JANKUNU

Jankunu (v jazyce Garifuna známý jako Wanaragua) je pravděpodobně nejvíce fascinujícím tancem tohoto národa, protože v sobě spojuje rituál, divadlo, maskovaný bál a politický protest. Je to tanec, který doslova "zesměšňuje dějiny".

🎭 Původ jména a africké kořeny

Historie názvu "Jankunu" (anglicky Jonkonnu) je zahalena tajemstvím, ale nejčastěji se spojuje se jménem John Canoe (pravděpodobně zkomolenina jména Kenu nebo Konny). Šlo o vlivného afrického náčelníka z pobřeží Ghany (oblast Ahanta), který na začátku 18. století úspěšně bránil svou pevnost proti Holanďanům a Britům. Pro zotročené Afričany v Karibiku se stal symbolem neporazitelnosti a odporu.

Když se afričtí předkové Garifunů smísili s ostrovními Kariby na Svatém Vincenci, přinesli si s sebou tradici maskovaných tanců, které oslavovaly jejich hrdiny. Jankunu se tak stal oslavou vítězství a svobody. Po nucené deportaci Garifunů do Střední Ameriky se tento tanec stal klíčovým prvkem jejich vánočních oslav a oslav dne osídlení (Garifuna Settlement Day).

💂‍♂️ Tanec jako maskovaný výsměch kolonizátorům

To, co dělá Jankunu vizuálně naprosto unikátním, je jeho kostým. Tanečníci nosí bílé masky s evropskými rysy (často s namalovaným růžovým líčením a kníry), zdobené pokrývky hlavy připomínající koruny nebo admirálské klobouky a pestrobarevné uniformy s pentlemi. Na první pohled by se mohlo zdát, že Garifunové napodobují své pány, ale pravda je opačná.

Historicky šlo o formu satiry a psychologického odboje. Tanečníci se oblékali jako britští koloniální úředníci a plantážníci, aby je skrze tanec zesměšňovali přímo před jejich očima. Pod maskou "bílého muže" se skrýval hrdý bojovník Garifuna, který svými prudkými pohyby a dupáním demonstroval svou sílu. Traduje se také, že se muži oblékali do ženských šatů jako lest – britští vojáci si mysleli, že jde o ženy jdoucí na trh, a nečekali útok ozbrojených bojovníků, kteří pod sukněmi skrývali zbraně.

🥁 Komunikace mezi tanečníkem a bubnem

Jankunu není tanec v páru, je to sólový projev disciplíny a rytmu. Tanečník se postaví před bubeníky a dochází k přímému souboji mezi ním a hlavním bubnem (Primero). Na kolenou mají tanečníci připevněné pásy s mušlemi (shaka), které při každém pohybu vydávají ostrý, chřestivý zvuk.

Pohyb je charakteristický rychlými výkopy, prudkými otočkami a vibracemi celého těla. Tanečník svými pohyby "diktuje" bubeníkovi, co má hrát – každé škubnutí ramenem nebo dupnutí musí bubeník okamžitě doprovodit úderem. Je to neuvěřitelně náročné na koordinaci a fyzickou kondici, protože tanečník musí pod těžkou maskou a kostýmem udržet tempo, které se neustále zrychluje.

🌟 Moderní význam a zachování tradice

V dnešním Belize a Hondurasu je Jankunu (Wanaragua) vnímáno jako vrcholné umělecké vyjádření garifunské identity. Už nejde o tajný výsměch, ale o hrdé přihlášení se k historii. Konají se velké soutěže, kde se hodnotí nejen technika tance a souhra s bubeníkem, ale také ruční výroba masek a kostýmů.

Pro mladé Garifuny je Jankunu cestou, jak se spojit se svými bojovnými předky. Je to tanec, který učí úctě k tradici a připomíná, že i v dobách největšího útlaku si jejich národ dokázal zachovat smysl pro humor, kreativitu a nezdolnou vůli být svobodný.

💃 Charakter tance Jankunu

• Improvizace a souboj: Tanečník svými pohyby doslova "diktuje" bubeníkovi, co má hrát. Každé prudké gesto musí bubeník okamžitě doprovodit úderem, což vyžaduje dokonalé napojení obou aktérů.

• Bojovná estetika: Pohyby jsou ostré a energické – zahrnují vysoké výkopy, bleskové otočky a vibrování celého těla, které doprovází chřestění mušlí na kolenou.

• Vizuální satira: Tanečníci nosí růžolící masky s evropskými rysy, koruny z peří a pestrobarevné kostýmy s pentlemi. Celý oděv je historickou parodií na uniformy britských admirálů a plantážníků.

• Individuální mistrovství: Na rozdíl od většiny karibských tanců se Jankunu netančí v páru. Tanečník stojí osamoceně před bubeníky a předvádí svou obratnost, rychlost a smysl pro rytmus.

🥁 Hudba a rytmus

• Gradující tempo: Tanec začíná v pevném rytmu a postupně zrychluje, dokud tanečník i bubeník nedosáhnou bodu naprostého vyčerpání nebo rytmické extáze.

• Call-and-Response zpěv: Skupina zpěváků a přihlížejících doprovází tanec sborovým zpěvem v jazyce Garifuna, který dodává celému rituálu na intenzitě.

• Shaka (Kolenní chřestidla): Tanečníci mají na kolenou připevněné pásy z mušlí nebo korálků. Ty při každém kroku vydávají ostrý zvuk, který se stává součástí perkusní linky.

• Dialog s bubnem Primero: Hlavní roli hraje menší buben Primero, který reaguje na každý pohyb tanečníka. Větší buben Segunda udržuje neochvějný, hypnotický rytmus, který tvoří pozadí celé show.

💡 Zajímavosti

• V Belize a Hondurasu se konají prestižní soutěže v Jankunu, kde se hodnotí nejen technika tance, ale i propracovanost masek a schopnost tanečníka "uštvat" bubeníka svou kreativitou.

• Jankunu je tradičně spojováno s obdobím Vánoc a Dnem osídlení Garifunů (Settlement Day). Je to doba, kdy se komunity scházejí, aby oslavily svou svobodu a historii.

• Jedna z legend praví, že se bojovníci Garifuna oblékali do ženských šatů a masek, aby zmátli britské vojáky. Ti si mysleli, že jde o neškodné tanečnice, dokud na ně maskovaní muži nezaútočili.

• Název Jankunu je pravděpodobně odvozen od jména afrického náčelníka z 18. století, který byl symbolem odporu proti Evropanům.