CHHAU

Země původu: Indie 🇮🇳

Chhau (čti: čau) je syrový, dynamický a vizuálně ohromující styl tance, který v sobě nese ozvěny dávných bitev i šamanských rituálů. Pochází z východní Indie (státy Urísa, Západní Bengálsko a Džharkhand) a na rozdíl od jemných chrámových tanců, které jsme probrali dříve, je Chhau hluboce zakořeněn v bojových uměních a lidové tradici.

🛡️ Od vojenského výcviku k rituálnímu dramatu

Název "Chhau" je pravděpodobně odvozen ze sanskrtského slova Chhaya (stín/maska) nebo z místního výrazu Chhauni, což znamená vojenský tábor. Historie tance sahá do dob, kdy si místní vládci a náčelníci udržovali oddíly bojovníků, kteří ve volném čase trénovali bojové techniky. Aby byl výcvik zajímavější a měl i duchovní rozměr, začaly se tyto pohyby stylizovat do rytmických sestav doprovázených bubny.

Postupem času se tyto vojenské drily propojily s oslavami jarního festivalu Chaitra Parva. Bojovníci si začali nasazovat masky a ztvárňovat postavy z hinduistických eposů, jako jsou Rámájana a Mahábhárata. Tanec se tak stal fascinujícím hybridem – na jednu stranu zůstal drsným bojovým uměním s vysokými skoky a údery, na druhou stranu se stal sofistikovaným divadlem, které oslavuje vítězství dobra nad zlem.

🎭 Tři tváře tance: Purulia, Seraikella a Mayurbhanj

Historie Chhau se rozštěpila do tří hlavních větví, z nichž každá má svůj unikátní vývoj a estetiku. Seraikella Chhau se vyvíjel pod přímým patronátem královských rodin a je známý svými jemnými, až lyrickými maskami, které vyjadřují abstraktní pojmy jako noc nebo moře. Purulia Chhau je naproti tomu divoký, akrobatický a využívá obrovské, barevné masky bohů a démonů s propracovanými čelenkami.

Třetí větev, Mayurbhanj Chhau, je historicky unikátní tím, že nepoužívá masky. Tanečníci zde musí emoce a identitu postav vyjadřovat čistě skrze pohyby těla a mimiku. Tento styl si zachoval nejsilnější vazbu na původní vojenský výcvik a je považován za jeden z nejnáročnějších indických tanců na fyzickou kondici. Všechny tři styly však spojuje společný základ: energické pohyby nohou založené na každodenních činnostech vesničanů, jako je mletí obilí nebo chůze zvířat.

🌍 Uznání UNESCO a moderní renesance

Během 20. století čelil Chhau, jakožto tanec spojený s nižšími vrstvami a venkovem, riziku marginalizace. Změna přišla až s rostoucím zájmem o indické kulturní dědictví po získání nezávislosti. Významným milníkem byl rok 2010, kdy byl tanec Chhau zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Toto uznání přineslo tanci prestiž a finanční podporu pro výrobu tradičních masek a výuku mladých generací.

Dnes Chhau zažívá neuvěřitelný rozkvět. Už to není jen sezónní rituál v zapadlých vesnicích, ale uznávané umění, které inspiruje moderní choreografy po celém světě. Přestože se do tance v posledních desetiletích zapojily i ženy, Chhau si stále uchovává svou typickou mužnou sílu, hřmotný zvuk bubnů a magickou atmosféru, která diváka přenáší na prastará bojiště indických legend.

💃 Charakter tance Chhau

  • Bojový základ: Pohyby vycházejí z historického vojenského výcviku. Zahrnují vysoké skoky, útoky, obranu a práci s imaginárními zbraněmi.

  • Stylizace přírody: Tanečníci napodobují pohyby zvířat (skok tygra, chůzi jelena) a každodenní činnosti vesničanů (mletí obilí, koupání v řece), což se nazývá Chalis a Uplis.

  • Vítězství dobra: Většina choreografií zobrazuje epizody z eposů Rámájana a Mahábhárata, kde božstva (např. Durga nebo Šiva) porážejí démony.

    •

 🎻  Hudba a rytmus

  • Rytmické vzorce: Rytmus není jen doprovodem, ale diktuje intenzitu skoků. Každý příběh začíná pomalým úvodem, který graduje do zběsilého finále.

  • Pronikavé melodie: Hlavní melodii hraje Shehnai nebo Mohuri (dechové nástroje podobné hoboji), které mají velmi ostrý a vysoký zvuk, slyšitelný na velkou vzdálenost.

  • Dominance bubnů: Klíčovými nástroji jsou Dhol (velký sudový buben), Dhumsa (obrovský kotelní buben, který duní jako hrom) a Kharka.

  • Hromový doprovod: Hudba je hlasitá a energická, aby vybičovala tanečníky k výkonu.

✨ Styly a varianty tance

  • Mayurbhanj: Jediný styl bez masek, kladoucí důraz na svalovou kontrolu a mimiku.
  • Purulia: Divoký a akrobatický s obrovskými, barevnými maskami bohů a démonů.
  • Seraikella: Lyrický a symbolický, používá jemné masky.

💡 Zajímavosti

  • Tanečníci musí mít neuvěřitelnou sílu v nohou a stabilitu, aby dokázali provádět vysoké výkopy a salta i s těžkou, několikakilogramovou maskou na hlavě.

  • Tradičně se Chhau tančí pod širým nebem v noci, často při svitu pochodní nebo moderních reflektorů, během jarního festivalu Chaitra Parva.

  • Masky pro styly Purulia a Seraikella jsou uměleckými díly samy o sobě. Vyrábějí se z hlíny, papírové hmoty (papier-mâché) a jsou zdobeny korálky, peřím a zrcátky.

  • V roce 2010 byl Chhau zapsán na seznam nehmotného světového dědictví pro svou unikátní historickou a uměleckou hodnotu.