CAPORALES

Země původu: Bolívie 🇧🇴

Caporales je jedním z nejmladších, ale zároveň nejpopulárnějších folklorních tanců v Bolívii a celé andské oblasti. Na rozdíl od mnoha jiných tanců, které mají kořeny v hluboké koloniální historii, Caporales vznikl jako vědomá umělecká tvorba ve 20. století, přestože jeho symbolika sahá k temným kapelám otroctví a sociální hierarchie v Jižní Americe. 

🇧🇴 Zrod z tradice Saya a vize bratří Estradových

Historie Caporales se začala psát v roce 1969 v La Paz. Za jeho stvořitele jsou považováni bratři Estrada Pachecové, kteří se inspirovali postavou "Caporal" (předáka nebo dozorce) z tradičního afro-bolivijského tance Saya. Zatímco Saya je autentickým vyjádřením černošské komunity v regionu Yungas, bratři Estradové vzali postavu dozorce, který byl obvykle míšencem (mulatem) pověřeným dohledem nad otroky, a vytvořili kolem něj zcela novou, dynamickou choreografii.

První oficiální představení se konalo v roce 1972 na slavnosti Gran Poder. Tanec okamžitě vyvolal senzaci díky své výbušnosti a hrdosti, kterou vyzařoval. Postava Caporala v tomto pojetí přestala být nenáviděným utlačovatelem a stala se symbolem autority, síly a mužnosti. Bratři Estradové dokázali propojit afro-bolivijské rytmy s andskou estetikou, čímž vytvořili žánr, který si podmanil městskou mládež.

🧥 Estetika moci: Od bičů k flitrům

Původní kostýmy Caporales byly mnohem jednodušší než ty dnešní, ale už tehdy nesly jasné znaky postavení. Tanečník představoval dozorce v koloniálním stylu – nosil jezdecké boty s velkými rolničkami (cascabeles), široké kalhoty, košili s nafouknutými rukávy a v ruce držel bič a klobouk. Rolničky na botách měly původně připomínat zvuk řetězů otroků, ale v tanci se staly rytmickým nástrojem, který zdůrazňuje každý rázný krok.

V průběhu 80. a 90. let prošly kostýmy fascinující evolucí. Pod vlivem karnevalového lesku a moderních materiálů se staly extrémně zdobnými. Dnešní Caporales nosí zářivé barvy, flitry, nárameníky a bohaté výšivky. Ženské postavy (Machas nebo Cholitas) tančí v krátkých sukních a s kloboučky zvanými bombín, přičemž jejich pohyby kombinují smyslnost s vojenskou disciplínou. Tato vizuální proměna udělala z Caporales nejmódnější tanec andských karnevalů.

🥁 Rytmický motor a globální expanze

Hudba pro Caporales je specifická svým úderným, pochodovým rytmem v 2/4 nebo 4/4 taktu. Je výrazně rychlejší a agresivnější než původní Saya. Zvuk je postaven na silné sekci perkusí a dechových nástrojů, které tanci dodávají jeho typický vítězný a energický charakter. Rytmus je natolik nakažlivý, že se tanec během několika desetiletí rozšířil daleko za hranice Bolívie – do Peru, Chile, Argentiny, a dokonce i do USA a Evropy mezi komunity imigrantů.

Zajímavým historickým faktem je, že Caporales se stali symbolem sociálního vzestupu. Zatímco dříve byly tradiční tance doménou venkovských vrstev, Caporales si adoptovala městská střední a vyšší třída. Účast v prestižním souboru Caporales je dnes otázkou prestiže a vyžaduje obrovskou fyzickou kondici a finanční investice do kostýmů.

🕊️ Od kontroverze k národnímu pokladu

Cesta Caporales nebyla vždy bezproblémová. Afro-bolivijská komunita často kritizovala, že tanec "vykrádá" jejich kulturu Saya a komercionalizuje postavu dozorce, aniž by respektoval původní bolestný kontext otroctví. Postupem času se však situace stabilizovala a dnes jsou oba tance uznávány jako samostatné, byť historicky propojené entity.

V roce 2011 byl tanec Caporales prohlášen za Kulturní dědictví Bolívie. Pro obyvatele Bolívie je dnes tento tanec ztělesněním moderního folklóru – je mladý, hlučný, barevný a hrdý. Je to důkaz, že tradice nemusí být jen stovky let staré, aby se staly neodmyslitelnou součástí národní duše.

💃 Charakter tance Caporales

  • Vojenská disciplína a síla: Tanec je velmi maskulinní, plný vysokých výskoků, výpadů a energických dupnutí. Skupiny tanečníků se pohybují v naprosté synchronizaci jako armáda.

  • Akrobacie: Muži předvádějí náročné skoky s přitáhnutím kolen k hrudi a salta, zatímco ženy (Machas) tančí s kombinací elegance a ráznosti.

  • Postava "Caporal": Tanečník představuje autoritativního dozorce. Jeho pohyby jsou hrdé, dominantní a sebevědomé.

  • Zvuk rolniček: Nejdůležitějším prvkem je rytmické dupání, při kterém se ozývají velké kovové rolničky na botách. Tento zvuk má připomínat řinčení řetězů otroků.

 🥁 Hudba a rytmus

  • Rytmus: Hudba má úderný 2/4 nebo 4/4 takt, který připomíná vojenský pochod, ale s výrazným houpavým andským podtextem.

  • Mohutné dechy: Kapely (Bandas) tvoří desítky hudebníků hrajících na trubky, pozouny, tuby a saxofony. Zvuk je ohlušující a triumfální.

  • Perkuse: Základ tvoří velké bubny (bombos), které udávají neúprosný tep, do něhož tanečníci "sekají" svá dupnutí.

  • Interaktivita: Hudba je často doprovázena sborovými výkřiky tanečníků, které slouží k motivaci a udržení rytmu.

💡 Zajímavosti

  • Na rozdíl od většiny folklorních tanců není Caporales stovky let starý. Byl vytvořen až v roce 1969 bratry Estradovými v bolivijském La Paz.

  • Kostýmy jsou vyšívané flitry a korálky, přičemž ty nejzdobnější mohou vážit až 10–15 kg. Tančit v nich několik hodin v nadmořské výšce 3 600 m n. m. vyžaduje vrcholovou fyzičku.

  • V roce 2011 byl tanec prohlášen za nehmotné dědictví Bolívie, aby se zabránilo jeho přivlastňování jinými zeměmi (např. Peru či Chile), kde je také nesmírně populární.

  • Původně tančili Caporales pouze muži a ženy měly jen doprovodnou roli. Dnes existují prestižní ženské bloky (tzv. Machas), které tančí stejně náročnou a agresivní choreografii jako muži, ale v krátkých sukních a na podpatcích.

  • Caporales je dnes pravděpodobně nejrozšířenějším andským tancem na světě – taneční bratrstva (fraternidades) existují v Madridu, Londýně i ve Washingtonu.