MOHINIYATTAM

Země původu: Indie 🇮🇳

Mohiniyattam je "tancem čarodějky" a představuje jeden z nejelegantnějších klasických tanců Indie. Pochází z jihoindického státu Kérala, země kokosových palem a klidných vod, což se přímo odráží v jeho estetice. Zatímco jiní indičtí sourozenci jako Kathakali jsou plní dramatu a masek, Mohiniyattam je oslavou čisté ženské jemnosti, známé jako Lasya.

✨ Mýtický původ: Tanec božské svůdkyně

Název tance je odvozen od slova Mohini – mýtické podoby boha Višnua, který na sebe vzal podobu úchvatné čarodějky, aby přelstil démony a nastolil ve vesmíru rovnováhu. Druhá část názvu, yattam, v místním jazyce malajálamštině znamená tanec. Podle legendy tento styl vznikl právě jako interpretace ladných a svůdných pohybů, kterými Mohini okouzlovala své protivníky.

Historicky se tanec vyvinul v kéralských chrámech, kde jej vykonávaly devadásí (chrámové tanečnice). Původně byl znám jako Dasiyattam a sloužil jako rituální oběť božstvu. Pohyby tanečnic neměly být jen estetické; byly považovány za vizuální poezii, která propojovala lidský svět s tím duchovním. Každý pohyb očí a zakmitání prstů mělo svůj přesný náboženský význam.

🌴 Estetika kéralské krajiny a zlatý věk

Mohiniyattam je unikátní svým pohybovým slovníkem, který se nazývá Andolika. Jde o měkké, kolébavé pohyby trupu a boků, které mají připomínat kývání palem ve větru nebo vlnění mořské hladiny na pobřeží Malabáru. Na rozdíl od technicky úderného Bharatanatyam je Mohiniyattam plynulý, bez ostrých úhlů a trhavých pohybů.

Své nejslavnější období tanec zažil v 19. století pod patronátem mahárádži Swathi Thirunala, vládce Travancoru. Tento osvícený panovník byl sám hudebním skladatelem a tanec hluboce miloval. Společně s legendárním tanečním kvartetem z Taňdžávuru pomohl strukturovat repertoár Mohiniyattam do podoby, kterou známe dnes – od úvodního vzývání Cholkettu až po závěrečnou čistě rytmickou část Thillana.

📉 Úpadek pod stínem viktoriánské morálky

Stejně jako mnoho jiných indických umění, i Mohiniyattam čelil na přelomu 19. a 20. století hrozbě úplného zániku. Během britské koloniální nadvlády se rozšířilo tzv. anti-nautch hnutí. Britští úředníci, ovlivnění rigidní viktoriánskou morálkou, vnímali tradiční tanečnice jako prostitutky a tanec jako amorální činnost.

Tato společenská stigma vedla k tomu, že rodiny přestaly dcery do taneční výuky posílat a chrámy přišly o své patronáty. Tanec se stal symbolem hanby a téměř upadl v zapomnění. Na počátku 20. století existovalo jen hrstka starých mistrů, kteří si tajemství kroků pamatovali, ale neměli komu své vědomosti předat.

🏛️ Velká renesance a Kerala Kalamandalam

Záchrana přišla ve 30. letech 20. století díky úsilí slavného malajálamského básníka Vallathola Narayana Menona. Ten byl zděšen úpadkem kéralské kultury a založil instituci Kerala Kalamandalam, která měla za úkol vzkřísit tradiční umění. Vyhledal poslední žijící mistry a přesvědčil je, aby začali vyučovat novou generaci tanečnic.

Klíčovou postavou této obnovy byla legendární Kalyanikutty Amma, která je dnes považována za "matku Mohiniyattam". To ona tanec očistila od nánosů, které byly vnímány jako nevhodné, a vytvořila z něj uznávanou klasickou formu, která se vyučuje na univerzitách po celém světě. Dnešní Mohiniyattam je symbolem hrdosti Kéraly a důkazem, že i to nejkřehčí umění dokáže přežít nepřízeň historie, pokud se najde někdo, kdo v něm uvidí jeho božskou jiskru.

💃 Charakter tance Mohiniyattam

  • Styl Lasya: Tanec je postaven na konceptu Lasya – tedy na extrémní jemnosti, grácii a kráse. Neobsahuje žádné prudké nebo agresivní pohyby.

  • Andolika (Houpání): Nejspecifičtějším rysem jsou měkké, kolébavé pohyby trupu ze strany na stranu, které mají evokovat palmy kývající se v kéralském vánku.

  • Bílá a zlatá: Tanečnice nosí ikonické bílé nebo krémové sárí se širokým zlatým okrajem (Kasavu). Vlasy jsou vždy sepnuty do drdolu na levé straně hlavy a zdobeny jasmínem.

  • Subtilní výraz: Důraz je kladen na oči a jemné svaly obličeje, které vyjadřují emoce lásky a oddanosti bez přehnané dramatičnosti.

 🎻  Hudba a rytmus

  • Plynulý rytmus: I když jsou rytmické cykly (Tala) složité, tanečnice je interpretuje tak plynule, že divák téměř nevnímá dopady nohou na zem.
  • Jazyk Manipravalam: Písně jsou psány v Manipravalam, což je unikátní poetická směs sanskrtu a místní malajálamštiny.
  • Nástroj Edakka: Klíčovým hudebním nástrojem je Edakka – malý buben ve tvaru přesýpacích hodin, na který se hraje paličkou a jehož tón se mění tlakem ruky na struny.
  • Styl Sopanam: Doprovodná hudba se nazývá Sopanam, což je tradiční forma z Kéraly, která je pomalejší, hluboce spirituální a rytmicky velmi bohatá.

💡 Zajímavosti

  • I když je tanec tichý a jemný, tanečnice nosí na kotnících stovky malých mosazných rolniček, které jemně podtrhují rytmus každého kroku.

  • V Mohiniyattam neexistují ostré úhly. Všechny pohyby paží a těla musí tvořit kružnice, elipsy nebo osmičky.

  • Na začátku 20. století zbývalo jen několik málo tanečnic. Tanec byl považován za nevhodný a téměř zanikl, dokud ho v roce 1930 nezačala křísit instituce Kerala Kalamandalam.

  • Název pochází od "Mohini" – božské svůdkyně, což byla ženská podoba boha Višnua, kterou na sebe vzal, aby zachránil svět před démony.