ODISSI
Země původu: Indie 🇮🇳
Odissi je jedním z nejstarších a nejvíce fascinujících klasických tanců Indie, pocházející z východního státu Urísa (Odisha). Je to tanec, který v sobě nese sošnou krásu indických chrámů a hlubokou oddanost božstvu. Jeho historie je příběhem o přežití, proměně a znovuzrození z popela zapomnění.
🇮🇳 Starověké kořeny a kamenné svědectví
Počátky Odissi sahají hluboko do minulosti, pravděpodobně až do 2. století př. n. l. Důkazy o jeho existenci najdeme doslova vytesané do kamene v jeskyních Udayagiri u Bhuvanéšvaru, kde reliéfy zobrazují tanečnice a hudebníky v pozicích, které tanečníci Odissi používají dodnes. Tento tanec byl od počátku úzce spjat s náboženstvím, konkrétně s uctíváním Šivy, později však zcela převládl kult boha Višnua v jeho podobě Džagannátha (Pána vesmíru).
Chrámy jako slavný Sluneční chrám v Konárku nebo chrám Džagannátha v Purí sloužily jako hlavní pódia. Architektura a tanec se zde vzájemně zrcadlily – tanečníci se snažili napodobit dokonalost chrámových soch, zatímco sochaři zvěčňovali taneční pohyby do pískovce.
🪷 Maharis a Gotipuas: Strážci tradice
Po staletí byl tanec Odissi doménou Maharis – chrámových tanečnic, které byly zasvěceny bohu Džagannáthovi. Maharis nebyly jen umělkyně, byly to duchovní bytosti, jejichž tanec byl formou rituální modlitby (seva). Tančily ve vnitřních svatyních chrámů, kam běžný smrtelník neměl přístup. Jejich pohyby byly jemné, lyrické a plné vnitřního soustředění, zaměřené na vyprávění příběhů z eposu Gíta Góvinda.
Souběžně s tradicí Maharis se však vyvinula i druhá větev, známá jako Gotipuas. Protože Maharis měly zakázáno vystupovat na veřejnosti, začali mladí chlapci převlečení za dívky tančit v areálech chrámů a na lidových slavnostech. Gotipuas přinesli do Odissi více akrobacie, dynamiky a technické náročnosti. Právě díky nim se tanec dostal mezi prostý lid a tradice se nepřerušila ani v dobách, kdy chrámové rituály začaly pod vlivem politických změn upadat.
📉 Temné období a britský zákaz
S příchodem britské koloniální nadvlády v 19. století zažilo Odissi, podobně jako ostatní indické tance, drtivý úpadek. Britští úředníci a křesťanští misionáři nerozuměli spirituálnímu rozměru tance a označili jej za nemravný. Vzniklo tzv. "Anti-Nautch" hnutí, které mělo za cíl tanec v Indii zcela vymýtit.
Maharis přišly o finanční podporu chrámů a byly společensky stigmatizovány. Na počátku 20. století se zdálo, že Odissi jako svébytný styl navždy zmizí. Tradice přežívala jen v izolovaných vesnicích díky několika málo zbývajícím mistrům a skupinám Gotipuas, kteří tančili v utajení nebo na okraji společnosti.
🕊️ Odissi jako fénix: Velké znovuzrození
Po získání nezávislosti Indie v roce 1947 nastala éra kulturního obrození. Skupina učenců a přeživších mistrů (guruů) založila hnutí Jayantika, jehož cílem bylo rekonstruovat Odissi na základě starověkých textů (Nátyašástra) a chrámových reliéfů. Legendární guruové jako Kelucharan Mohapatra, Pankaj Charan Das a Deba Prasad Das vytvořili moderní osnovy tance, které propojily jemnost Maharis s technickou precizností Gotipuas.
Dnes je Odissi celosvětově uznáváno pro svou typickou techniku Tribhanga (trojí zalomení těla v krku, pase a kolenou) a Chauka (široký čtvercový postoj). Tanec se stal symbolem indické národní hrdosti a elegance, přičemž si stále uchovává svůj hluboký meditační charakter.
💃 Charakter tance Odissi
Geometrie očí: Pohyby očí (Drishti) přesně sledují trajektorii rukou, čímž vedou pozornost diváka.
Abhinaya (Výraz): Odissi klade velký důraz na mimiku a vyprávění příběhů, nejčastěji o lásce mezi Rádhou a Krišnou.
Kontrast mezi měkkostí a silou: Zatímco horní polovina těla se vlní s neuvěřitelnou lehkostí, nohy často provádějí velmi energické a přesné rytmické údery o zem.
Dvě základní polohy:
Chauka (Čtverec): Stabilní, široký postoj symbolizující boha Džagannátha. Tělo tvoří čtvercové linie, což představuje mužský princip a stabilitu.
Tribhanga (Trojí zalomení): Esence Odissi. Tělo je prohnuto v krku, pase a kolenou, čímž vytváří křivku ve tvaru písmene "S". Je to velmi ženský, lyrický prvek připomínající sochy v indických chrámech.
🎻 Hudba a rytmus
Odissi Sangeet: Hudba k Odissi tvoří samostatný systém, který stojí někde na pomezí severoindické (Hindustani) a jihoindické (Carnatic) tradice, ale má své specifické stupnice (Rágas).
Klíčové nástroje:
Mardala: Hlavní perkusní nástroj, oboustranný buben s hlubokým, rezonujícím zvukem.
Bansuri (Flétna): Dodává tanci jeho typickou lyrickou a pastorální atmosféru.
Manjira (Činely): Udržují přísný rytmický cyklus.
Gita Govinda: Většina textů, na které se tančí, pochází ze slavné básně Gita Govinda od Džajadévy, která oslavuje božskou lásku.
Ukhuta: Rytmické slabiky, které učitel (Guru) vyvolává a tanečník je nohama "překládá" do úderů o podlahu.
💡 Zajímavosti
V polovině 20. století byl tanec téměř zapomenut. Dnešní podoba je výsledkem mravenčí práce guruů, kteří ji zrekonstruovali podle soch a starých textů.
Původně tančily pouze Maharis (chrámové tanečnice) v naprostém soukromí svatyně. Pro veřejnost tanec zachránili Gotipuas – chlapci převlečení za dívky, kteří tančili venku před chrámy.
Účes tanečnice (Mukoot) je zdoben bílými květy z dřeně rostlin, které symbolizují čistotu a spirituální spojení s chrámem.
Na rozdíl od jiných indických tanců, kde dominuje zlato, tanečnice Odissi nosí unikátní stříbrné šperky vyrobené technikou filigránu z města Cuttack.
Archeologické nálezy v jeskyních Udayagiri dokazují existenci tohoto tance již v 2. století př. n. l., což z něj činí jeden z nejstarších dochovaných tanečních stylů na světě.