EXPRESIONISTICKÝ TANEC

Expresionistický tanec (německy: Ausdruckstanz, anglicky: Expressionist Dance), není jen kapitolou v dějinách umění – je to zpráva o osvobození lidského těla. Vznikl na počátku 20. století především v Německu a Švýcarsku jako radikální protest proti vyumělkovanosti klasického baletu. Zatímco balet usiloval o popření gravitace a éterickou krásu, expresionisté chtěli ukázat člověka v jeho syrovosti, s jeho vnitřními démony, úzkostmi i nespoutanou radostí.

🩰 Vzpoura proti špičkám a korzetům

Zrod expresionistického tance byl úzce spjat s širším hnutím modernismu. Průkopníci jako Isadora Duncan sice začali tančit bosi a v uvolněných rouchách, ale skutečný Ausdruckstanz šel ještě dál. Tanečníci odmítli tradiční narativy o labutích a vílách. Místo toho se soustředili na "střed těla" (solar plexus) a na to, jak se emoce mechanicky přenáší do pohybu. Tanec se stal subjektivním vyjádřením jednotlivce – přestal být "předváděním" a stal se "bytím".

Tento směr přinesl do tance do té doby nevídané prvky: práci s podlahou, křečovité pohyby, pády a hluboké ohýbání trupu. Tanečníci se přestali bát ošklivosti. Pokud byla emoce bolestná, musel být i pohyb drsný a neestetický podle tehdejších měřítek. Tímto způsobem expresionismus navždy zbořil bariéru mezi vysokým uměním a syrovou lidskou zkušeností.

📐 Laban, Wigman a metafyzika pohybu

Klíčovou teoretickou základnu položil Rudolf von Laban. Ten tanec nevnímal jen jako sled kroků, ale jako geometrii prostoru a času. Laban vytvořil revoluční systémy, jako je Labanotation (zápis tance) a analýza pohybu, které se používají dodnes. Jeho škola v Monte Verità se stala centrem pro všechny, kdo hledali propojení tance s přírodou a mystikou. Laban věřil, že pohyb je lékem na odcizení moderního člověka.

Jeho nejslavnější žákyně, Mary Wigman, dovedla expresionismus k jeho absolutnímu vrcholu. Wigman byla fascinována temnými stránkami lidské psychiky. Její ikonické dílo Hexentanz (Tanec čarodějnice) šokovalo publikum svou agresivitou a tím, že Wigman tančila v sedě, v masce a často bez doprovodu melodičtějších nástrojů, pouze za rytmu bubnů. Ukázala, že tanec může být děsivý, hypnotický a hluboce spirituální zároveň. Právě ona prosadila tanec bez hudby, kde jediným rytmem byl dech a tlukot srdce tanečníka.

🌑 Zlatá éra Výmaru a politický pád

Během Výmarské republiky se expresionistický tanec stal masovou záležitostí. Vznikaly "pohybové sbory" (Bewegungschöre), kde stovky amatérů tančily společně, aby zažily pocit komunity. Umělci jako Kurt Jooss začali propojovat expresionismus se sociální kritikou. Jeho nejslavnější balet Zelený stůl (1932) je dodnes považován za nejsilnější protiválečné taneční dílo historie, v němž Smrt tančí svůj triumfální tanec nad politiky hádajícími se u stolu.

S nástupem nacismu však přišel tragický zlom. Režim se sice pokusil Labana i Wigman zpočátku využít pro svou propagandu (například během zahájení olympijských her v Berlíně 1936), ale svobodomyslná a individuální povaha expresionismu byla v přímém rozporu s nacistickou ideologií. Mnoho tanečníků muselo emigrovat, jiní byli umlčeni. Po druhé světové válce se těžiště moderního tance přesunulo do USA, ale odkaz německého expresionismu zůstal v podloží všeho, co dnes nazýváme současným tancem.

💃 Charakter tance Expresionistický tanec

• Estetika ošklivosti: Expresionisté se nebáli křečovitých, lomených nebo "ošklivých" pohybů, pokud to vyžadovala pravdivost sdělované emoce.

• Práce s gravitací: Na rozdíl od baletu, který chce "létat", expresionismus uznává váhu těla. Typické jsou pády na zem, práce s podlahou a hluboké, uzemněné postoje.

• Osvobození těla: Absolutní odmítnutí klasického baletu. Tanečníci zahodili špičky a korzety, začali tančit bosi a využívat přirozené pohyby těla.

• Emoce nad technikou: Nejdůležitější není dokonalá figura, ale vnitřní prožitek. Tanec vychází z nitra (subjektivity) a má vyjadřovat skutečné lidské stavy – úzkost, extázi, strach i osamění.

🎻 Hudba a rytmus

• Nadvláda pohybu: Hudba přestala být diktátorem, kterému se tanec musí podřídit; stala se rovnocenným partnerem, nebo dokonce jen sekundárním doplňkem.

• Percuse a syrovost: Pokud se hudba používala, často šlo pouze o rytmické bicí nástroje (bubny, gongy), které nepřebíjely vizuální složku, ale pouze ji podtrhovaly.

• Tanec v tichu: Jedním z největších přínosů byla odvaha tančit bez hudebního doprovodu. Rytmus určoval pouze dech tanečníka, jeho tlukot srdce nebo vnitřní napětí.

💡 Zajímavosti

• Expresionismus přímo vedl ke vzniku Tanztheateru, jehož nejslavnější představitelkou byla Pina Bausch, která na scéně používala hlínu, vodu nebo živé květiny.

• Mnohé principy tohoto směru (vnímání těžiště, uvolnění napětí) položily základy moderní tanečně-pohybové terapie.

• Rudolf von Laban vytvořil tak komplexní systém zápisu tance (Labanotation), že se dodnes používá k archivaci choreografií podobně jako noty v hudbě.

• Tančit boso bylo v té době vnímáno jako politický a společenský protest proti "sešněrované" měšťanské morálce.