LION DANCE
Země původu: Vietnam 🇻🇳
Lví tanec/Lion dance (Wu Shi) je jedním z nejvíce fascinujících prvků čínské kultury. Na rozdíl od Dračího tance, který vyžaduje početný tým, je Lví tanec intimnější, akrobatičtější a hravější záležitostí dvou tanečníků. Jeho historie je směsí legend, vojenského výcviku a náboženských rituálů.
🦁 Původ lva v zemi, kde lvi nežili
Jednou z největších zajímavostí historie Lvího tance je fakt, že lvi v Číně přirozeně nežili. První zmínky o lvech pocházejí z období dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.), kdy byli tito exotičtí tvorové přivezeni jako dary pro císaře z Persie a Indie po Hedvábné stezce. Číňané byli těmito zvířaty fascinováni a začali je uctívat jako symboly ochrany a štěstí.
Předpokládá se, že tanec vznikl jako imitace těchto vzácných zvířat. Protože lidé lva znali jen z vyprávění nebo z dálky, podoba tanečního kostýmu se vyvinula v mýtické stvoření, které kombinuje rysy lva, psa a někdy i draka. Postupem času se tanec stal nedílnou součástí dvorských rituálů, kde měl za úkol odhánět zlé duchy a přinášet prosperitu.
🛡️ Severní a jižní styl: Rozdělení tradice
Během staletí se Lví tanec rozdělil na dvě hlavní a velmi odlišné větve: Severní lev (Bei Shi) a Jižní lev (Nan Shi). Severní styl, populární v Pekingu, se vyvíjel jako forma zábavy pro císařský dvůr. Tito lvi vypadají více jako skutečná zvířata se střapatou zlatou hřívou a jejich tanec je plný hravosti, kotoulů a skákání, připomínající spíše akrobacii v cirkuse.
Jižní styl, pocházející z provincie Kuang-tung (Guangdong), má mnohem hlubší symboliku a je úzce spjat s bojovými uměními (Kung-fu). Jižní lev má na hlavě jeden roh a je vnímán jako mýtické zvíře schopné zahnat neštěstí. Historicky tento tanec sloužil jako zástěrka pro trénink bojovníků; pohyby nohou a postoj tanečníka jsou identické se základními technikami Kung-fu. V dobách odporu proti dynastii Čching (Qing) tanečníci dokonce používali tanec k předávání tajných zpráv.
🥬 Rituál "Cai Qing" a symbolika jídla
Nejdůležitější součástí historie a praxe Lvího tance je rituál Cai Qing (doslova "trhání zeleně"). Během oslav lev pátrá po svazku listové zeleniny (obvykle salátu), ve kterém je ukrytá červená obálka s penězi (Hong Bao). Lev musí zeleninu "sníst", rozkousat a následně ji se silou "vyplivnout" na diváky nebo majitele podniku.
Tento akt není jen zábavou; slovo pro "zeleninu" zní v čínštině podobně jako slovo pro "bohatství" nebo "prosperitu". Tím, že lev zeleninu rozptýlí do okolí, symbolicky rozšiřuje štěstí a hojnost na celou komunitu. V minulosti byl tento rituál extrémně náročný, protože zelenina byla zavěšena velmi vysoko nebo skryta v náročných překážkách, což nutilo tanečníky k neuvěřitelným fyzickým výkonům.
🏟️ Od tradice k extrémnímu sportu
V posledních desetiletích prošel Lví tanec moderní revolucí. Z tradičního rituálu se stal mezinárodně uznávaný sport. Nejpopulárnější disciplínou je Meihuaquan – tanec na vysokých kovových kůlech (některé jsou vysoké přes 2 metry). Tanečníci na nich předvádějí skoky na vzdálenost několika metrů, přičemž ten vzadu musí neustále držet a zvedat toho vpředu.
Dnes se mistrovství světa ve Lvím tanci konají po celé Asii a přitahují tisíce diváků. Přestože se materiály kostýmů změnily na lehčí hliník a syntetická vlákna, duch tance zůstává stejný. Lev je stále tím udatným ochráncem, který mrká očima, hýbe ušima a svým mocným řevem za doprovodu bubnů oznamuje příchod lepších časů.
💃 Charakter tance Lion Dance
- Rituál "Hái lộc" (Trhání štěstí): Vrcholem tance je moment, kdy se lev snaží dosáhnout na zelený salát (skrývající peníze), který visí vysoko na budově. Úspěšné "sežrání" salátu znamená štěstí pro majitele domu.
- Příběh o zkrocení: Vystoupení často zobrazuje proces, kdy divoký a nebezpečný Lân potkává bůžka Ông Địa, který ho pomocí humoru a vějíře zkrotí a udělá z něj přítele lidí.
- Základ v bojovém umění: Tradičně jsou tanečníci členy škol Kung-fu nebo Vovinam. Každý postoj (jako je "koňský postoj" Trung Binh Tan) zajišťuje stabilitu potřebnou pro zvedání partnera nebo skoky.
- Napodobování zvířecích instinktů: Tanečníci se nesnaží jen "chodit v kostýmu", ale věrně imitovat pohyby šelmy – od mrkání očima a stříhání ušima až po drbání se za uchem nebo hravé poskakování.
🎻 Hudba a rytmus
Gradace tempa: Během akrobatických kousků se rytmus zrychluje a zhušťuje, což zvyšuje napětí diváků i adrenalin tanečníků.
Hlasitost jako zbraň: Hudba je záměrně extrémně hlasitá a energická. Podle tradice právě tento hluk fyzicky zahání zlé duchy a neštěstí.
Buben jako mozek operace: Bubeník není jen doprovod; on tanec řídí. Tanečníci uvnitř lva nevidí ven, takže se orientují výhradně podle rytmu bubnu. Každý úder odpovídá konkrétnímu pohybu (mrknutí, skok, otočka).
Trojice nástrojů: Hudební doprovod tvoří velký buben (Thùng), činely (Chũm chọe) a malý gong (Chiêng).
✨ Styly a varianty tance
Múa Lân: Je ve Vietnamu fascinující směsí mýtů, bojových umění a hluboké spirituality.
💡 Zajímavosti
Pokud se vám podaří pohladit břicho bůžka Ông Địa během tance, prý vás čeká mimořádně úspěšný rok.
Přední tanečník ovládá hlavu a přední nohy, zadní (ohnutý v pase) tvoří hřbet a zadní nohy. Musí být dokonale sehraní – zadní tanečník často zvedá předního nad hlavu, zatímco stojí na úzkém sloupu.
Jedna z nejnáročnějších forem, kde tanečníci skáčou mezi kovovými sloupy vysokými až 3 metry. Pád z nich je běžným rizikem této "olympijské" disciplíny lvího tance.
Barva kostýmu signalizuje úmysl. Zlatý lev symbolizuje bohatství a královskou moc, červený odvahu a energii, zelený mládí a zdraví a černý sílu a bojovnost.
Přestože se mu říká lví tanec, vietnamský Lân je ve skutečnosti Qilin – mýtický jednorožec s rohem na čele, který se v legendách objevuje pouze tehdy, když zemi vládne mír a spravedlnost.