HAKA
Země původu: Nový Zéland 🇳🇿
Haka je celosvětově známá především díky novozélandským ragbistům, ale redukovat ji pouze na předzápasový rituál nebo "válečný tanec" by znamenalo přehlédnout její hlubokou kulturní a duchovní podstatu. Je to komplexní projev maorské identity, emocí a historie.
☀️ Zrození z letního žáru: Mytologické kořeny
Podle maorské mytologie sahá původ Haky k samotnému bohu slunce, kterým je Tama-nui-te-rā. Ten měl dvě manželky: ztělesnění léta (Hine-raumati) a ztělesnění zimy (Hine-takurua). Se ztělesněním léta zplodil boha slunce syna jménem Tāne-rore. Ten pro svou matku tančil tanec, který se projevoval chvěním horkého letního vzduchu. Toto jemné a rychlé chvění se dodnes promítá do jednoho ze základních prvků Haky – wiri (rychlé chvění rukou a prstů), které symbolizuje právě tanec Tāne-roreho a životní energii.
🌿 Více než jen válka: Haka v tradiční společnosti
Často panuje mylná představa, že Haka sloužila výhradně k zastrašení nepřátel před bitvou. Ve skutečnosti slovo "haka" v maorštině obecně označuje jakýkoliv tanec nebo ceremoniální vystoupení. V předkoloniální éře byla Haka univerzálním nástrojem komunikace. Tančila se při vítání vzácných hostů (součást rituálu pōwhiri), při uzavírání míru, oslavách dobré úrody, ale i jako výraz hlubokého smutku na pohřbech (tangi).
Způsob provedení se striktně lišil podle účelu. Skutečná válečná Haka, při které se používaly zbraně a tanečníci vyskakovali vysoko do vzduchu, se nazývá peruperu. Jejím cílem bylo psychologicky zlomit nepřítele a demonstrovat fyzickou sílu kmene. Naproti tomu existovaly formy jako haka taparahi, které se tancovaly bez zbraní a vyjadřovaly společenské nebo politické postoje kmene. Společným rysem všech forem byla extrémní tělesná exprese – pukana (vykulené oči, u žen navíc vystrčená brada) a whetero (vyplazený jazyk, typické převážně pro muže), což mělo ukázat odhodlání a vnitřní oheň (ihi).
🏃♂️ Zrození legendy: Příběh "Ka Mate"
Nejslavnější Hakou na světě je bezpochyby Ka Mate, jejíž historie zní jako napínavý filmový scénář. Složil ji kolem roku 1820 náčelník kmene Ngāti Toa, mocný Te Rauparaha. Během kmenových válek prchal před nepřáteli z kmenů Ngāti Maniapoto a Waikato. Aby si zachránil život, ukryl se u spřáteleného náčelníka, který ho schoval do jámy na uskladnění sladkých brambor (kumara).
Když nepřátelé prohledávali vesnici, Te Rauparaha v temnotě jámy šeptal: "Ka mate, ka mate" (Zemřu, zemřu). Když nebezpečí pominulo a on vylezl na denní světlo, radostně zvolal: "Ka ora, ka ora!" (Žiji, žiji!). Z vděčnosti nad svým přežitím následně složil oslavný tanec, který dnes zná celý svět. Pro kmen Ngāti Toa jde dodnes o nesmírně cenné kulturní vlastnictví (taonga).
🏉 Světový fenomén a moderní renesance
Cesta Haky na světová pódia je úzce spjata s národním ragbyovým týmem Nového Zélandu, známým jako All Blacks. Ti ji poprvé předvedli během turné po Evropě na přelomu 19. a 20. století. Dlouhá desetiletí však bylo provedení Haky ze strany sportovců spíše turistickou atrakcí – hráči často neznali přesný význam slov a jejich pohyby nebyly synchronizované.
Obrovský zlom nastal v 80. letech 20. století pod vedením kapitána Wayna Shelforda a hráče Hika Reida (oba s maorskými kořeny). Ti se rozhodli, že pokud All Blacks chtějí Haku tančit, musí to dělat s absolutním respektem, správnou výslovností a pochopením její síly. Od té doby se Haka stala symbolem národní hrdosti, který překročil hranice ragby. Dnes ji na Novém Zélandu uvidíte tančit vojáky při loučení se zesnulými kolegy, studenty vzdávající úctu učitelům, ale i svatebčany, pro které je to nejvyšší projev respektu a podpory novomanželům.
💃 Charakter tance Haka
Uzemněný postoj: Pohyb nevychází ze špiček, ale z pevných pat. Pokrčená kolena a postoj široko obkročmo doprovázený dupáním (takahi) zajišťují silné duchovní i fyzické spojení s Matkou Zemí (Papatūānuku).
Wiri (chvění rukou): Rychlé kmitání dlaní a prstů tvoří kontrast k tvrdým úderům. Symbolizuje chvění horkého letního vzduchu a životní energii (odkaz na mytologického Tāne-roreho).
Tělo jako perkusní nástroj: Tanečníci se silně a rytmicky plácají do hrudi, stehen a předloktí, čímž demonstrují fyzickou připravenost a jednotu.
Extrémní výraz tváře: Typickým znakem je pukana (široce vykulené oči, které ukazují odhodlání a vášeň) a u mužů whetero (agresivně vyplazený jazyk, symbolizující sílu, vzdor a nespoutanost).
🥁 Hudba a rytmus
Dynamika a ticho: Rytmus pracuje s obrovským kontrastem – střídá zlověstné ticho a zadržený dech s náhlými, zdrcujícími zvukovými a pohybovými explozemi.
Role lídra (Kaitātaki): Skupinu obvykle vede jeden lídr (často nestojí v řadě, ale pohybuje se před ní). Ten agresivně vyvolává povely a udává tempo, na což sbor odpovídá hromadným, synchronizovaným chorálem.
Sborový křik a skandování: Vokální projev nevychází z hrdla, ale z hloubi břicha a hrudníku, což dává hlasům hlubokou, hrozivou a neuvěřitelně rezonující sílu.
Absence hudebních nástrojů: Haka se tradičně obejde bez bubnů či jiných nástrojů. Celou akustickou kulisu tvoří výhradně lidské tělo, pleskání o kůži a dupání.
✨ Styly a varianty tance
Peruperu: Skutečný a nejděsivější válečný tanec. Bojovníci při něm drží tradiční zbraně (jako je dřevěné kopí taiaha nebo krátký kyj patu) a provádějí synchronizované, vysoké výskoky s nohama pod sebe.
Tūtū ngārahu: Velmi podobná varianta peruperu, rovněž plně ozbrojená. Rozdíl je v tom, že tanečníci neskáčou vysoko do vzduchu, ale provádějí rychlé skoky ze strany na stranu, aby nepříteli demonstrovali svou hbitost a schopnost vyhýbat se úderům.
Whakatū waewae: Další válečná forma, při které se se zbraněmi neskáče vůbec. Bojovníci stojí pevně na zemi a demonstrují svou neústupnost velmi silným, rytmickým dupáním.
Manawa wera: Specifická haka tancovaná převážně na pohřbech (tangi) a při vzpomínkových událostech. Často nemá předem dané pohyby a slouží k obnažení a vybití obrovského žalu, bolesti, nebo dokonce hněvu nad nespravedlivou smrtí.
Ngeri: Krátká, velmi energická a méně formální haka. Jejím cílem není diváky zastrašit, ale spíše "nakopnout" a psychicky vybudit samotné aktéry. Tanečníci zde nemají přísnou choreografii a mají větší volnost vyjádřit emoce vlastním tělem.
Haka taparahi: Nejběžnější typ ceremoniální haky. Tančí se bez zbraní a má pevnou strukturu i choreografii. Slouží k vyjádření komunitních postojů, k uctění významných hostů nebo k oslavě. Do této kategorie formálně spadá i legendární Ka Mate.
Kapa o Pango: Zcela moderní haka, vytvořená v roce 2005 experty na maorskou kulturu exkluzivně pro All Blacks. Oslavuje multikulturalismus současného týmu, odkazuje na stříbrnou kapradinu (národní symbol Nového Zélandu) a končí kontroverzním gestem, které připomíná podříznutí hrdla (ve skutečnosti ale v maorské kultuře symbolizuje "vtažení životní energie do srdce a plic").
Ka Mate: Ačkoliv jde o více než 200 let starý rituál kmene Ngāti Toa, díky novozélandskému ragbyovému týmu All Blacks je to dnes samostatný kulturní fenomén a vůbec nejznámější Haka na planetě.
💡 Zajímavosti
Kromě tradiční Ka Mate mají novozélandští ragbisté od roku 2005 i svou vlastní, speciálně pro ně složenou Haku s názvem Kapa o Pango. Byla vytvořena tak, aby oslavovala multikulturní složení moderního týmu a jejich symbol – stříbrnou kapradinu.
Legendární Haka Ka Mate je chráněna novozélandským zákonem. Kmen Ngāti Toa (její tvůrci) má právo na to, aby byl uznáván jako její autor, a vyžaduje, aby nebyla komerčně zneužívána nebo zesměšňována.
I ženy mají a tančí Haku (existují čistě ženské varianty). Ačkoliv z respektu k tradici obvykle nevyplazují jazyk (whetero), jejich pukana (vykulené oči s mírně vystrčenou bradou) a vokální projev jsou stejně děsivé a energické jako u mužů.
Ačkoliv ji proslavili ragbisté jako předzápasové zastrašování, na Novém Zélandu se Haka běžně tancuje k projevení nejvyšší úcty – na svatbách k uctění novomanželů, na pohřbech, nebo při školních promocích.