JIVE

Jive je ze všech pěti mezinárodních latinskoamerických soutěžních tanců ten nejmladší, nejrychlejší a nejpružnější. Je unikátní tím, že nemá žádné kořeny v Latinské Americe, ale je čistým produktem Spojených států amerických, konkrétně afroamerické komunity, a odráží vývoj americké jazzové, swingové a rokenrolové hudby.

🇺🇸 Afroamerické kořeny a éra Swingu

Historie Jivu začíná ve 30. letech 20. století v USA. Jeho přímými předky jsou tance jako Lindy Hop, Jitterbug a East Coast Swing. Tyto tance vznikaly v černošských komunitách a klubech (například v harlemském Savoy Ballroomu), kde tanečníci reagovali na novou, rytmicky výraznou jazzovou hudbu. Slovo "jive" v té době patřilo do afroamerického slangu a mělo mnoho významů – od označení pro lhaní a nesmyslné řeči až po vyjádření určitého životního stylu plného energie a nadsázky.

Termín Jive sám o sobě původně odkazoval na určitý slang nebo styl swingové hudby a jeho tanec byl často označován jako Jitterbug – obecné označení pro nezkrotné a energické tance tančené na rychlý swing. Tyto tance byly pro Evropany, zvyklé na elegantní standardní tance, příliš divoké a improvizované. 

🪖 Cesta do Evropy na křídlech války 

Zásadní zlom v historii Jivu přinesla druhá světová válka. Američtí vojáci, kteří byli vysláni do Evropy, s sebou přivezli i svou kulturu a tanec Jitterbug. V britských tanečních sálech vyvolal tento styl naprosté šílenství. Mladí lidé milovali jeho neformálnost a rychlost, zatímco starší generace a majitelé sálů byli zděšeni – tanec byl považován za příliš divoký, nekontrolovaný a často nebezpečný pro ostatní páry na parketu. Mnohde se dokonce objevovaly cedule se zákazem Jitterbugu.

🇬🇧 Poválečná standardizace a britský vliv 

Po roce 1945 se britští taneční mistři rozhodli, že tento "chaos" musí dostat řád. Učitelé jako Alex Moore nebo Walter Laird začali tanec analyzovat a kodifikovat. Bylo nutné jej zpomalit, aby se dal vyučovat v tanečních školách, a upravit jeho techniku tak, aby odpovídala standardům společenského tance. Právě v této době se ustaluje název Jive. 

V 50. letech se tanec plně přizpůsobil éře Rock'n'Rollu a Boogie Woogie. Jive tak v sobě nese energii jazzu, rokenrolu i lehkost swingu. 

Původní Jitterbug a raný Rock'n'roll obsahovaly nebezpečné akrobatické zvedačky a pády. Ty byly pro soutěžní prostředí odstraněny nebo silně omezeny, aby byl tanec bezpečnější a technicky kontrolovatelnější. 

🏆 Vstup do světa latinskoamerických tanců

V roce 1944 byl Jive oficiálně přijat jako pátý soutěžní tanec do sekce latinskoamerických tanců. I když geograficky do Latinské Ameriky nepatří, svou energií, rytmikou a důrazem na bříška chodidel tam zapadl lépe než do sekce standardní. 

Od té doby prošel Jive neuvěřitelným technickým vývojem. Dnešní soutěžní Jive je kombinací rychlosti, pružnosti a přesných linií, přičemž si stále zachovává svůj původní charakter bezstarostné radosti.

💃 Charakter tance Jive

• Pružnost (Bounce): Základem celého tance je neustálý, pružný pohyb kolen a kotníků, který tanci dodává lehkost a umožňuje extrémně rychlé změny směru. Tanečníci se neustále pohybují na špičkách nohou, čímž získávají potřebnou pohotovost.
• Chassé a Rock Step: Kroky jsou kompaktní, rychlé. Chassé (přeměna) se provádí velmi rychle do strany a Rock Step(přenesení váhy) udává swingový základ.
• Ostré kopy: Pro Jive jsou typické ostré kopy (flicks and kicks), které vyžadují velkou rychlost a přesnost.
• Pohyb na špičkách: Tanec se odehrává téměř výhradně na bříškách chodidel, což tanečníkům umožňuje bleskové reakce.
• Otevřené Drženi: Ačkoli má Jive fáze v uzavřeném držení, velká část tance se provádí v otevřeném držení, což umožňuje rychlé točení partnerů, střídání figur a hravé oddělení.

🎺 Hudba a rytmus

• Hudba: Jive se tančí na Swing, Boogie-Woogie, Rockabilly nebo moderní Pop s výrazným rytmem. Hudba musí být veselá a dravá.

• Rytmus: Používá se 4/4 takt. Charakteristický je silný důraz na 2. a 4. dobu (tzv. backbeat), což tanečníka nutí k dynamickému pohybu.

• Počítání: Základní krok trvá 6 dob a počítá se jako "1, 2, 3-a-4, 5-a-6" (rock-step, triple-step, triple-step).

• Tempo: Jive je nejrychlejší soutěžní tanec. Standardní tempo je 42 až 44 taktů za minutu (přibližně 168–176 BPM).

💡 Zajímavosti

• Jive je fyzicky nejnáročnějším společenským tancem. Jedno soutěžní kolo trvající minutu a půl se svým energetickým výdejem rovná sprintu na 400 metrů.

• Ve 40. letech mnoho evropských tanečních sálů vyvěšovalo cedule "No Jitterbugging", protože tanečníci v zápalu energie často naráželi do ostatních párů nebo vykopávali nohy příliš vysoko.

• Jive je přímým předkem akrobatického Rock 'n' Rollu. Zatímco Jive zůstal na zemi jako společenský a sportovní tanec, Rock 'n' Roll se vydal cestou salt a zvedaček.

• V Americe se místo soutěžního Jivu tančí spíše East Coast Swing. Jive je vnímán jako jeho více "prošlechtěná" a technicky vypjatá evropská verze.

• Jive je jediný tanec, který nepochází z Latinské Ameriky ani z Kuby, ale ze Severní Ameriky (USA).
• Původně termín "jive" v jazzové kultuře znamenal buď žargon, hovor (často lživý nebo přehnaný), nebo specifický druh rychlé, hravé swingové hudby. Když se tanec rozšířil, název se ustálil. To odráží jeho povahu – tanec není vážný a je plný hravého "žertování" a improvizace.