MANIPURI

Země původu: Indie 🇮🇳

Manipuri je klenotem mezi indickými klasickými tanci. Na rozdíl od dynamického a zemitého Kuchipudi nebo Bharatanatyam, Manipuri působí jako éterický sen. Pochází z odlehlého státu Manipur v severovýchodní Indii, obklopeného horami, a jeho historie je hluboce protkána místní mytologií a duchovnem.

🌌 Mýty a božský původ v údolí Manipur

Podle legend není Manipuri lidským vynálezem, ale tancem nebeských bytostí, Gandharvů. Místní tradice vypráví, že údolí Manipur bylo kdysi jezerem. Bůh Šiva jej vysušil svým trojzubcem, aby vytvořil místo pro tanec se svou chotí Párvatí. Aby na tanec nikdo nepovolaný neviděl, bůh hadů Ananta osvětlil údolí září drahokamů na své hlavě – odtud pochází název Manipur (Země drahokamů).

Původní obyvatelé, Meiteiové, praktikovali rituální tance jako Lai Haraoba dávno před příchodem hinduismu. Tyto tance oslavovaly stvoření světa a uctívaly místní božstva (Umang Lai). Byly to rituály plné symboliky, které kladly důraz na harmonii mezi přírodou a člověkem, což zůstalo v estetice Manipuri hluboce zakořeněno dodnes.

🕉️ Éra vaišnavismu a zrození tance Raslila

Zásadní zlom nastal v 18. století, kdy se v Manipuru rozšířil vaišnavismus (uctívání boha Višnua, zejména v podobě Krišny). Král Bhagyachandra (vládl 1763–1798), známý jako Rajarshi, byl vizionářem, který tanec transformoval do jeho dnešní podoby. Podle tradice se mu ve snu zjevil sám bůh Krišna a požádal ho, aby vytvořil tanec, který by oslavoval jeho božské hry s pastýřkou Rádhou.

Král Bhagyachandra nejenže kodifikoval kroky a rytmy, ale navrhl i ikonický kostým Potloi. Jde o tuhou, válcovitou sukni zdobenou zrcátky a drahokamy, která dává tanečnicím jejich charakteristický "plovoucí" vzhled. Právě pod jeho patronátem vznikly nejslavnější skladby Raslila, které se dodnes tančí v chrámu Govindaji v Imphalu. Tanec se stal formou Bhakti – hluboké, oddané lásky k Bohu, kde každý pohyb je modlitbou.

🕰️ Úpadek pod britskou nadvládou a literární záchrana

Stejně jako ostatní indické klasické styly, i Manipuri trpělo během britské koloniální éry. Britové nechápali duchovní rozměr tance a pohlíželi na něj jako na "pohanské rituály". Tanec se stáhl do ústraní chrámů a vesnic, kde jej udržovali místní mistři (Gurus).

Znovuzrození tance na národní úrovni přišlo díky slavnému bengálskému básníkovi a nositeli Nobelovy ceny, Rabíndranáthu Thákurovi. Ten byl při návštěvě Sylhetu (dnešní Bangladéš) natolik unesen ladností Manipuri, že pozval učitele tance do své školy v Šantiniketanu. Díky němu se Manipuri dostalo do povědomí moderní indické inteligence a stalo se symbolem národní hrdosti a elegance.

✨ Estetika ticha a plynulosti

Dnešní Manipuri je unikátní svou jemností (Lasya). Zatímco u většiny indických tanců slyšíte rytmické dupání nohou ozdobených rolničkami (ghungroos), v Manipuri tanečníci rolničky nenosí. Jejich kroky jsou tiché, plynulé a zaoblené. Horní polovina těla se pohybuje v osmičkách, což evokuje pohyb vln nebo větru v korunách stromů.

Přestože dominuje ženská jemnost, Manipuri má i svou energickou stránku (Tandava). Mužští tanečníci předvádějí akrobatické skoky a údery na bubny v tanci Pung Cholom. Tato kombinace éterické ženskosti a výbušné mužské energie dělá z Manipuri jeden z nejvíce fascinujících a vizuálně nejpůsobivějších tanečních stylů na světě.

💃 Charakter tance Manipuri

  • Ikonický kostým (Potloi): Tanečnice nosí tuhou, válcovitou sukni zdobenou zrcátky a drahokamy. Horní lehká suknice a jemný závoj na hlavě dotvářejí snový vzhled.
  • Subtilní mimika: Na rozdíl od jiných indických tanců jsou výrazy tváře v Manipuri velmi mírné a klidné, bez přehnaného pohybu očí nebo obočí.
  • Spirituální rozměr: Tanec je formou meditace a vyjádřením hluboké oddanosti (Bhakti) k bohu Krišnovi a jeho družce Rádhě.
  • Ladnost a plynulost (Lasya): Pohyby jsou neuvěřitelně jemné, zaoblené a plynulé. Tělo se často pohybuje v křivkách připomínajících číslici 8, což evokuje vlnění vody nebo stromů ve větru.

 🎻  Hudba a rytmus

  • Složité cykly: I když jsou kroky tiché, rytmické vzorce jsou matematicky velmi náročné a přesné.

  • Doprovodné nástroje: Hudba je melodická a využívá nástroje jako cimbál (kartal), flétnu a strunné nástroje, doprovázené oddaným zpěvem.

  • Absence rolniček: Manipuri je jediným klasickým indickým tancem, kde tanečníci nenosí na kotnících rolničky (ghungroos). Kroky musí být tiché a měkké.

  • Srdce tance – buben Pung: Tento ruční buben je pro Manipuri klíčový. Existuje dokonce speciální mužská forma tance, Pung Cholom, kde tanečníci sami bubnují, dělají akrobatické skoky a přitom udržují složité rytmy.

💡 Zajímavosti

  • Ačkoliv je tanec známý svou ženskou jemností, jeho mužská verze (spojená s bojovým uměním Thang-Ta) je neuvěřitelně dynamická a silová.

  • Díky tuhé sukni Potloi nejsou vidět pohyby nohou, což vytváří dokonalou optickou iluzi, že tanečnice po jevišti plynule klouže nebo plave.

  • Název státu Manipur znamená v překladu "Země drahokamů". Podle legendy údolí osvětloval drahokam na hlavě hadího krále, aby bohové viděli na tanec.

  • Slavný básník a nositel Nobelovy ceny Rabíndranáth Thákur byl tancem tak uchvácen, že jej zavedl jako předmět na své univerzitě, čímž ho pomohl zpopularizovat po celém světě.