JOTA

Země původu: Španělsko 🇪🇸

Jota [chota] je jedním z nejvýznamnějších a nejrozšířenějších španělských lidových tanců. Ačkoliv má mnoho regionálních podob, je považována za symbol španělského národního veselí. 

Historie tance Jota je jednou z nejbohatších kronik v evropském folklóru. Je to příběh o tom, jak se prostý lidový rytmus stal symbolem národní hrdosti, prošel královskými dvory i válečnými poli a nakonec ovlivnil i klasickou hudbu.

🇪🇸 Starověké základy a maurská stopa

Kořeny Joty sahají hluboko do předkřesťanského období, kdy na Pyrenejském poloostrově existovaly rituální tance spojené s oslavou plodnosti a sklizně. Etymologicky se název odvozuje od starošpanělského slova xota, které má původ v latinském saltare (skákat), což odkazuje na dynamický, vertikální pohyb tance.

Zásadní vliv na hudební strukturu Joty měli Maurové. Legenda o arabském básníkovi a hudebníkovi jménem Abén Jot, který byl ve 12. století vyhnán z Valencie do Aragonie, je sice spíše romantizovaným mýtem, ale odráží skutečnost: Jota v sobě nese orientální prvky. Ty jsou patrné zejména v melancholických melodiích a v hrdém, vzpřímeném postoji tanečníků, který připomíná arabské jezdecké tradice. Aragonie se díky své poloze stala tavicím kotlem, kde se tato "maurská" rytmika spojila s křesťanskou lidovou tradicí.

⚔️ Tanec jako zbraň: 19. století a Napoleon

Klíčový zlom v historii Joty nastal během španělské války za nezávislost (1808–1814). Když Napoleonova vojska obléhala Zaragozu, stala se Jota nástrojem psychologického odporu. Obyvatelé Aragonie tančili a zpívali verše (coplas), kterými se vysmívali francouzským vojákům a oslavovali hrdinství obránců.

V této době Jota přestala být pouhou zábavou a stala se politickým symbolem. Zpěváci improvizovali texty přímo v ulicích, aby udrželi morálku vojska i civilistů. Právě zde vznikl kult "aragónské nezlomnosti", který je s Jotou spojen dodnes. Tanec získal svou dravost a energii, která měla světu ukázat, že španělský duch nemůže být pokořen.

🎭 Od venkovských dvorů na divadelní prkna

Během druhé poloviny 19. století prošla Jota procesem tzv. akademizace. Z divokého a spontánního tance se začala stávat disciplína s jasnými pravidly. Velkou zásluhu na tom měla Zarzuela (španělská národní opereta). Skladatelé do svých děl vkládali velké taneční scény Joty, což vyžadovalo, aby tanečníci byli profesionálně školeni.

V této éře se Jota stala mezinárodním hitem. Ruský skladatel Michail Glinka, který Španělsko navštívil, byl Jotou tak fascinován, že napsal dílo Jota Aragonesa, čímž ji uvedl do světa vážné hudby. Podobně ji proslavili i Franz Liszt nebo Isaac Albéniz. Jota se tančila v pařížských salonech i v Londýně jako exotický projev španělského temperamentu.

🌍 Globální expanze a regionální rozmanitost

Španělská koloniální nadvláda přenesla Jotu přes oceán. Na Filipínách se tanec stal součástí dvorské etikety a vyvinula se zde unikátní verze Jota Filipina, která je jemnější a tančí se s vějíři. V Latinské Americe ovlivnila vznik mnoha místních tanců (např. v Kolumbii nebo Mexiku).

🏛️ Současnost: Mezi tradicí a moderním baletem

Ve 20. století, zejména během frankistického režimu, byla Jota využívána k propagaci tradičních španělských hodnot, což jí sice zajistilo státní podporu, ale také ji na čas zafixovalo v určitém konzervatismu. Po návratu k demokracii se však Jota začala znovu vyvíjet. Současní choreografové do ní vnášejí prvky moderního baletu a flamenca. Dnešní španělské balety a soubory moderního tance (např. Ballet Nacional de España) pracují s Jotou jako s technickým základem. Propojují ji s prvky současného tance, ale zachovávají ikonické prvky – kastaněty a charakteristické výskoky.

Dnes je Jota kandidátem na zápis do seznamu UNESCO. Každý rok během slavností Fiestas del Pilar v Zaragoze tisíce lidí oblékají tradiční kroje a v obrovských procesích tančí Jotu uprostřed moderního města. Je to důkaz, že tento tanec není jen muzejním exponátem, ale živou, pulzující součástí španělské krve, která se neustále obnovuje.

💃 Charakter tance Jota

  • Pohyby: Typické jsou vysoké výskoky, rychlé kroky a rázné otáčky. Tanečníci drží ruce zvednuté nad hlavou.
  • Kastaněty: Jota je neodmyslitelně spjata s hrou na kastaněty (castañuelas), které tanečníci drží v rukou a vyklepávají jimi rytmus přímo během tance.
  • Kostýmy: Liší se podle regionu. V Aragonii jsou to široké sukně, vyšívané zástěry a šátky (ženy) a bílé košile s vestami a širokými šerpami (muži).

🪘 Hudba a rytmus

  • Rytmus: Vždy se tančí ve 3/4 taktu (podobně jako valčík, ale mnohem rychleji a rázneji).
  • Nástroje: Doprovod tvoří kytary, mandolíny (bandurrias), loutny, bubínky a někdy i dudy (v severních regionech). Tradiční soubor doprovázející Jotu se nazývá Rondalla. 
  • Tempo: Tempo Joty je velmi rychlé a živé (Allegro vivace), pohybuje se obvykle mezi 160–180 BPM.
  • Zpěv (Coplas): Jota je doprovázena zpívanými čtyřveršími (tzv. coplas). Témata jsou různá: od lásky a vlastenectví až po náboženskou úctu nebo humor.

✨ Styly tance Jota

  • Jota Aragonesa: Nejslavnější a nejvíce "atletická" verze. Je velmi rychlá a vyžaduje skvělou kondici.
  • Jota Castellana: Tančí se v oblasti Madridu a Kastilie, je o něco vážnější a více zaměřená na ladnost pohybů rukou.
  • Jota Gallega: Galicijská verze, kde hudebnímu doprovodu dominují dudy (gaita).
  • Jota Navarra: Velmi temperamentní a populární během festivalu San Fermín v Pamploně.

💡 Zajímavosti

  • Španělsko v roce 2026 finišuje kampaň za uznání Joty jako světového dědictví UNESCO. Více o této iniciativě najdete na stránkách španělského ministerstva kultury. 

  • Jota se díky španělské kolonizaci dostala i na Filipíny, kde dodnes existuje její asijská verze (Jota Filipina).

  • Slavný režisér Carlos Saura natočil v roce 2016 film "Jota de Saura", který je považován za vizuální encyklopedii tohoto tance a dodnes slouží jako hlavní studijní materiál pro moderní tanečníky. 
  • Jota se často tančí během náboženských svátků. Nejslavnější je slavnost Fiestas del Pilar v Zaragoze (říjen), kde se tisíce lidí scházejí k tanci na počest patronky města.