JOROPO

Země původu: Venezuela 🇻🇪, Kolumbie 🇨🇴

Joropo není pro Venezuelany a Kolumbijce jen tancem; je to tlukot srdce rozlehlých plání zvaných Los Llanos. Je to projev identity, který v sobě nese prach pastvin, hrdost kovbojů (llaneros) a fascinující mix tří světů, které se v Jižní Americe střetly. 

🇻🇪 🇨🇴 Původ a etymologická záhada

Kořeny Joropa sahají do poloviny 18. století. Samotné slovo "joropo" původně neoznačovalo konkrétní tanec, ale spíše společenskou událost – velkou slavnost nebo večírek. Etymologie slova je dodnes předmětem debat: někteří historici ho spojují se španělským slovem jarabe (sirup/směs), jiní hledají kořeny v arabském xarop, které se přes Španělsko dostalo do Ameriky, a další věří v domorodý původ z jazyka kmenů obývajících povodí Orinoka.

Původně se Joropo vyvinulo z evropských barokních tanců, zejména z fandanga, které do Nového světa přivezli španělští kolonizátoři. Na jihoamerických pláních se však toto uhlazené evropské dědictví střetlo s nespoutanou energií afrických rytmů (přivezených otroky) a hlubokým spirituálním napojením na přírodu, které tanci vtiskli původní obyvatelé.

🌾 Zlatý věk Llaneros: Tanec jako životní styl

Joropo se formovalo v drsném prostředí plání, kde život určoval dobytek, koně a nekonečný horizont. Pro pastevce (Llaneros) byl tanec způsobem, jak oslavit konec náročné práce nebo náboženské svátky. V těchto komunitách se Joropo stalo symbolem mužnosti a obratnosti. Muži se předháněli v náročnosti podupů (zapateo), které měly připomínat cval koní na suché zemi, zatímco ženy odpovídaly ladným vlněním sukní a přesnou prací nohou (escobillao).

Během 19. století se Joropo začalo diferencovat podle regionů, ale jeho jádro zůstalo stejné: hrdost a nezávislost. Bylo to období, kdy se tanec stal nedílnou součástí vojenských táborů během válek za nezávislost. Legendární generál José Antonio Páez, hrdina venezuelské nezávislosti, byl sám vášnivým tanečníkem a hudebníkem, což pomohlo Joropu získat status "tance osvoboditelů".

🏛️ Od vesnických dvorů k národnímu dědictví

Cesta Joropa k uznání nebyla vždy snadná. V určitých obdobích 19. století se církevní i politické elity pokoušely tanec zakázat nebo omezit, protože ho považovaly za příliš smyslný nebo "barbarský". Nicméně lidová síla Joropa byla nezastavitelná. V roce 2014 Venezuela oficiálně prohlásila Joropo za Kulturní dědictví národa a jeho hudební styl je uznáván jako jeden z nejkomplexnějších v Latinské Americe díky svému specifickému 3/4 a 6/8 rytmu.

Dnes se Joropo tančí na velkých mezinárodních festivalech (jako je Torneo Internacional del Joropo ve Villavicenciu v Kolumbii), ale jeho pravá podstata zůstává na prachem pokrytých dvorcích rančů, kde se při prvních tónech harfy zapomíná na únavu a začíná oslava existence.

💃 Charakter tance Napoloni

  • V objetí i v dialogu: Páry se drží v pozici podobné valčíku, ale často se rozpojují pro sólové pasáže, kde se navzájem "vyzývají" k lepším výkonům.
  • Escobillao (Ženský prvek): Žena provádí jemné, šoupavé kroky, které vypadají, jako by nohama "zametala" parket. Je to neuvěřitelně ladný kontrast k mužské síle.
  • Zapateo (Mužský prvek): Muž nohama provádí složité a hlasité podupy, které mají připomínat cval koně nebo bušení kopyt do suché země.
  • Tanec hrdosti: Joropo je projevem síly a dovednosti. Tanečníci se pohybují s hrdě vzpřímeným tělem, což odráží náturu lidí z plání (Llaneros).

 🥁 Hudba a rytmus

  • Rytmus: Joropo využívá tzv. hemiolu – neustálé střídání a prolínání 3/4 a 6/8 taktu. Pro netrénované ucho je to fascinující rytmický labyrint.

  • Svatá trojice nástrojů:

    • Harfa (Arpa): Vede melodii a dodává hudbě nebeský, ale zároveň perkusní zvuk.

    • Cuatro: Malá čtyřstrunná kytara, která tvoří rytmickou kostru (tzv. "srdce" skladby).

    • Maracas: Chřestidla z dýní, která v rukou mistrů znějí jako bleskový déšť nebo syčení hada.

  • Improvizovaný zpěv: Zpěvák často improvizuje a v textech opěvuje krásu krajiny, lásku nebo hrdinství. Časté jsou i "souboje" zpěváků (contrapunteo).

✨ Styly a varianty tance

  • Joropo Llanero: Nejznámější a nejrozšířenější verze. Dominantním nástrojem je harfa, kterou doplňuje čtyřstrunná kytara cuatro a maracas. Je to verze, kterou si většina lidí vybaví pod pojmem "národní tanec".

  • Joropo Central (Tuyero): Pochází ze střední Venezuely. Místo harfy s nylonovými strunami se zde používá harfa se strunami kovovými a doprovod tvoří pouze maracas a zpěv. Je to verze s velmi rychlým tempem a ostřejším zvukem.

  • Joropo Oriental: Typické pro pobřežní oblasti. Zde se do popředí dostává mandolína nebo harmonika, což tanci dodává jiný, melodičtější charakter ovlivněný blízkostí moře a karibskou hravostí.

💡 Zajímavosti

  • Venezuela prohlásila rok 2014 "Rokem Joropa" a tanec je chráněn jako kulturní dědictví národa.
  • Existuje několik variant – od nejznámějšího Llanero přes pobřežní Oriental (kde hraje mandolína) až po Central (kde se používá harfa s kovovými strunami).
  • Během válek za nezávislost se Joropo tančilo v táborech vojáků jako způsob, jak udržet morálku a oslavit vítězství.
  • Je to oficiální národní tanec Venezuely a neodmyslitelná součást kultury v Kolumbii. Je to tanec lidí, kteří tráví život v sedle.
  • Původně slovo "joropo" neoznačovalo tanec, ale jakoukoli velkou venkovskou oslavu s jídlem, pitím a tancem.