CHAABI

Chaabi (v překladu doslova "lidový") je tepajícím srdcem marocké kultury. Chaabi je univerzálním jazykem marockých oslav. Je to tanec městských ulic i venkovských plání, který v sobě nese syrovou energii, radost ze života a hluboké sociální poselství. 

🇲🇦 Venkovské kořeny a volání "Aita"

Historie marockého Chaabi je úzce spjata s migrací obyvatel z venkova do velkých měst jako Casablanca, Marrákeš nebo Settat v polovině 20. století. Lidé si s sebou přinesli své kmenové rytmy (např. Aita), ale v novém městském prostředí je začali zrychlovat a adaptovat na moderní nástroje. Tanec se z původně rituálních nebo pracovních pohybů proměnil v nespoutanou, vysoce energickou formu společenské zábavy. V historii Maroka bylo Chaabi dlouho vnímáno vyššími vrstvami jako "vulgární" nebo "nízké", protože se tančilo v kavárnách a na lidových svatbách, kde byla atmosféra mnohem uvolněnější než v konzervativních salonech. 

Jeho prapůvodem je hudební a taneční styl zvaný Aita (v překladu "volání" nebo "výkřik"). Původně šlo o formu ústní historie – písně a tance, které oslavovaly hrdinství kmenů, oplakávaly ztráty nebo skrytě kritizovaly koloniální nadvládu. Tanec, který hudbu doprovázel, byl zemitý, plný prudkých pohybů boků a ramen, odrážející temperament lidí žijících v souladu se zemí. 

Tato venkovská tradice nebyla jen zábavou, ale formou společenského odporu a soudržnosti. Tanečníci a zpěváci byli nositeli kolektivní paměti. Pohyby, které dnes v Chaabi vidíme – intenzivní chvění těla a práce s pánví – byly původně rituálními projevy vitality a plodnosti, které se později transformovaly do podoby moderní zábavy.

💃 Fenomén Sheikhat: Hlas i tělo tradice

Klíčovou roli v historii Chaabi hrají Sheikhat – profesionální ženské umělkyně (tanečnice a zpěvačky). Tyto ženy byly po staletí jedinou skupinou, která mohla veřejně vystupovat a vyjadřovat emoce, které byly pro běžné ženy v konzervativní společnosti tabu. Sheikhat byly (a jsou) fascinujícím sociálním paradoxem: na jednu stranu byly marginalizovány a žily na okraji společnosti, na druhou stranu byly nezbytnou součástí každé svatby či oslavy, kde fungovaly jako královny zábavy.

V rámci tance Sheikhat vybrousily styl Chaabi do jeho dnešní podoby. Jejich tanec je fyzicky neuvěřitelně náročný – vyžaduje izolaci svalů břicha, rychlé pohyby boků a "házení" vlasy v transovém rytmu. Právě ony přenesly tento styl z venkovských stanů do městských salonů a později na televizní obrazovky. Legendy jako Hadda Ouakki nebo později Najat Aatabou se staly ikonami, které skrze Chaabi bojovaly za ženskou emancipaci a svobodu projevu.

🏙️ Urbanizace a moderní "pop" transformace

V 70. letech 20. století prošlo Chaabi zásadní proměnou. S masivní migrací z venkova do měst, jako je Casablanca nebo Rabat, se tanec a hudba přizpůsobily městskému tempu. Tradiční akustické nástroje (loutna oud, housle držené svisle na koleni) začaly doplňovat elektrické kytary, klávesy a syntezátory. Vzniklo takzvané "Moderní Chaabi", které ovládlo marocký hudební průmysl.

Tanec se v městském prostředí stal více inkluzivním. Zatímco dříve byl doménou Sheikhat, v moderní éře začali Chaabi tančit všichni – muži, ženy i děti. Stal se symbolem marocké "party kultury". Tato éra také přinesla fúzi s jinými styly, čímž se Chaabi otevřelo světu a stalo se z něj uznávané umění, které dnes uvidíte nejen v marockých klubech, ale i na světových festivalech world music.

✨ Chaabi v 21. století: Mezi tradicí a kontroverzí

Dnes je Chaabi v Maroku všudypřítomné. Je to tanec, který dokáže sjednotit celou svatbu během několika sekund. Přesto si v sobě stále nese punc určité "rebelie" a neformálnosti. V posledních letech se objevují snahy o jeho akademické ukotvení a ochranu jako národního pokladu, aby se neztratily jeho původní kořeny v tradici Aita.

Moderní tanečnice Chaabi dnes kombinují tradiční pohyby s prvky moderního výrazového tance, ale základ zůstává stejný: nezkrotná energie, radost a hluboké spojení s rytmem bubnů darbuka a bendir.

💃 Charakter tance Chaabi

• Interaktivita: Chaabi se netancuje "pro diváky", ale "s diváky". Tanečník neustále komunikuje s okolím, tleská do rytmu a povzbuzuje ostatní, aby se přidali.

• Práce s vlasy (Hazz el-ras): Ženy (zejména Sheikhat) často používají prudké pohyby hlavou, při kterých jejich rozpuštěné vlasy opisují ve vzduchu osmičky nebo kruhy. Tento prvek má kořeny v rituálech transu.

• Chvění ramen (Shimmy): Častým prvkem je rychlé chvění ramen a hrudníku, které reaguje na údery bubnů.

• Intenzivní práce pánví: Těžištěm tance jsou boky a pánev. Pohyby jsou rychlé, zemité a velmi energické, což vyžaduje skvělou izolaci svalů.

 🥁 Hudba a rytmus

• Gradace a "přestřelky": Skladby často začínají pomaleji a postupně gradují do neuvěřitelně rychlého finále, kdy tanečníci i hudebníci jedou na maximum.

• Klíčové nástroje:

  • Darbuka a Bendir: Perkusivní základ, který udává ostré tempo.

  • Kamanja (Housle): Tradičně se drží svisle opřené o koleno. Jejich zvuk je v Chaabi drsný, energický a často velmi vysoký.

  • Loutna (Oud) nebo elektrické klávesy: V moderních verzích dominují syntezátory, které napodobují tradiční lidové melodie.

• Rytmus: Hudba Chaabi stojí na specifickém "trojkovém" rytmu (6/8 nebo 12/8), který je pro Maroko naprosto charakteristický a okamžitě vás donutí k pohybu.

💡 Zajímavosti

• Nejslavnější zpěvačka Chaabi se proslavila hity, které v 80. letech šokovaly Maroko svou přímočarostí (např. píseň o nevěře), a stala se hlasem utlačovaných žen. 

• Přestože profesionální tanečnice jsou technicky na vysoké úrovni, základní kroky Chaabi zná v Maroku každý – od malých dětí po babičky.

• Původní tanečnice Sheikhat byly v marocké historii prvními ženami, které se nebály zpívat o tabuizovaných tématech, jako je nešťastná láska, touha nebo společenská nespravedlnost.

• V Maroku se říká, že svatba bez hudby Chaabi je jako jídlo bez soli. Je to hlavní motor každé rodinné oslavy.