FOXTROT

Foxtrot je zastřešující název pro celou skupinu tanců, které se vyvinuly na počátku 20. století, a je matkou elegantního Slowfoxu i energického Quickstepu. Byl to tanec, který se zrodil v Americe na vlně jazzové revoluce a rychle dobyl svět, přičemž musel být radikálně upraven, aby se přizpůsobil evropským tanečním sálům.

🇺🇸 Zrození z komiky (1914)

Foxtrot vděčí za svůj název estrádnímu umělci a komikovi Harrymu Foxovi, který jej v roce 1914 představil v New Yorku. Původní tanec byl součástí jeho revue a byl plný komických, skákavých a improvizovaných kroků připomínajících klus (trot). Tanec byl záměrně chaotický a neformální, což bylo pro tehdejší konzervativní společnost šokující, ale zároveň nesmírně zábavné.

Foxtrot se rychle rozšířil, podpořen hudbou ragtimu a raného jazzu, a stal se symbolem nové, nespoutané generace. Byl to první tanec, který efektivně kombinoval střídavě pomalé a rychlé kroky (např. Slow-Slow-Quick-Quick), což umožňovalo tanečníkům pružně reagovat na synkopické rytmy jazzu.

🌊 Globalizace

Jakmile Foxtrot dorazil do Evropy těsně před a po první světové válce, stal se okamžitě populárním, ale jeho divoký, nestandardizovaný charakter způsobil chaos na parketech. V každém tanečním sále se tančila jiná verze, což vedlo k neustálým kolizím a zmatkům.

Evropští taneční mistři, zejména ti v Londýně, pochopili, že tanec je příliš populární na to, aby byl zakázán, ale příliš neuspořádaný, aby mohl být vyučován. To vyústilo v rozdělení a kodifikaci Foxtrotu ve 20. letech 20. století, což je klíčový historický moment.

📜 Historický rozkol (1920–1927)

Původní široké spektrum tempa a stylů Foxtrotu bylo rozděleno do dvou definovaných větví, které se dodnes tančí jako samostatné standardní tance:

1. Slow Foxtrot (Slowfox): Vznikl z pomalejší části Foxtrotu, tančený na lyrický jazz. Byl kodifikován jako plynulý, elegantní tanec s dlouhými kroky a minimální rotací, který zdůrazňuje kontinuitu.
2. Quickstep: Vznikl z rychlejší, synkopické části Foxtrotu, přičemž do sebe absorboval vlivy divokého Charlestonu a poskoků. Stal se nejrychlejším standardním tancem, hravým a plným běhů a poskoků.

Původní název Foxtrot se tak dnes používá spíše v Americkém stylu (American Smooth Style Foxtrot), který je volnější a figurálně pestřejší, zatímco v Mezinárodním standardním stylu se hovoří výhradně o Slowfoxu a Quickstepu.

Foxtrot a jeho odvozeniny měly obrovský kulturní dopad. Byla to éra, kdy tanec opustil rigidní formy 19. století a stal se výrazem moderní, uvolněné a sofistikované zábavy. Foxtrot je jediný tanec, který dokázal absorbovat nespoutanou energii jazzu a Charlestonu a zároveň se transformovat v symbol anglické taneční elegance (Slowfox) a bezstarostné hravosti (Quickstep).

💃 Charakter tance Foxtrot

• Plynulost a hladkost: Tanec se vyznačuje neustálým, plynulým pohybem po parketu, který připomíná krasobruslení. Tanečníci by měli vypadat, jako by se vznášeli.
• Vzpřímený postoj: Klade velký důraz na noblesní držení těla a dlouhé linie. Horní polovina těla zůstává klidná, zatímco nohy provádějí dlouhé a pružné kroky.
• Postupový charakter: Je to tanec prostorový; pár se dynamicky pohybuje po obvodu sálu proti směru hodinových ručiček. 
• Stylizace: Působí velmi uvolněně a přirozeně, i když vyžaduje precizní kontrolu rovnováhy a přenášení váhy.

🎷 Hudba a rytmus

• Rytmus: Foxtrot se tančí ve 4/4 taktu.
• Rytmická struktura: Základem je střídání pomalých a rychlých kroků (tradičně v rytmu Slow-Quick-Quick). 
• Tempo: Tempo je flexibilnější a tančí se na širší škálu rychlosti jazzu a swingu. 

✨ Styly a varianty tance

💡 Zajímavosti

• Název Foxtrot vznikl od estrádního komika Harryho Foxe, který tancoval s komickými, klusavými kroky (trot), což bylo záměrně neformální a skandální, než tanec zcivilizovala Británie. 
• Foxtrot a jeho plynulý, elegantní styl dominovaly hollywoodským muzikálům ve 30. a 40. letech. Byl to ideální tanec pro zobrazení romantické plynulosti a dokonalé spolupráce tanečního páru na plátně.
• Původní Foxtrot (a z něj vzešlé styly) byl revoluční tím, že umožnil tančit na dva typy tempa (Slow a Quick) v rámci jedné figury, což dokonale odpovídalo synkopickému a nepředvídatelnému rytmu raného jazzu.