FARANDOLE

Země původu: Francie 🇫🇷

Farandole je jedním z nejstarších a nejživějších evropských tanců, který dodnes tvoří srdce provensálské kultury. Je to tanec, který v sobě nese ozvěny antiky, středověkého veselí i revolučního zápalu. 

🇫🇷 Antické kořeny a symbolika labyrintu

Původ farandoly sahá hluboko do starověku a je úzce spjat s řeckou kolonizací Středomoří. Předpokládá se, že tanec má kořeny v antickém Řecku, konkrétně v rituálních tancích zvaných Geranos (jeřábí tanec). Podle legendy tento tanec poprvé tančil Théseus poté, co unikl z krétského labyrintu. Na jih dnešní Francie ho přinesli fókajští osadníci při zakládání Marseille kolem roku 600 př. n. l.

Geometrie tance, kdy se řada tanečníků kroutí a proplétá, nese silnou symboliku labyrintu a vítězství nad smrtí, což odkazuje na mýtus o Théseovi. Tato rituální struktura se v oblasti Provence udržela po tisíciletí a stala se základním kamenem tamního lidového umění.

🌿 Středověké veselí a komunitní pouto

Během středověku a renesance se farandola transformovala v nejoblíbenější společenský projev provensálského venkova. Na rozdíl od upjatých aristokratických tanců byla farandola symbolem naprosté svobody a rovnosti; tanečníci se drželi za ruce nebo za šátky a tvořili nekonečný lidský řetěz, který vedl vybraný vůdce. Tento "had" se mohl nekontrolovaně vlnit ulicemi vesnice, procházet skrze domy nebo obkružovat kostely, čímž upevňoval komunitní vazby. V této době se farandola stala neodmyslitelnou součástí oslav sklizně, svateb a lidových veselic, přičemž si zachovala svůj živelný charakter. 

✊ Revoluční zápal (18. století)

Zásadní politický význam získala farandola v období Velké francouzské revoluce na konci 18. století. Jako tanec prostého lidu byla záměrně stavěna do protikladu k dekadentním dvorským tancům, jako byl menuet. Farandola se tehdy stala revolučním symbolem; dobové prameny popisují, jak se tančila na náměstích jako projev vítězství republikánských hodnot nad tyranií. Tato éra vštípila tanci punc nespoutanosti a národní hrdosti, který provází provensálskou identitu dodnes. 

🎻 Zlatý věk a kulturní obrození (19. století) 

V 19. století hrozilo, že farandola pod tlakem industrializace zanikne, ale díky úsilí básníka Frédérica Mistrala a hnutí Félibrige došlo k její velké renesanci. Mistral tanec kodifikoval a vyzdvihl jeho uměleckou hodnotu, čímž jej zachránil pro budoucí generace. 

Georges Bizet zařadil slavnou farandolu do své suity Arlésanka (L'Arlésienne), čímž ji proslavil po celém světě. Tanec přestal být vnímán jako pouhá selská zábava a stal se sofistikovaným vyjádřením provensálské kultury, doprovázeným unikátním zvukem flétny galoubet a bubnu tambourin. 

🌐 Živé dědictví

Dnes je farandola vnímána jako živoucí dědictví, které úspěšně překonalo propast mezi historií a modernou. Již dávno není jen muzeálním kouskem v kostýmech, ale spontánním projevem, který zažívá boom na jihofrancouzských festivalech. Díky digitální archivaci a vzdělávacím projektům organizací jako Lou Félibrige se mladá generace znovu učí složité spirály tohoto tance. Farandola tak zůstává symbolem inkluzivního společenství, kde je řetěz vždy otevřený pro každého, kdo se chce připojit k nekonečnému pohybu provensálských dějin. 

💃 Charakter tance Farandole

  • Živelnost: Farandole je rychlá a energická. Netančí se v upjatých pózách, ale s radostí a často i s poskoky.

  • Inkluzivita: Je to tanec pro každého. K řetězu se může kdokoli a kdykoli připojit, což z něj činí vrcholně společenskou událost.

  • Vedení (Le Capitaine): V čele stojí zkušený tanečník, který určuje směr a vymýšlí různé prostorové obrazce – spirály, kličky nebo "brány" (podlézání pod rukama).

  • Hadovitý řetěz: Tanečníci se drží za ruce (nebo za kapesníky) a tvoří dlouhý, nekončící zástup, který se proplétá prostorem.

 🥁 Hudba a rytmus

  • Tempo: Hudba začíná mírněji, ale postupně graduje do velmi rychlého tempa, které vyvolává až extatické veselí.

  • Specifické nástroje: Tradiční doprovod tvoří dvojice nástrojů, které ovládá jeden hudebník (tzv. tambourinaire): Galoubet a Tambourin.

  • Rytmus: Nejčastěji se tančí v rychlém 6/8 nebo 2/4 taktu. Rytmus je velmi výrazný a nutí k pohybu.

💡 Zajímavosti

  • Na rozdíl od většiny historických tanců zde nepotřebujete stálého partnera – vaším partnerem je celý řetěz lidí.

  • Při velkých slavnostech v Provence (např. v Arles) může řetěz tanečníků měřit i několik stovek metrů a procházet skrze domy, kavárny i náměstí.

  • Během Velké francouzské revoluce byla farandole považována za "tanec lidu" v opozici k aristokratickému menuetu. Lidé ji tančili kolem "stromů svobody".

  • Pokud je vám hudba farandoly povědomá, pravděpodobně znáte skladbu od Georgese Bizeta z opery Arlésanka. Je to jedna z nejslavnějších orchestrálních verzí tohoto lidového tance.

  • Podle legendy pohyby tance (zavinování a rozvinování spirály) symbolizují cestu Thésea z krétského bludiště poté, co zabil Minotaura.