DISCO

Disco tanec je fenomén, který nelze oddělit od jeho kulturního a hudebního kontextu. Narodil se jako únikový ventil a oslava identity v undergroundových klubech New Yorku a Filadelfie a rychle se stal globálním symbolem svobody, extravagance a nočního života.

🇺🇸 Zrození a kořeny subkultury (konec 60. – raná 70. léta)

Disco tanec se zrodil v klubech, které se snažily vyplnit prázdnotu vytvořenou úpadkem živých kapel a dominancí rockové hudby, která nebyla vhodná pro nepřetržité tancování.

Většina historiků se shoduje, že Disco tanec má své kořeny v komunitách, které byly v té době marginalizované: Afroameričané, Hispánci (Latino) a Gay komunita v New Yorku a Filadelfii. Místa jako The Sanctuary a The Loft (New York) byla útočištěm, kde mohli lidé volně vyjadřovat svou identitu bez předsudků, za doprovodu mixované Soul, Funk a Latino hudby.

Termín "Disco" je zkratkou francouzského slova discothèque (klub, kde se pouštějí desky). DJové začali mixovat desky, aby udrželi nepřetržitý rytmus, což vytvořilo dokonalou platformu pro volný a neomezovaný tanec. Hudba byla charakterizována pulzujícím 4/4 rytmem, silnou basovou linkou a často smyčci.

👑 Kulturní vrchol a mainstreamová exploze (1977–1979) 

Disco tanec dosáhl vrcholu s komerčním úspěchem. Diskotéky se staly symbolem luxusu a exkluzivity. Film z roku 1977 upevnil Disco jako kulturní fenomén. Travoltovo agresivní, macho ztvárnění disco tanečníka, který kombinuje latinské a swingové prvky, definovalo vizuální styl celého hnutí. Film však zpopularizoval a zjednodušil disco tanec pro masy. Rozšířilo se do velkých klubů, jako bylo proslulé Studio 54 v New Yorku, kam chodily i celebrity. Kultura a technika tance byly také masově šířeny televizní show Soul Train.

Disco tanec vyžadoval specifickou módu: volné kalhoty do zvonu, hedvábné košile s širokým límcem, flitry, overaly a především boty na vysoké platformě. Vše bylo navrženo tak, aby se v pohybu lesklo a odráželo světla z diskokoule.

I do Československa disko proniklo v 70. letech, ačkoli zde mělo specifický průběh pod dohledem komunistických úřadů. Ty disko tolerovaly jako způsob, jak kontrolovat a zároveň bavit mládež, a proto se objevilo v mnoha oficiálních oslavách a akcích. 

📉 Úpadek a odkaz (80. léta a dále) 

Disco éra a s ní spojený tanec zažily náhlý a dramatický konec na přelomu 70. a 80. let. Anti-disco reakce v USA měla silné rasové a sociální podtóny, namířené proti komunitám, které Disco vytvořily. Symbolickým koncem byla "Disco Demolition Night" v Chicagu (1979), kdy byly veřejně ničeny disco desky.

Disco Demolition Night nebyla pouhou baseballovou událostí, ale stala se symbolem kulturního boje na konci 70. let. Zde je podrobnější pohled na to, jak se propagační akce zvrhla v chaos a jaký měla dopad.

Steve Dahl byl rockový DJ na rádiu WLUP v Chicagu. V roce 1978 byl vyhozen z konkurenční stanice WDAI, která změnila svůj formát z rocku na disko, což v něm zanechalo hněv vůči tomuto žánru. Dahl vytvořil fiktivní organizaci "Insane Coho Lips" (Šílené lososové rty), protidisko armádu, která měla za cíl "vykořenit a eliminovat obávanou hudební chorobu známou jako DISCO". V roce 1979 Dahl a jeho kolega Garry Meier z WLUP zahájili agresivní protidisko kampaň, která vyvrcholila událostí Disco Demolition Night.

Událost se konala 12. července 1979 v Comiskey Parku v Chicagu, kde se hrál dvojzápas Major League Baseball (MLB) mezi Chicago White Sox a Detroit Tigers. Fanoušci si mohli koupit lístek na dvojzápas za pouhých 98 centů, pokud s sebou přinesli disko desku, která měla být zničena. Přestože White Sox počítali s maximálně 20 000 fanoušky, přišlo jich přes 50 000. Tisíce lidí se shromáždily i před stadionem a některé z nich se dostaly dovnitř bez lístků. Mezi zápasy se na hřiště vjel s vozíkem Steve Dahl v armádním oblečení a na tribunách zazněl skandovaný slogan "Disco sucks!". Dahl odpálil bednu s disko deskami, které vybuchly v ohromném oblaku dýmu, šrapnelů z vinylu a ohně.

Výbuch vyvolal davové šílenství a tisíce lidí vtrhly na hřiště. Bezpečnostní složky, které byly rozmístěny hlavně u bran, nedokázaly dav zadržet. Rozvášnění fanoušci ničili trávník, zapalovali ohně, kradli mety a demolovali vybavení hřiště. Během 40 minut, kdy dav ovládal hřiště, ho policie v taktickém oblečení musela vyklidit. Hřiště bylo natolik poškozené, že druhý zápas musel být odložen a následně kontumován ve prospěch Tigers. Událost si vyžádala 39 zatčení a několik zranění.

Mnozí vnímali Disco Demolition Night jako projev rasismu a homofobie, protože disko bylo spojeno s Afroameričany, Latinoameričany a LGBT+ komunitami, zatímco rocková scéna byla převážně bílá a heterosexuální. Přestože mnoho lidí událost označuje za den, kdy disko "zemřelo", jiní tvrdí, že se jednalo jen o symbolický konec, který uspíšil přirozený úpadek žánru. Majitelé klubu White Sox, kteří akci pořádali, byli obviněni z toho, že se snažili pouze zvýšit návštěvnost v době, kdy byla baseballová liga na ústupu.

🕺 Charakter tance Disco

• Volnost a Improvizace: Disco povzbuzovalo k pohybu celým tělem. Tanečníci se řídili basovou linkou a rytmem bicích. Důraz byl kladen na vertikální pohyb (pohyb nahoru a dolů), kyvadlové pohyby boků a dramatické pohyby rukou (arm gestures), které často imitovaly pohyby z jiných, tehdy populárních tanců (např. Pantomima nebo Funk).
• Základní Kroky (The Walk): Typickým základním pohybem byl disco Walk – mírné chůze s výrazným přenosem váhy a houpáním boků.
• Hudební prvky: Skladby byly obvykle rychlé a energické, často s prvky soulu, funku, latinskoamerické hudby a popu. Používaly se elektrické kytary se synkopickými linkami, smyčce, dechové nástroje a elektrické piano.

🪩 Hudba a rytmus

• Rytmický základ "Four-on-the-Floor": Naprostým základem je neustálý a silný úder basového bubnu na každou dobu ve 4/4 taktu (1, 2, 3, 4). To vytváří hypnotický a strojově přesný puls, který je pro disco typický.
• Tempo: Hudba se pohybuje v ideálním tanečním rozmezí 110–125 BPM. Toto tempo je dostatečně rychlé pro energii, ale zároveň umožňuje plynulé provádění figur partnerských tanců jako Hustle.
• Práce s Hi-hat činelem: Typickým zvukem disca je otevřený hi-hat činel na každou "osminku" mezi hlavními dobami (tzv. off-beat), což hudbě dodává charakteristický syčivý a řízný zvuk. [1]
• Hudba: Hudba je bohatá na smyčcové sekce (housle), dechové nástroje a od poloviny 70. let i na rané syntezátory, které vytvářejí "třpytivou" a luxusní atmosféru.

✨ Dva hlavní taneční proudy

1. Sólové Tance (Freestyle): Tyto tance se tančily většinou samostatně nebo synchronizovaně ve skupinách, bez nutnosti těsného kontaktu:

• Pointing: Ukazování prstem nahoru a dolů, často na silný beat nebo synkopu.
• The YMCA/Village People: Skupinové, zábavné tance s jasnými gesty, které se staly ikonami éry.
• The Bus Stop: Jednoduchý, sekvenční line dance, kde se tanečníci pohybovali v řadách a prováděli stejné figury.

2. Párové Tance: S rostoucí popularitou Disco si lidé chtěli znovu tančit spolu, což vedlo k rozvoji specifických kontaktních stylů:

• Hustle: Hustle byl nejdůležitějším a nejkomplexnějším párovým tancem. Vzniklo v Latinské komunitě a prošlo vývojem z šestidobého Latin Hustle na třídobý New York Hustle, charakteristický rychlými otáčkami a lineárním pohybem (slot)
• The Bump: Masově populární, jednoduchý tanec, který nevyžadoval žádnou formální techniku. Dvojice stojí bokem k sobě a rytmicky do sebe naráží boky či zadky.

💡 Zajímavosti

• Dnes se pod pojmem Disco Dance často rozumí moderní, extrémně rychlý, sportovní a akrobatický soutěžní styl, který má s původním, společenským a improvizovaným Disco tancem ze 70. let jen vzdálenou spojitost.

• Disco je jedním z prvních tanečních hnutí, kde DJ nahradil živou kapelu jako hlavní hybatel večera. Schopnost DJů mixovat desky, aby udrželi nepřetržitou "ztrátu času" (time warp) bez pauz, byla pro Disco tanec klíčová.

• Diskokoule a sofistikované osvětlovací systémy (stroboskopy, barevné gely) nebyly jen dekorace, ale integrální součástí tance. Byly navrženy tak, aby zvýrazňovaly rychlé, dramatické pohyby a lesk flitrovaných oděvů.

• O události "Disko Demolition Night" vznikl v roce 2023 dokumentární film na Netflixu s názvem The Saint of Second Chances, který se zabýval událostmi v Chicagu i osudem majitelů White Sox.