MERENGUE
Země původu: Dominikánská republika 🇩🇴
Merengue je oficiálním národním tancem Dominikánské republiky a je jedním z nejrychlejších, nejjednodušších a nejživelnějších latinskoamerických tanců. Jeho historie je úzce spjata s politickými zvraty a sociálními proměnami ostrova.
🇩🇴 Venkovské počátky a nejasný původ (19. století)
Přesný moment vzniku Merengue je zahalen tajemstvím, ale vědci se shodují, že se vyvinulo v polovině 19. století (kolem roku 1840–1850) v zemědělské oblasti Cibao na severu Dominikánské republiky. Šlo o lidovou adaptaci evropských tanců (jako byla kontradance), které byly přetvořeny africkým rytmickým cítěním.
Někteří tvrdí, že Merengue je variací staršího haitského tance zvaného Méringue. Vzhledem k blízkosti a historickému propojení obou zemí je rytmická podobnost logická.
Původně se Merengue tančilo na strunné nástroje, ale brzy převládl akordeon, který přivezli němečtí obchodníci výměnou za tabák. Horní vrstvy společnosti tehdy Merengue hluboce opovrhovaly – bylo považováno za hudbu "nevzdělanců a chudiny". V druhé polovině 19. století se Merengue tančilo velmi těsně a s výraznými, rychlými pohyby, což bylo aristokracií považováno za vulgární, primitivní a hlučné. V hlavním městě Santo Domingu bylo často zakazováno nebo ignorováno ve prospěch elegantnějších evropských tanců, jako byl Valčík.
Přes své lidové kořeny čelilo Merengue po dlouhou dobu sociálnímu stigmatu, podobně jako později Bachata. Elity dávaly přednost evropskému valčíku nebo americkému foxtrotu.
🛡️ Diktatura Rafaela Trujilla: Cesta k národnímu tanci (1930–1961)
Zásadní a kontroverzní zlom v historii Merengue nastal s nástupem diktátora Rafaela Leonidase Trujilla. Trujillo pocházel z chudých poměrů a Merengue miloval. Během své volební kampaně v roce 1930 využíval kapely Merengue k propagaci a po převzetí moci jej prohlásil za národní tanec.
Trujillo pochopil, že Merengue může sloužit jako nástroj národní jednoty a kulturní identity proti vlivu sousedního Haiti. Donutil městské orchestry, aby Merengue zařadily do svého repertoáru v nablýskaných sálech. Tím sice tanec ztratil část své syrovosti, ale získal prestiž a orchestrální zvuk (přibyly saxofony a trubky). Toto období dalo vzniknout stylu Merengue de Orquesta.
🗽 Expanze a modernizace (60. – 80. léta)
Po Trujillově smrti v roce 1961 se Dominikánská republika otevřela světu a mnoho obyvatel emigrovalo do New Yorku. Tam se Merengue setkalo s rostoucí komunitou salsy a moderními nahrávacími studii.
V 70. a 80. letech začaly kapely jako Johnny Ventura nebo Wilfrido Vargas experimentovat. Zrychlili tempo, přidali vizuální show (choreografie celé kapely) a moderní elektrické nástroje. Merengue se stalo "latinskoamerickým disco rytmem" té doby. Texty se staly vtipnějšími, hravějšími a někdy i politicky angažovanými.
🌎 Éra superhvězd a globalizace (90. léta – současnost)
V 90. letech dosáhlo Merengue svého komerčního vrcholu. Na scénu nastoupily hvězdy jako Juan Luis Guerra, který žánr povýšil na uměleckou úroveň díky poetickým textům a fúzi s jazzem a rockem (album Bachata Rosa). Zároveň se objevil Elvis Crespo, jehož hit Suavemente (1998) udělal z Merengue globální hymnu, kterou znají lidé na všech kontinentech.
💃Charakter tance Merengue
- Základní Krok: Merengue se tančí na každou dobu hudby. Základem je jednoduchý Step-Close (krok-přísun), přičemž se váha neustále přenáší z nohy na nohu.
- Pohyb Boků (Hip Action): Klíčovou technikou je kývavý pohyb boků (přirozené předsazení boku a bérce), který vzniká, když se jedna noha uvolní a mírně pokrčí v koleni a přitahuje k noze, na které je váha.
- Držení a Rotace: Merengue se tančí v těsném uzavřeném držení, což umožňuje úzký kontakt a rychlé otáčení na místě. Figury se skládají především z otáček partnerky pod rukou a jednoduchých bočních kroků.
🥁 Hudba a rytmus
- Rytmus: Merengue je tanec v 2/4 taktu a je charakterizován svou jednoduchostí a rychlostí
- Tempo: Tancuje se v rychlosti cca 120–160 BPM.
- Puls: Rytmus připomíná pravidelný tlukot srdce nebo vojenský pochod – bum, bum, bum, bum. Každá doba v taktu má stejnou váhu.
Tradiční Merengue (zvané Merengue Típico) stojí na třech základních nástrojích, které symbolizují tři kořeny dominikánské kultury:
Tambora (Africký vliv): Dvoublanný buben, na který se hraje dlaní a dřevěnou paličkou. Tambora udává onen nezaměnitelný "klouzavý" rytmus, který nutí k pohybu boků.
Güira (Indiánský vliv): Kovový válec s rýhami, po kterém se přejíždí kovovou škrabkou. Vytváří ostrý, sypký zvuk, který drží tempo a dodává hudbě texturu.
Akordeon (Evropský vliv): Hlavní melodický nástroj tradičního Merengue. V modernějších verzích (zejména od 80. let) byl akordeon často nahrazen dechovou sekcí (saxofony a trubky), což dalo Merengue jeho typický "orchestrální" švih.
✨ Styly a varianty tance
- Merengue Típico/Acordeón: Rychlejší a živelnější, s velkým důrazem na akordeonovou hudbu a občasnými poskoky.
- Merengue Urbano (např. Omega nebo mambo-style): Je mnohem agresivnější, má tvrdší elektronický beat a je populární v klubech a na sociálních sítích.
💡 Zajímavosti
Populární, i když neprokázaná, legenda říká, že charakteristické "kulhání" v tanci Merengue napodobuje hrdinu, který se vrátil z boje zraněný na jedné noze. Tanečníci se snažili napodobit jeho chůzi na znamení solidarity.
Další legenda praví, že vznikl z otroků, kteří museli táhnout jednu nohu kvůli okovům, což vedlo k charakteristickému kroku s výrazným pohybem pánve
Merengue je tanec, kde se nepřetržitě tančí na každou dobu (On 1, 2), bez jakýchkoliv pauz nebo přerušení. To kontrastuje s tanci jako Salsa, které využívají pauzu na 4.
- Diktátor Trujillo nejenže Merengue zpopularizoval, ale dokonce osobně kontroloval obsah textů písní, které se hrály v rádiu, aby zajistil, že propagují jeho režim.
- Akordeon, který se stal ikonickým pro Merengue Típico, se do Dominikánské republiky dostal ve druhé polovině 19. století, pravděpodobně díky německým obchodníkům. Rychle nahradil dražší a náročnější strunné nástroje a stal se novým, hlasitějším hlasem lidové hudby.
- Název Merengue (francouzsky Meringue) je údajně odvozen od slova pro cukrovinku sněhové pusinky. Tato metafora prý symbolizovala lehkost a sladkost tance, což ostře kontrastovalo s jeho drsnými a horkokrevnými kořeny.