CAYAMBEÑA
Země původu: Ekvádor 🇪🇨
Cayambeña (nebo také tanec z oblasti Cayambe) je hlubokým, zemitým pulzem samotných And. Tento tanec, pocházející z kantonu Cayambe v provincii Pichincha, není jen folklorním představením; je to živý, pulzující rituál domorodého etnika Kayambi, který po staletí vzdává hold slunci, úrodě a Matce Zemi (Pachamamě).
🌽 Zemědělské kořeny a oslava slunce (Inti Raymi)
Historie tance Cayambeña sahá hluboko do předkolumbovské éry, dávno předtím, než do And dorazili španělští kolonizátoři. Původně tento tanec sloužil jako hlavní obřadní prvek během svátku Inti Raymi (Slavnosti slunce), který se konal v období letního slunovratu. Pro kmen Kayambi (stejně jako pro pozdější Inky) to byl nejdůležitější okamžik v roce – čas, kdy se děkovalo bohům za bohatou sklizeň kukuřice a prosilo se o úrodnost pro další rok.
Základním kamenem tohoto tance – v minulosti i dnes – je silné a vytrvalé zapateo (dupání). Nejedná se jen o rytmický prvek, ale o hluboce duchovní akt. Podle domorodé víry je silné dupání do země způsobem, jak Matku Zemi (Pachamamu) "probudit", ukázat jí svou sílu, poděkovat jí za její plody a předat jí energii zpět. Tanečníci dokážou dupat v těžkých botách po celé dny a noci, což vyžaduje neuvěřitelnou fyzickou vytrvalost, která historicky sloužila i jako zkouška mužnosti a síly komunity.
✝️ Kulturní fúze: Od Inti Raymi k fiestám San Pedra
S příchodem Španělů v 16. století a snahou katolické církve o evangelizaci domorodého obyvatelstva čelily tradiční tance tvrdému zákazu. Křesťanští misionáři považovali oslavy slunovratu za pohanské. Etniko Kayambi však, podobně jako mnoho jiných andských národů, projevilo obrovskou přizpůsobivost. Své rituály chytře skryli za křesťanské svátky.
Jelikož letní slunovrat spadal do stejného období jako katolický svátek svatého Petra (San Pedro), oslavy se jednoduše přejmenovaly. Z tance Cayambeña se stala ústřední událost tzv. Fiestas de San Pedro. Naoko domorodci tancovali na počest katolického světce, ale ve skutečnosti jejich zapateo a písně stále směřovaly k bohu slunce a Matce Zemi. Tento neuvěřitelný náboženský a kulturní synkretismus (prolínání) dodal tanci novou vrstvu a pomohl mu přežít staletí útlaku.
👹 Aya Uma: Duchovní vůdce s dvěma tvářemi
Není možné mluvit o historii tance Cayambeña a nezmínit jeho nejikoničtější postavu. Do čela tanečních průvodů se vždy staví Aya Uma (španělsky často nepřesně označovaný jako Diablo Huma neboli "ďáblova hlava"). Toto jméno mu dali Španělé, aby domorodé duchy démonizovali, ale pro Kayambi je to posvátná bytost – duchovní průvodce a strážce přírody.
Aya Uma nosí velkou masku se dvěma tvářemi (jedna se dívá dopředu, druhá dozadu). Historicky to symbolizuje schopnost vidět minulost i budoucnost, den i noc, zrození i smrt. Maska má také dvanáct rohů nebo výstupků, které reprezentují dvanáct měsíců v roce. Aya Uma tančí v čele s obrovskou energií, odhání zlé duchy a udržuje rytmus a morálku celého davu tanečníků.
👗 Kovbojové And a vtipné "Coplas"
V modernější historii, zejména v 19. a 20. století, se do tance promítl i každodenní život domorodců pracujících na velkých haciendách. Mužští tanečníci začali nosit zamarros (těžké kožené chapsy s dlouhými zvířecími chlupy), které původně sloužily jako ochrana nohou při jízdě na koni drsným andským terénem. Ženy tančí v překrásných, bohatě skládaných sukních zvaných centros, doplněných o barevné výšivky a zlaté náhrdelníky.
Doprovodnou hudbu tvoří kytary, requinta (menší kytary) a flétny, ale co je pro Cayambeñu naprosto specifické, jsou Coplas. Jde o rýmované, často velmi humorné, satirické a lehce drzé popěvky, které tanečníci za běhu vymýšlejí a překřikují se v nich. Zpívají o lásce, politice, práci na poli nebo si jen tak dobírají sousední vesnice.
💃 Charakter tance Cayambeña
Zemité zapateo: Základem je neustálé, silné dupání do země. Není to jen taneční prvek, ale způsob, jak "probudit" Matku Zemi (Pachamamu) a poděkovat jí za úrodu.
Taneční maraton: Cayambeña vyžaduje obrovskou fyzickou kondici. Během slavností se tančí (a dupá) nepřetržitě i několik dní a nocí.
Kovbojský a andský oděv: Muži tančí v těžkých kožených chapsech s dlouhými chlupy (zamarros), které původně sloužily k jízdě na koni. Ženy nosí krásně vyšívané a vrstvené sukně (centros).
Duchovní vedení: V čele průvodu vždy tancuje magická postava Aya Uma, která udává tempo, vede dav a odhání negativní energii.
🥁 Hudba a rytmus
Satirické "Coplas": Do rytmu se zpívají rýmované a často velmi vtipné, provokativní nebo politické verše, kterými se tanečníci navzájem dobírají.
Rytmus pro výdrž: Tempo je úderné, nekompromisní a opakující se, přesně tak, aby udrželo tanečníky v extatickém pohybu po dlouhé hodiny.
Struny a flétny: Hudební základ tvoří kytary, requinta (menší kytary s pronikavějším zvukem) a často také harmoniky či tradiční andské flétny.
💡 Zajímavosti
Když se v ulicích a na náměstích sejdou tisíce tanečníků a začnou společně dupat, země pod nohama se doslova a hmatatelně třese.
Maska hlavního tanečníka má dvě tváře, aby viděl do minulosti i do budoucnosti (nebo vnímal den i noc zároveň), a 12 rohů/výstupků symbolizujících měsíce v roce. Španělé tuto postavu nazvali "Diablo Huma" (ďáblova hlava), ale pro místní je to posvátný průvodce, nikoliv démon.
Tanec původně patřil domorodému svátku slunovratu Inti Raymi. Před španělskými misionáři ho místní obyvatelé chytře a odvážně "schovali" pod hlavičku katolických oslav svatého Petra (San Pedro).