FLAMENCO

Země původu: Španělsko 🇪🇸

Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou je Andalusie na jihu Španělska, především města jako Sevilla, Cádiz a Jerez de la Frontera. Bylo zapsáno organizací UNESCO v roce 2010 na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

🌍 Tyglicí kotel kultur: Kořeny flamenka v Andalusii

Příběh flamenka začíná na jihu Španělska, v prosluněné Andalusii, a to zhruba v 15. století. Tento region byl po staletí místem, kde se prolínaly různé kultury. Nejvýznamnější roli v utváření flamenka sehráli andaluští Romové (označovaní jako Gitanos), kteří do Španělska doputovali pravděpodobně z indického subkontinentu. S sebou si přinesli spletité orientální rytmy a specifický hudební projev.

V Andalusii se tato romská kultura smísila s prvky, které zde zanechala staletí trvající maurská (arabská) nadvláda, a také s hudbou sefardských Židů a původním andaluským folklórem. Po pádu Granady v roce 1492 začala španělská inkvizice tyto menšiny tvrdě pronásledovat. Flamenko se tak zrodilo v uzavřených komunitách jako výkřik bolesti, vzdoru a vzájemné sounáležitosti. V těchto raných dobách šlo primárně o zpěv (tzv. Cante Jondo – hluboký zpěv) doprovázený pouze tleskáním (palmas) a rytmickým bušením kloubů o stůl nebo bušením holí o zem.

☕ Z rodinných dvorů na pódia: Éra Cafés Cantantes

Až do poloviny 19. století bylo flamenko intimní záležitostí, která se odehrávala za zavřenými dveřmi na dvorech romských rodin nebo ve venkovských kovárnách. Zlom přišel v roce 1842, kdy byl v Seville otevřen první Café Cantante (kavárna se zpěvem), a brzy se tento fenomén rozšířil po celém Španělsku. Tyto podniky nabídly umělcům první možnost profesionálního výdělku a představily flamenko široké veřejnosti.

V éře Cafés Cantantes zažil tanec obrovský rozmach a získal formu, kterou známe dnes. Aby tanečníci (bailaores) zaujali publikum, začali vyvíjet složité techniky stepu (zapateado), dramatické držení těla a expresivní práci paží. Ženy se více soustředily na plynulé, hadí pohyby rukou a boků, zatímco muži demonstrovali sílu v rychlých, úderných nohách. Kytara, která byla do té doby spíše v pozadí, se stala rovnocenným partnerem zpěváka i tanečníka.

🎭 Zlatý věk, Ópera Flamenca a hledání ztracené čistoty

Ve dvacátých letech 20. století se flamenko přesunulo z malých zakouřených kaváren do velkých divadel a býčích arén. Toto období se označuje jako Ópera Flamenca. Z komerčního hlediska to byl obrovský úspěch, ale umělecky začalo flamenko ztrácet svou syrovost. Začaly se preferovat lehčí, veselejší a líbivější styly (jako Fandangos), které často postrádaly původní hloubku a tragický náboj (duende).

Tato komercializace znepokojila španělskou inteligenci. Básník Federico García Lorca a hudební skladatel Manuel de Falla proto v roce 1922 zorganizovali v Granadě slavný Concurso de Cante Jondo (Soutěž hlubokého zpěvu). Jejich cílem bylo zachránit nejstarší a nejčistší formy flamenka před zánikem. Tato snaha pomohla uchovat staré styly (jako Seguiriyas nebo Soleá) a vrátila tanci i zpěvu jejich uměleckou a spirituální vážnost.

🎸 Nuevo Flamenco a globální fenomén

Konec 20. století přinesl do flamenka další revoluci. V 70. a 80. letech se objevila generace umělců v čele s fenomenálním kytaristou Pacem de Lucíou a zpěvákem Camarónem de la Isla, kteří položili základy hnutí Nuevo Flamenco (Nové flamenko). Začali do tradičních rytmů začleňovat prvky jazzu, bossa novy a rocku. Paco de Lucía také do flamenka trvale zavedl cajón (peruánský dřevěný buben), který se dnes zdá být jeho neodmyslitelnou součástí.

Tanec nezůstal pozadu. Tanečníci jako Antonio Gades (který flamenko propojil s baletem a vytvořil velká divadelní dramata), a později Joaquín Cortés nebo Sara Baras, posunuli hranice možného. Začali tančit v modernějších kostýmech, využívali moderní scénografii a choreografii. V roce 2010 bylo flamenko zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, čímž bylo definitivně potvrzeno jeho místo mezi nejvýznamnějšími světovými uměleckými formami.

💃 Charakter tance Flamenco (Baile Flamenco) 

• Zapateado (Práce Nohou): Složité a energické dupání a tleskání nohou (špičkou, patou, celou nohou) do rytmu. Je to často nejvýbušnější prvek, který vytváří perkusivní doprovod.
• Braceo (Práce Paží): Pomalé, plynulé a elegantní pohyby paží, které vycházejí z ramen a ztělesňují ladnost a sílu. Ženské braceo je často více krouživé a ladné, zatímco mužské bývá ostřejší a silnější.
• Floreado (Práce Rukou): Rychlé a složité kroucení a pohybování zápěstí a prstů. Typické pro tanečnice, symbolizuje ženskou eleganci a jemnost.
• Trup a Postoj: Trup je držen hrdě a vzpřímeně, často mírně prohnutý, což vyjadřuje hrdost a vnitřní sílu. Tělo je napjaté a plné energie, připravené k explozi emocí.
• Improvizace vs. Choreografie: Tanec je strukturován podle hudebních frází (falsetas), ale v rámci daného stylu a rytmu (compás) je velký prostor pro improvizaci a spontánní emocionální reakci na zpěv.

🎻 Hudba a rytmus (Toque a Cante)

• Cante (Zpěv): Je považován za nejdůležitější prvek. Zpěvák (cantaor) vyjadřuje hluboké, syrové emoce – smutek, bolest, lásku, smrt.
• Toque (Hra na kytaru): Flamencová kytara je vysoce technická. Používá techniky jako rasgueado (rychlé brnkání všemi prsty), picado (rychlé melodické linky) a golpe (rytmiclé poklepy na korpus kytary).
• Jaleo (Rytmický Doprovod): Zahrnuje tleskání (palmas), pokřiky (jaleos jako "¡Olé!") a luskání prsty (pitos). Tyto prvky vytvářejí dynamickou interakci mezi interprety a publikem.
• Rytmus (Compás): Rytmus je nejdůležitější a nejsložitější částí Flamenca. Nejde jen o udržování tempa, ale o cyklické metrum, které se obvykle počítá na 12 dob. Například u stylu Soleá se důrazy kladou na 3, 6, 8, 10, 12. Schopnost udržet a cítit compás (rytmus) a Duende (hluboký citový prožitek) je měřítkem umělce. 

🔥 Styly tance Flamenco (Palos)

Existuje více než 50 stylů flamenca (palos), které se liší podle rytmu, nálady a původu. Dělí se do tří hlavních kategorií:

• Cante Jondo (vážné, hluboké): Patří sem nejstarší a nejvážnější styly, které vyjadřují smutek a utrpení.
• Soleá: Považuje se za "matku všech písní". Je pomalá, důstojná a velmi emotivní.
• Seguiriyas: Nejsmutnější a nejtemnější styl flamenca. Má velmi specifický a nepravidelný rytmus.
• Tientos: Mají majestátní, rozvážné tempo.
• Flamenco chico (lehké): Tyto styly jsou radostnější a živější. Typickým příkladem jsou Bulerías nebo Alegrías.
• Alegrías: Pochází z Cádizu. Je to rychlý, radostný a dynamický styl (název doslova znamená "radosti").
• Bulerías: Nejdynamičtější a nejrychlejší styl. Je to král flamenkových večírků (juergas), plný improvizace a tleskání.
• Farruca: Tradičně mužský tanec, velmi elegantní, s důrazem na přesnou práci nohou (zapateado).
• Guajiras: Styl s kubánským vlivem, často se tančí s vějířem.
• Cante Intermedio (střední):Tato kategorie zahrnuje styly, které kombinují prvky vážného i lehkého flamenca.
• Tangos: Jeden z nejstarších stylů. Má chytlavý 4dobý rytmus (pozor, nezaměňovat s argentinským tangem, jsou to úplně jiné věci).
• Sevillanas: Lidový tanec ze Sevilly. Má pevnou strukturu čtyř částí a tančí se v párech na každé pouti či svatbě.
• Fandangos: Velmi populární styl, který má mnoho regionálních variant (např. Fandangos de Huelva).

💡 Zajímavosti