HUNGUHUNGU

Hunguhungu je vedle slavné Punty a vyprávěcí Chumby jedním z nejdůležitějších pilířů kultury Garifunů. Zatímco Punta je oslavou života a energie, Hunguhungu představuje hlubokou, téměř meditativní linku, která spojuje živé s jejich předky. Je to tanec kruhu, rytmu a společné paměti.

🌊 Původ v exilu a síla tradice

Historie tance Hunguhungu je úzce spjata s dramatickým osudem Garifunů – potomků afrických trosečníků a původních obyvatel Karibiku (Karibů a Arawaků). Po vyhnání z ostrova Svatý Vincenc britskými vojsky koncem 18. století si s sebou tito lidé do Střední Ameriky přinesli jen to, co měli v myslích a srdcích. Hunguhungu se stal jedním z nástrojů, jak si v novém domově na pobřeží Hondurasu, Belize a Guatemaly uchovat svou identitu.

Tento tanec není jen estetickým projevem; je to historický archiv. V jeho pomalých, houpavých pohybech je zakódována vytrvalost národa, který přežil otroctví i nucené přesídlení. Na rozdíl od jiných tanců, které se v průběhu staletí měnily pod vlivem moderních trendů, si Hunguhungu zachoval svou syrovou, archaickou podobu, která odkazuje na západoafrické kořeny a karibskou spiritualitu.

⭕ Kruh, který spojuje světy

Hunguhungu je primárně kruhový tanec. Tato formace má hluboký symbolický význam: kruh nemá začátek ani konec, představuje jednotu komunity a nekonečný cyklus života a smrti. Tanečníci se pohybují proti směru hodinových ručiček, což je prvek, který najdeme v mnoha afrických rituálech a který symbolizuje návrat ke kořenům a úctu k času, který uplynul.

V kontextu náboženského rituálu Dugu (nejvýznamnější spirituální obřad Garifunů zaměřený na usmíření předků) hraje Hunguhungu klíčovou roli. Věří se, že právě tento specifický rytmus a pohyb dokážou "přivolat" duchy předků (Gubida), aby se připojili k oslavě. Když se celá komunita chytí za ruce nebo se pohybuje v těsné blízkosti v kruhu, vytváří energetický most, skrze který předkové komunikují s živými. V tomto smyslu není Hunguhungu jen tancem, ale posvátnou technologií pro udržování rodové linie.

🥁 Rytmika a "houpavý" krok

Hudební doprovod Hunguhungu je postaven na hypnotickém rytmu dvou bubnů: Primero a Segunda. Rytmus je zde o něco pomalejší a stabilnější než u Punty, což umožňuje tanečníkům soustředit se na specifický "šouravý" krok. Tanečníci se mírně pohupují v bocích a kolenou, přičemž chodidla zůstávají v těsném kontaktu se zemí, což symbolizuje pokoru a spojení s půdou.

Pohyb paží v Hunguhungu často připomíná veslování nebo vlnění moře, což přímo odkazuje na námořní historii Garifunů a jejich život u oceánu. Celkový dojem z tance je důstojný a klidný. Zatímco u Punty se divák soustředí na individuální virtuozitu a izolované pohyby pánve, u Hunguhungu je hvězdou kolektiv. Síla tance spočívá v synchronizaci a společném dechu všech zúčastněných.

🛡️ Nástroj kulturního odporu (1797–1800)

Když byli Garifunové v roce 1797 Brity násilně vyhoštěni z ostrova Svatý Vincenc na ostrov Roatán, ocitli se v naprosté izolaci a bídě. Hunguhungu v této době sloužil jako "bezpečný prostor". Protože Britové a později španělští osadníci vnímali tanec jako "neškodnou lidovou zábavu", Garifunové do textů písní, které tanec doprovázely, ukrývali zprávy o své historii a instrukce pro přežití v novém prostředí.

Mnoho historických textů k Hunguhungu popisuje konkrétní místa na Svatém Vincenci, čímž si komunita v exilu udržovala kolektivní paměť o své ztracené vlasti.

🗣️ Proč zrovna název "Hunguhungu"?

Existuje zajímavá teorie o samotném vzniku názvu, která odkazuje na onomatopoii (zvukomalebnost):

Název je pravděpodobně odvozen od hrdelního zvuku, který tanečníci a zpěváci vydávali během hlubokého transu. Tento zvuk, připomínající broukání nebo hluboké "hmmm", měl vibracemi stimulovat duchovní spojení. Postupem času se z tohoto zvukového projevu stalo označení pro celý žánr.

👩‍🦳 Ženy jako strážkyně tradice

Historicky je Hunguhungu úzce spjat s tradicí Abaimahani. Jde o specifický styl zpěvu, který praktikují výhradně ženy. V 19. a začátkem 20. století to byly právě starší ženy v komunitě (Grandmothers), které rozhodovaly o tom, kdy se Hunguhungu bude tančit. Tanec tak historicky upevňoval matrilineární strukturu garifunské společnosti – ženy skrze něj potvrzovaly svou roli spojovatelek mezi světem duchů a rodinou.

💃 Charakter tance Hunguhungu

• Houpavý krok: Tanečníci využívají specifický šouravý krok v mírném podřepu, přičemž chodidla zůstávají v kontaktu se zemí, což symbolizuje pokoru a spojení s půdou.

• Návrat ke kořenům: Pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček, což symbolicky vyjadřuje úctu k minulosti a návrat k rodové linii.

• Kolektivní projev: Síla tance nespočívá v individuální virtuozitě, ale v dokonalé synchronizaci a společném rytmu všech zúčastněných.

• Symbolika kruhu: Tanečníci se pohybují v uzavřeném kruhu, což představuje jednotu komunity a nekonečný cyklus života a smrti.

• Spirituální a meditativní: Na rozdíl od živelné Punty je Hunguhungu vážný, klidný a hluboce duchovní tanec, který se používá při rituálech k uctění předků.

🥁 Hudba a rytmus

• Abaimahani: Tanec je často doprovázen tímto specifickým ženským sborovým zpěvem, který upevňuje roli žen jako strážkyň kulturní paměti.

• Volání a odpověď: Hudba stojí na vokálním schématu "call and response", kdy sólista vede píseň a sbor tanečníků mu v harmonii odpovídá.

• Duo bubnů Garagon: Doprovod zajišťují dva tradiční mahagonové bubny – Primero (tenorový) a Segunda (basový), potažené jelení kůží.

• Třídobý puls: Rytmus Hunguhungu je založen na unikátním třídobém taktu (podobném waltzu), což je v kontextu afrických tanců, které většinou využívají 4/4 takt, velká vzácnost.

💡 Zajímavosti

• V minulosti se věřilo, že dlouhotrvající tanec v kruhu dokáže z komunity "vytřást" negativní energii, spory a nemoci.

• Muzikologové v tanci nacházejí přímé prvky rituálů starověkého západoafrického království Dahomey.

• V textech písní jsou dodnes zakódovány vzpomínky na původní vlast Garifunů (ostrov Svatý Vincenc) a instrukce pro přežití, které si předávali v dobách exilu.

• Název "Hunguhungu" je pravděpodobně odvozen od hlubokého hrdelního broukání ("hmmm"), které tanečníci vydávají při dosažení stavu transu.