MATENÍK

Země původu: Česká republika 🇨🇿

Mateník je jedním z nejzajímavějších a technicky nejnáročnějších tanců v české lidové tradici. Jeho název není náhodný – je odvozen od slova "mást", protože jeho hlavním účelem je "zmatení" tanečníků i diváků pomocí neustálých změn rytmu. 

🇨🇿 Formování v barokní a předobrozenecké éře

Kořeny Mateníku sahají do 18. století, kdy se na českém venkově začaly míchat vlivy starších "skákavých" tanců s modernějšími třídobými rytmy, které přicházely z měst a panských sídel. Na rozdíl od sousedské, která byla lidovou odpovědí na noblesní menuet, Mateník vznikl jako projev lidového rebelantství a hravosti.

Venkovští muzikanti, kteří často hráli "podle ucha", začali záměrně komponovat a hrát skladby, které měnily takt, aby vyzkoušeli pozornost tanečníků. Tento prvek překvapení byl v tehdejší lidové kultuře velmi ceněn jako projev bystrosti.

🌀 Mateník jako regionální fenomén

Ačkoliv se střídavé tance vyskytují v různých částech Evropy (např. v Bavorsku nebo Rakousku pod názvem Zwiefacher), český Mateník si vybudoval specifickou identitu. Ve středních a východních Čechách se Mateník stal nejpopulárnějším. Regiony jako Polabí nebo Hradecko jsou považovány za centra, kde vznikaly ty nejsložitější varianty, často doprovázené vtipnými texty o vojácích, řemeslnících nebo milostných pletichách.

  • Mateník vs. Zwiefacher: Zatímco německý Zwiefacher se soustředí spíše na pravidelné střídání (např. 2 takty 2/4 a 2 takty 3/4), český Mateník byl historicky často nepravidelný. Muzikanti mohli změnu taktu provést podle nálady, což vyžadovalo, aby partner partnerku vedl s mimořádnou citlivostí.

📜 Období národního obrození a kodifikace

V 19. století se Mateník stal předmětem zájmu národních buditelů a sběratelů. V této době se začal proces jeho "záchrany" a zápisu do tanečních sbírek. Etnografové jako Karel Jaromír Erben si všimli, že Mateník mizí pod tlakem standardizované Polky a Valčíku, které ovládly taneční sály. Začali proto zapisovat nejen melodie, ale i specifické krokové variace.

Ve městech byl Mateník vnímán jako příliš složitý pro běžné plesy, proto se začaly vytvářet jeho "učesanjší" verze. Tím se však částečně ztratila ona původní syrovost a nepředvídatelnost, která byla typická pro vesnické tancovačky.

💃 Charakter tance Sousedská

Tanec se tančí v páru a jeho podoba se mění v závislosti na tom, jaký takt právě hraje hudba. Tanečníci musí být neustále "ve střehu".

  1. Dvoudobá část (2/4): V této fázi se obvykle tančí skočné kroky, jako je polka nebo obkročák. Pohyb je energický, ostrý a směřuje rychle vpřed nebo do otáčky.
  2. Třídobá část (3/4): Jakmile hudba přejde do třídobého taktu, tanečníci musí okamžitě zjemnit a přejít do kroků sousedské nebo valčíku. Pohyb se stává vláčným, houpavým a krouživým.
  3. Přechody: Nejtěžší částí je právě okamžik změny. Tanečník musí v jedné vteřině změnit dynamiku celého těla i délku kroku.

🎻 Hudba a rytmus

  • Rytmické vzorce: Nejčastěji se střídá dvoučtvrteční (2/4) a tříčtvrteční (3/4) takt. Změny mohou být pravidelné (např. dva takty 2/4 a dva takty 3/4) nebo zcela nepravidelné, což je právě ten moment, který má tanečníky "zvést z cesty".

  • Hudební doprovod: Melodie bývají hravé a často mají dvě části – jednu ráznější a skočnější (pro dvoudobý takt) a druhou vláčnější (pro třídobý takt).

 ✨ Styly a varianty tance

  • "Hulán": Jeden z nejslavnějších mateníků, který má velmi specifickou strukturu a elegantní charakter.

  • "Dvoják": Označení pro mateníky, kde se střídají dva různé takty.

  • "Troják": Složitější forma, kde se mohou střídat dokonce tři různé rytmické vzorce (např. 2/4, 3/4 a 3/8).

  • "Bavorák": V některých regionech se takto označují mateníky s velmi houpavým, třídobým charakterem vloženým do sudého rytmu.

💡 Zajímavosti

  • Jednou z nejstarších a historicky nejcennějších forem Mateníku je Hulán. Tento tanec v sobě kombinuje eleganci vojenského marše se smyslností valčíku. V historii byl často zakazován církví, protože při změnách taktu docházelo k velmi blízkému kontaktu partnerů, což bylo v některých dobách vnímáno jako pohoršující. 

  • Smetana ve svém cyklu České tance (1879) věnoval Mateníku samostatné číslo. Skladbu napsal tak, aby klavírista musel neustále měnit úhoz a dynamiku, čímž dokonale imitoval "zmatení" lidových tanečníků. Pro Smetanu byl Mateník důkazem vysoké hudební inteligence českého lidu. 

  • Na venkově se říkalo, že kdo neumí "uhrát" Mateník, není ještě dostatečně zralý na to, aby se ucházel o ruku nebo vedl hospodářství, protože mu chybí postřeh a schopnost přizpůsobit se změnám. 

  • Mateník je symbolem českého humoru. Není to tanec určený k náboženské úctě nebo k přísné reprezentaci, ale tanec určený k zábavě, smíchu a škádlení.