MORRIS DANCE

Morris Dance je jedním z nejstarších a nejvíce fascinujících lidových tanců v Anglii. Jde o formu rituálního lidového tance, který je po staletí spojen s oslavami jara, plodnosti a lidovými slavnostmi. Ačkoliv si ho dnes spojujeme především s anglickým venkovem, jeho kořeny sahají mnohem hlouběji a jsou předmětem mnoha debat mezi historiky. 

🇬🇧 Původ v královských palácích (15. století) 

První písemné zmínky o Morris Dance pocházejí z poloviny 15. století, kdy se tanec objevoval spíše v šlechtických sídlech a u královského dvora než na vesnicích v Anglii. Název je s největší pravděpodobností odvozen z výrazu Moresque/Moresca/Morisk (maurský), což odkazovalo na tehdejší fascinaci exotickými rytmy a kostýmy přicházejícími ze španělského a severoafrického prostředí. 

Někteří historici se proto domnívají, že tanec mohl být inspirován maurskými vlivy ze Španělska, které se přes Francii dostaly do Anglie. Jiné teorie však naznačují, že název odkazuje na dřívější pohanské rituály a že maurský název byl tanci přiřazen až později kvůli zvyku tanečníků barvit si obličeje černou barvou, což mělo sloužit jako rituální maskování. 

🍻 Od královských dvorů na venkovskou náves (17. století)

Během 16. století se Morris Dance rozšířil z paláců na venkov, kde se pevně propojil s oslavami jara, Májem a církevními svátky zvanými Whitsun Ales (letničních slavností spojených s pitím piva). Pro vesnické komunity získal tanec hluboký rituální význam – měl zajistit plodnost půdy a dobytka. Tanečníci začali používat zvonky upevněné pod koleny, jejichž hluk měl probudit zemi ze zimního spánku, a kapesníky či hole, které sloužily k odhánění zlých sil. 

V polovině 17. století zažil Morris Dance těžké časy. S nástupem puritánství pod vedením Olivera Cromwella byly lidové slavnosti a rituály vnímány jako nekřesťanské a hříšné. Tanec byl na mnoha místech zakázán a tradice začala upadat, ale v odlehlých oblastech, zejména v regionu Cotswolds, se jej podařilo udržet v tajnosti. I po obnovení monarchie trvalo dlouho, než se Morris Dance vrátil do své původní síly. 

🏭 Úpadek za průmyslové revoluce (18.–19. století)

Průmyslová revoluce v 18. a 19. století zasadila Morrisu těžkou ránu. Tradiční vesnické komunity se rozpadaly a s nimi i rituály, které byly po staletí předávány z otce na syna, protože lidé se stěhovali z venkova do měst . V polovině 19. století byl tanec považován za "vymírající kuriozitu" a přežíval jen v několika málo rodinných klanech v Oxfordshiru. Tato doba byla kritická; bez cílené záchrany by se Morris Dance pravděpodobně stal jen zapomenutou poznámkou v historických knihách.

✨ Cecil Sharp a velké vzkříšení (přelom 20. století)

Zásadní zlom přišel v roce 1899, kdy sběratel lidového umění Cecil Sharp náhodou uviděl vystoupení tanečníků v Headington Quarry. Fascinován jejich energií, začal Sharp cestovat po Anglii, mluvit s posledními žijícími pamětníky a systematicky zapisovat kroky a melodie. Sharpův zápal vedl k vytvoření moderní metodiky Morrisu, jeho zavedení do školních osnov a vzniku folklorních spolků. I když tím tanec částečně ztratil svou syrovou spontánnost, získal novou, celonárodní prestiž, která trvá dodnes.

V 70. letech 20. století prošel tanec další vlnou oživení, kdy se do tradice začaly masově zapojovat i ženy a začaly vznikat nové, méně formální styly.  

🌐 Renesance a diverzita 

Dnes zažívá Morris Dance pozoruhodnou modernizaci. Tradiční striktní rozdělení na mužské a ženské soubory je minulostí a důraz je kladen na inkluzivitu. Současné týmy se často inspirují ekologií a lokálním aktivismem, přičemž tanec vnímají jako fyzické propojení s krajinou. Moderní Morris se nebrání ani fúzím s elektronickou hudbou či vystupování v městských aglomeracích, což dokazuje, že tento staletý tanec je schopen se neustále proměňovat, aniž by ztratil své rituální jádro založené na rytmu, hluku zvonků a oslavě života. 

💃 Charakter tance Morris Dance

• Postavy: Skupinu často doprovází bizarní postavy, jako je "Blázen" (The Fool), "Koníček" (Hobby Horse) nebo postava v ženských šatech, které interagují s diváky.

• Rekvizity: Nedílnou součástí jsou bílé šátky (mávání pro zvýraznění pohybu paží) nebo dřevěné hole (rytmus a simulace souboje).

• Extroverze a hluk: Tanec je velmi hlasitý a energický. Tanečníci používají dupání, výkřiky a rytmické tlučení holemi, aby upoutali pozornost (a podle tradice zahnali zlé síly).

• Formace: Nejčastěji se tančí v setech (skupinách) po šesti nebo osmi lidech, uspořádaných do dvou řad proti sobě nebo do čtverce.

• Rituální původ: Tanec není jen společenskou zábavou, ale původně magickým rituálem pro zajištění plodnosti země a oslavu jarní rovnodennosti.

 🥁 Hudba a rytmus

• Tempo: Bývá střední až rychlé, s důrazem na přesné frázování, aby celá skupina provedla výskok v jeden okamžik.

• Akcent na dopad: Hudba je úzce spjata s pohybem; silné doby odpovídají momentu, kdy tanečník dopadá na zem nebo tluče holí.

• Rytmická struktura: Na rozdíl od balkánských lichých rytmů je Morris Dance postaven na přímočarých a pevných rytmech, nejčastěji v 2/4 nebo 4/4 taktu (pochodový ráz) či 6/8 (houpavý "jig").

• Nástroje: Tradičně tanec doprovázela píšťala a bubínek (pipe and tabor), dnes jsou dominantní housle, melodeon (druh tahací harmoniky) nebo koncertina.

✨ Styly a varianty tance

• Cotswold: Neznámější styl z centrální Anglie. Tančí se s kapesníky nebo holemi, tanečníci mají rolničky pod koleny.
• North West: Formálnější styl z průmyslového severu, často tančený v dřevácích (clogs) a s barevnými pompony.
• Border Morris: Pochází z hranic s Walesem. Je divočejší, tanečníci mívají tváře nabarvené načerno (dnes i jinými barvami) a nosí otrhané kabáty.
• Molly Dancing: Tradičně tančený v lednu, spojený s oráčským pondělím (Plough Monday).

💡 Zajímavosti

• Taneční skupiny se tradičně nenazývají soubory, ale "Sides" (strany). Každá "side" má své vlastní barvy stuh a specifické varianty kroků.

• Na konci 19. století tanec téměř zanikl. Sběratel Cecil Sharp jej zachránil tak, že objížděl vesnice a nechal si kroky předvádět od posledních žijících pamětníků, kteří byli tehdy již v pokročilém věku.

• Jednou z nejkrásnějších tradic je tančení na 1. máje přesně při východu slunce na kopcích nebo v centrech měst po celé Anglii.

• U varianty z pomezí Walesu si tanečníci barví tváře načerno. Historicky šlo o formu maskování, aby nebyli poznáni při žebrání (tanec byl tehdy způsobem, jak si v chudých časech přivydělat). Dnes se používají i jiné barvy.

• Tanečníci nosí pod koleny kožené pásy s rolničkami. Ty mají dva účely: zvukově doplňují rytmus a historicky měly jejich cinkání "probouzet" přírodu ze zimního spánku.