HORA UNIRII

Hora Unirii (Hora sjednocení) není jen obyčejným lidovým tancem v kruhu. Je to rituál, který má v rumunských dějinách status posvátného symbolu. Zatímco běžná Hora Mare oslavuje radost ze života, Hora Unirii oslavuje zrod moderního rumunského národa.

​✍️ Zrod v duchu revoluce a poezie

​Vše začalo nikoliv na parketu, ale na papíře. V roce 1855, tedy v době, kdy v rumunských knížectvích (Valašsku a Moldávii) vřela touha po sjednocení, napsal významný básník Vasile Alecsandri báseň s názvem Hora Unirii. Publikoval ji v časopise Steaua Dunării a jejím cílem bylo jediné: vyzvat všechny Rumuny, aby odhodili staré spory, chytili se za ruce a společně vytvořili jeden silný celek.

​Báseň byla hluboce symbolická. Text vyzýval k "přeskočení Milcovu" (řeky tvořící hranici mezi oběma knížectvími) a k vymazání rozdílů mezi lidmi. Alecsandri věděl, že obraz kruhového tance, kde jsou si všichni rovni, je pro rumunskou duši nejsrozumitelnější metaforou bratrství.

​🎼 Od notového papíru k sjednocení národa

​Aby se z básně stal skutečný lidový fenomén, potřebovala hudbu. Té se ujal skladatel Alexandru Flechtenmacher, který pro Alecsandriho text složil majestátní, rytmickou a snadno zapamatovatelnou melodii. Skladba se okamžitě stala neoficiální hymnou sjednoceneckého hnutí. Lidé si ji zpívali na ulicích i v salonech a melodie dodala starobylému kroku hory nový, slavnostní náboj.

​Skutečný historický triumf Hory Unirii nastal 24. ledna 1859. V tento den byl Alexandru Ioan Cuza zvolen vládcem obou knížectví, čímž došlo k jejich faktickému sjednocení. V ulicích měst, od Iași až po Bukurešť, se tisíce lidí spontánně chytaly za ruce a za doprovodu Flechtenmacherovy hudby tančily tuto horu. V ten moment přestal být tanec pouhou zábavou a stal se manifestem svobody a národní integrity.

​🇷🇴 Symbol, který přečkal staletí a režimy

​V průběhu dalších desetiletí se Hora Unirii stala nedílnou součástí rumunské státnosti. I po velkém sjednocení v roce 1918 (připojení Transylvánie) si tanec uchoval svou relevanci. Byl natolik silný, že ho nedokázala vymazat ani éra komunismu, ačkoliv se ho tehdejší režim snažil využít pro svou propagandu. Tanec byl totiž vnímán jako majetek lidu, nikoliv politiků.

​Dnes je Hora Unirii hlavním bodem oslav Dne sjednocení rumunských knížectví (každý 24. leden). Na centrálních náměstích se scházejí tisíce lidí, od nejvyšších státních představitelů až po běžné občany, aby společně v obřích kruzích zatančili tento jednoduchý, ale silný tanec. Je to připomínka toho, že v nejdůležitějších chvílích historie se Rumuni vždy dokázali "chytit za ruce" a táhnout za jeden provaz.

💃 Charakter tance Hora Unirii

• Symbolika bratrství: Tanečníci tvoří jeden velký, uzavřený kruh. Držení za ruce (často mírně pozvednuté) symbolizuje sounáležitost a slib, že se národ už nikdy nenechá rozdělit.

• Důstojnost a řád: Na rozdíl od mnoha jiných balkánských tanců, které jsou plné výskoků a dupání, je Hora Unirii vznešená a klidná. Kroky jsou rozvážné, což podtrhuje slavnostní charakter příležitosti.

• Egalitářství: V kruhu si jsou všichni rovni. Tradičně se v něm vedle sebe drželi rolníci, intelektuálové i politici, což mělo demonstrovat, že zájem národa stojí nad společenskými třídami.

• Pohyb: Kruh se pohybuje plynule v rytmu hudby, obvykle s důrazem na synchronizaci celého zástupu, aby působil jako jeden nezdolný celek.

🎻 Hudba a rytmus

• Rytmus: Hudba má jasný, vojensky laděný, ale přesto oslavný rytmus v 2/4 taktu. Je snadno čitelná, aby se do ní mohl zapojit i laik přímo na ulici.

• Vlastenecká melodie: Autorem hudby je Alexandru Flechtenmacher. Melodie je optimistická, energická a snadno zapamatovatelná, což přispělo k jejímu rychlému zlidovění.

• Vokální doprovod: Tanec je neoddělitelně spjat se stejnojmennou básní Vasile Alecsandriho. Tanečníci často text "Hai să dăm mână cu mână" (Pojďme si podat ruce) přímo při tanci zpívají.

• Instrumentace: Tradičně hudbu zajišťují dechové orchestry nebo klasické lidové soubory (taraf) s houslemi, akordeonem a cimbálem.

💡 Zajímavosti

• Tanec vznikl jako součást kampaně za sjednocení Moldávie a Valašska v roce 1859. Tehdy se říkalo, že kdo vstoupí do Hory, hlasuje pro sjednocení.

• Text písně vyzývá k "vysušení řeky Milcov", která tehdy tvořila hranici mezi oběma knížectvími. Tanec tak metaforicky tuto hranici "přešlapal".

• Každý rok 24. ledna (Den sjednocení) se na náměstích po celém Rumunsku a Moldavsku tvoří obří kruhy. Zapojují se do nich i prezidenti a premiéři, aby ukázali jednotu s lidem.

• Hora Unirii se tančí v momentech národního triumfu i krize. Je to způsob, jakým Rumuni manifestují svou identitu tváří v tvář historickým změnám.