančírnách na Montparnassu. Vyvinul se z tehdy populárního tance Quadrille. Muži a ženy při něm začali improvizovat a zařazovat divoké pohyby nohou, vysoké kopy a prudké pohyby, aby ze sebe setřásli únavu z těžké práce v továrnách. V této rané fázi se tanci říkalo Chahut (rámus) a tančili jej muži i ženy společně. Na tehdejší dobu to bylo považováno za vrchol neslušnosti.

👮 Tanec jako symbol skandálu (1850–1880) 

V polovině 19. století byl kankán považován za nelegální. Tehdejší etiketa zakazovala ženám ukazovat i jen kotníky, natož vyhazovat nohy k stropu. Policie na tančírny často dělala razie a zatýkala tanečnice za "veřejné pohoršování". Avšak neexistují žádné záznamy, že by byl zakázán, jak některé zdroje tvrdí.

Provokace nespočívala jen v tanci, ale i v tom, že tanečnice při vysokých kopech odhalovaly pantalony (spodní prádlo), které měly tehdy v rozkroku šev otevřený – což bylo v kombinaci s tancem vnímáno jako šokující skandál. Kankán se tak stal symbolem odporu proti upjaté morálce.

👯‍♀️ Zlatá éra kabaretů a Moulin Rouge (1889–1910) 

Zlom nastal v roce 1889 s otevřením kabaretu Moulin Rouge na Montmartru. Kankán se profesionalizoval. Už to nebyl tanec pro páry, ale organizovaná show ženského sboru. Majitelé Joseph Oller a Charles Zidler udělali z tance hlavní magnet pro bohatou klientelu a turisty. 

Tanečnice jako La Goulue (Hltounka), slavná svou drzostí a schopností "sestřelit" klobouk z hlavy diváka špičkou boty, nebo Jane Avril, křehká tanečnice s melancholickým výrazem, která kankánu dodala uměleckou úroveň, se staly celebritami, které maloval i slavný Henri de Toulouse-Lautrec. V této době se ustálila podoba, kterou známe dnes – řada tanečnic, pestrobarevné sukně a akrobatické prvky.

🎬 Export do světa a filmové plátno (20. století) 

Z Paříže se kankán rozšířil do britských music-hallů a amerických salónů na Divokém západě (kde se vyvinula jeho specifická "western" varianta). Ve 20. století jej definitivně zpopularizoval Hollywood a broadwayské muzikály, které z něj udělaly čistě zábavní a estetickou záležitost.

Po roce 1900 vznikl tzv. French Can-Can – upravená verze pro britské a americké varieté. Ztratil svou původní dravost a stal se estetickou show s důrazem na akrobacii a barvy, kterou dnes zná celý svět z filmů a muzikálů. 

💃 Charakter tance Kankán

Kankán je tanec vysoké energie, provokace a akrobacie. Hlavním prvkem je práce se sukní a nohama.

  • Pohyby: Vysoké kopy (battements), vyhazování nohou nad hlavu, zvedání sukní, točení se a rytmické výkřiky.
  • Akrobacie: Typickým zakončením je "grand écart" (provaz), do kterého tanečnice často skáčou přímo z výšky, doprovázený vítězným gestem.
  • Interakce: Tanečnice často komunikují s publikem, pokřikují na něj nebo "kradou" klobouky pánům v první řadě.

🎻 Hudba a rytmus

  • Skladatel: Nejslavnější kankánovou melodií je "Galop infernal" z operety Orfeus v podsvětí od Jacquese Offenbacha (1858). Ačkoliv byla původně napsána pro scénu v pekle, stala se hymnou tohoto tance.

  • Rytmus: Jde o tanec ve 2/4 taktu. Rytmus je rychlý, pochodový a neustále graduje.

  • Instrumentace: Dominují žesťové nástroje (trubky, pozouny), bicí (činely a velký buben pro zdůraznění kopů) a smyčce hrající rychlé pasáže.

💡 Zajímavosti

  • Slovo cancan ve francouzštině znamená "drby", "pomluvy" nebo také "rámus". Odkazovalo to na hlučnou povahu tanečnic.

  • V dobách největší slávy musely profesionální tanečnice trénovat až dva roky, aby zvládly náročnou akrobacii a udržely rovnováhu při manipulaci s těžkými sukněmi (ty mohly vážit i několik kilogramů).

  • Ačkoliv je dnes vnímán jako ženská záležitost, v 19. století byli nejslavnějšími tanečníky kankánu muži (např. Valentin le Désossé), kteří předváděli neuvěřitelné gumové pohyby nohou.

  • Skákání do provazu na tvrdé dřevěné podlaze bylo pro tanečnice extrémně fyzicky náročné a vedlo k častým zraněním kloubů.

  • Dnes je Kankán považován za nehmotné kulturní dědictví Francie a show v Moulin Rouge je jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí města.