MEKE IWAU
Země původu: Fidži 🇫🇯
Meke Iwau (v překladu z fidžijštiny "tanec s kyjem") je jedním z nejpůsobivějších a nejrespektovanějších tradičních tanců tichomořského souostroví Fidži. Zatímco Meke Wesi využívá kopí, Meke Iwau je výhradní doménou těžkých, smrtících dřevěných kyjů. Není to jen choreografie; je to ztělesnění historie, hrdosti a nezdolného válečnického ducha fidžijského lidu.
🛡️ Původ v krvi a rituálech starého Fidži
Před staletími, dávno před příchodem evropských misionářů, bylo souostroví Fidži rozděleno mezi mocné kmeny, které spolu sváděly nelítostné boje o území a prestiž. V této éře nesloužil tanec Meke Iwau k pobavení publika, ale šlo o hluboce posvátný a psychologický rituál. Válečníci jej tančili těsně před odchodem do bitvy, aby v sobě probudili dravost, sjednotili své síly a především – zastrašili nepřítele. Synchronizované údery kyjů, dupání, které otřásalo zemí, a divoké výrazy tváře měly nepříteli jasně ukázat, že stojí proti nezastavitelné síle.
Tanec měl ale i silný duchovní rozměr. Tvůrci těchto choreografií, zvaní daunivucu (tradiční básníci a vizionáři), nevymýšleli kroky jen tak z hlavy. Věřilo se, že tito mistři upadají do hlubokých meditací či transu, během kterého komunikují s duchy svých předků a starými bohy. Ti jim pak "nadiktovali" jak slova písní, tak přesné pohyby tance. Z toho důvodu byl Meke Iwau považován za dar ze záhrobí a jakákoliv chyba v jeho provedení mohla podle starých tradic přivolat na válečnou výpravu neštěstí.
🪵 Iwau: Nástroj smrti i umění
Srdcem tohoto tance je pochopitelně iwau – tradiční fidžijský válečný kyj. Tyto zbraně byly ručně vyřezávány z extrémně tvrdého dřeva (často ze stromu nokonoko) a měly různé tvary podle toho, k jakému druhu úderu byly určeny. V rukou trénovaného bojovníka šlo o nástroj vzbuzující absolutní respekt.
Během tance válečníci s kyjem rotují, provádějí prudké výpady, simulují drcení nepřátelských pozic a předvádějí dokonalou kontrolu nad zbraní, která často vážila i několik kilogramů. Pohyby tance plynule přecházely z naprosté strnulosti, připomínající sochy vytesané z kamene, do explozivních výskoků a hlubokých podřepů. Právě tato schopnost ovládat obrovskou fyzickou sílu a usměrnit ji do milimetrové přesnosti dělala z Meke Iwau mistrovské dílo bojového umění.
🥁 Živá kronika národa
Protože staří Fidžijci nepoužívali písmo, tance jako Meke Iwau fungovaly jako živé historické archivy. Za zády tančících válečníků (matana) vždy seděl orchestr a sbor zvaný vakatara. Tento sbor udával rytmus pomocí dřevěných štěrbinových bubnů (lali), bambusových tyčí tlučících o zem (derua) a specifického rytmického tleskání dutými dlaněmi (cobo).
Zatímco válečníci tančili, sbor zpíval epické básně. Texty těchto písní detailně popisovaly rodokmeny velkých náčelníků, legendární vítězství v minulých bitvách, migrační cesty přes oceán nebo mytologické příběhy o vzniku ostrovů. Tanec tak nesloužil jen jako vojenská příprava, ale také jako intenzivní lekce dějepisu pro mladou generaci, která se skrze něj učila, kým je a kam patří.
🌴 Od bojiště k národní hrdosti
Během 19. století, s masivním šířením křesťanství a následným zavedením koloniální správy, byly kmenové války postupně potlačeny. S tím se vytratil i původní vojenský účel tance. Mnozí raní misionáři se navíc na Meke dívali s velkým podezřením kvůli jeho pohanské historii a spojení s nadpřirozenými rituály.
Meke Iwau naštěstí nevymizel, ale transformoval se do podoby vysoce ceněné ceremoniální pocty. Syrová agrese byla přetavena do divadelní oslavy fidžijské kultury. Dnes se tento mužný tanec předvádí jako forma nejvyššího respektu – na uvítanou vysokým státníkům, britské královské rodině, během státních svátků nebo významných festivalů. Tanečníci na sobě stále mají tradiční sukně z listů a vláken (liku), obličeje pomalované černým válečným barvivem a těla lesknoucí se kokosovým olejem. Z tance války se tak stal silný symbol přežití, hrdosti a nezdolné tichomořské identity.
💃 Charakter tance Meke Iwau
Absolutní jednota: Celá skupina musí působit jako jeden organismus; jakékoli vybočení z formace bylo v minulosti vnímáno jako slabost.
Zastrašovací taktika: Součástí jsou hrozivé výrazy tváře, upřený oční kontakt a synchronizované dupání, které má "otřást zemí" pod nohama nepřítele.
Práce se zbraní: Centrálním prvkem je těžký dřevěný kyj (iwau). Tanečníci jím rotují, naznačují údery a drtivé bloky s milimetrovou přesností.
Dynamika kontrastů: Tanec se vyznačuje náhlými přechody – od naprosté nehybnosti (sošné pózy) až po explozivní, prudké výpady.
Válečnická dominance: Jde o ryze mužský tanec, který simuluje bojovou připravenost a sílu klanu.
🥁 Hudba a rytmus
Gradace: Rytmus obvykle začíná rozvážně a postupně zrychluje, čímž buduje napětí až do finálního úderu kyjů o zem.
Recitativní zpěv: Melodie je spíše monotónní a rytmická, připomínající chorál. Texty jsou epické básně popisující hrdinské činy a rodokmeny.
Perkusní arzenál:
Lali: Tradiční štěrbinové bubny z vydlabaných kmenů, které udávají hluboký, nosný rytmus.
Derua: Bambusové trubky různých délek, kterými se tluče o zem pro vytvoření dutého dunění.
Cobo: Specifické tleskání dutými dlaněmi, které vydává hluboký, mlaskavý zvuk.
Vakatara (Sbor): Hudební doprovod tvoří skupina sedících zpěváků a hudebníků, kteří jsou odděleni od samotných tanečníků.
💡 Zajímavosti
Tanečníci si dodnes potírají těla kokosovým olejem, aby se jejich svaly v záři slunce či ohňů leskly, a obličeje zdobí černým barvivem z ořechů kukui.
Tento tanec byl tradičně předváděn pro britskou královskou rodinu (např. pro královnu Alžbětu II.) jako projev nejvyšší úcty a uznání jejich moci.
Protože Fidžijci neměli písmo, byl Meke Iwau hlavním způsobem, jak uchovat detaily o migracích kmenů a dávných bitvách.
Kyje se vyráběly ze železitého dřeva stromu nokonoko. Toto dřevo je tak husté, že neplave na vodě a po vyschnutí je tvrdé téměř jako kov.
Choreografii tance nevymýšleli lidé, ale věřilo se, že ji "přijali" vizionáři (daunivucu) během transu přímo od předků.