DANZÓN

Země původu: Kuba 🇨🇺

Danzón je jedním z nejdůležitějších a nejvlivnějších hudebních a tanečních žánrů v historii Kuby. Zrodil se z evropských tradic a stal se symbolem kubánské elegance, formalismu a byl prvním národním tancem Kuby. Představuje klíčový most mezi evropskou a africkou hudební kulturou na ostrově.

🇨🇺 Historie a původ: cesta k národnímu tanci (polovina 19. století)

Danzón vznikl na konci 19. století a jeho historie je příběhem o adaptaci a kreolizaci evropských stylů. Danzón se vyvinul přímo z evropského tance Contradanza (česky: kontradance), který se dostal na Kubu ze Španělska a Francie (zejména po haitské revoluci, kdy na Kubu migrovalo mnoho francouzských kolonistů). Contradanza byla v podstatě společenská řadová (formální) tancování.

V průběhu 19. století se Contradanza transformovala do intimnější a volnější kubánské formy zvané Danza, která byla pomalejší a používala jednoduché kroky. Za oficiální zrod Danzónu je považován rok 1879, kdy kubánský hudebník Miguel Faílde Pérez z Matanzas složil skladbu "Las Alturas de Simpson". Faílde vzal strukturu Danzy, zkrátil a standardizoval fráze, a přidal charakteristický opakující se rytmus (tzv. cinquillo), čímž definoval Danzón.

🎩 Kontroverze a standardizace (konec 19. století)

Danzón se stal okamžitě kontroverzním, protože to byl první párový tanec, ve kterém se partneři tančili v uzavřeném objetí (trup na trup) a v rytmických pauzách se dokonce dotýkali boky. To bylo tehdejší konzervativní společností považováno za příliš smyslné a nemravné. Navzdory kontroverzi, nebo právě proto, se Danzón rychle ujal mezi kubánskou elitou a buržoazií. Stal se symbolem formální, kultivované kubánské identity.

Danzón byl primárně hrán orquestas de charanga francesa (orchestr francouzského typu), které byly neobvyklé. Namísto trubek používaly smyčce (housle), flétnu, klavír, kontrabas a rytmickou sekci (timbales, güiro). Tento orchestrální zvuk dodal Danzónu jeho eleganci a lehkost.

💃 Charakter tance Danzón

• Úvod (Paseo): Krátká, pomalá a slavnostní sekce (8–16 taktů), která slouží k tomu, aby se páry prošly po parketu a zaujaly své místo.
• Hlavní sekce (Melodická): Čtyři nebo pět různých melodických sekcí hraných různými nástroji (např. flétna, housle).
• Pauzy (Escobillas): Mezi každou sekcí jsou přestávky, kde orchestr hraje jednoduchý, opakující se rytmus. Během těchto pauz tanečníci přestanou tančit a místo toho provádějí jednoduchý rytmický houpavý pohyb na místě, často s flirtováním a elegantními gesty.
• Formální a zdrženlivý: Danzón je tanec vysoké elegance a zdrženlivosti. Kroky jsou malé, klouzavé a tanec se odehrává v těsném, uzavřeném držení.

🎻 Hudba a rytmus 

• Hlavní rytmus (Cinquillo): Danzón se tančí v 2/4 taktu, ale je rytmicky veden synkopovaným vzorem cinquillo (pět úderů na čtyři doby), který dává hudbě lehkou, houpavou kvalitu.
• Tempo: Danzón je pomalý a důstojný tanec. Tempo se obvykle pohybuje kolem 60–90 BPM (údery za minutu). Není to tanec pro divoké skákání, ale pro kontrolovaný, minimalistický pohyb.
• Pauzy a flirtování: Nejunikátnějším prvkem jsou pauzy. Když hudba přejde do repetitivního rytmu, partneři se zastaví, uvolní se z těsného objetí, a provádějí jednoduché, rytmické houpání boky a tělem na místě. Tato Escobilla (malé metly) byla jedinou chvílí, kdy mohli partneři otevřeně flirtovat a předvádět individuální styl.
• Hudba: Danzón se netančí na moderní kapely s mnoha trubkami, ale na tradiční sestavy:
  • Charanga: Nejikoničtější sestava pro danzón. Hlavními nástroji jsou příčná flétna (která hraje vysoké, virtuózní a ptactvo připomínající pasáže) a housle.
  • Klavír a basa: Ty drží rytmickou kostru a dodávají hudbě eleganci.
  • Timbales: Malé kovové bubínky, na které se hraje paličkami. Jsou klíčové pro rytmus baqueteo, který dává tanci jeho typický "ťukavý" zvuk.
  • Güiro: Nástroj, na který se škrábe tyčkou, doplňuje jemnou rytmickou vrstvu.

💡 Zajímavosti