PASACALLE
Země původu: Ekvádor 🇪🇨
Pasacalle je fascinujícím příkladem toho, jak hudba a tanec dokážou překonat oceány, změnit svůj charakter k nepoznání a stát se národním symbolem. Zatímco v Evropě si pod tímto pojmem dodnes mnozí představí vážnou barokní formu, v latinskoamerickém (a především ekvádorském) kontextu jde o výbušnou oslavu městské hrdosti a pouličního veselí.
🇪🇸 Evropské kořeny: Od kytarových vyhrávek k barokní noblese
Samotný název Pasacalle prozrazuje jeho naprostý základ. Vznikl ve Španělsku 17. století spojením slov pasar (projít) a calle (ulice). Zpočátku nešlo o žádný sofistikovaný nebo formalizovaný tanec, ale o krátké, rytmické kytarové mezihry. Pouliční hudebníci je brnkali, když se přesouvali z jednoho místa na druhé, nebo jimi doprovázeli lidové zpěvy v uličkách španělských měst. Byl to zkrátka hudební doprovod "na cestu".
Z prašné ulice se však Pasacalle brzy vyšplhalo až do nejvyšší společnosti. Během baroka se tento styl dostal do Itálie (kde získal název passacaglia) a do Francie. Tamní dvory ho ale výrazně zpomalily a proměnily v nesmírně vážnou, slavnostní a vznešenou formu. Skladatelé jako Johann Sebastian Bach nebo později v romantismu Johannes Brahms z něj udělali komplexní mistrovská díla klasické hudby, postavená na neustále se opakující basové lince. Z původní uvolněné pouliční písničky se tak na čas stala nesmírně vážená hudba dvorních tanečních sálů.
🌎 Návrat k lidem a zrození ekvádorské hrdosti
Když španělští kolonizátoři a misionáři přivezli Pasacalle do Latinské Ameriky, narazilo zde na zcela nové kulturní podhoubí. V zemích jako Chile, Peru, Kolumbie a především Ekvádor se původní vážná evropská forma vytratila a slovo "pasacalle" se duchovně vrátilo ke svému původnímu významu – tedy k oslavě a pochodu v ulicích.
Zejména v Ekvádoru se v průběhu 19. a 20. století Pasacalle stalo naprostým folklorním fenoménem. Zdejší obyvatelé a tradiční bandas de pueblo (vesnické kapely s žesti a bubny) vytvořili styl, který měl blízko k ráznějšímu španělskému pasodoble (hraje se v rychlém dvoudobém taktu 2/4), ale propojili ho s andskou duší. Pasacalle se stalo žánrem zvaným mestizo (míšenecký), který dokonale spojoval španělské dědictví s domorodou tradicí.
Z historického hlediska začalo Pasacalle v Ekvádoru plnit naprosto unikátní sociální roli – stalo se občanskou hymnou. Téměř každé ekvádorské město a provincie má dnes své vlastní Pasacalle, které do nebes vychvaluje místní tradice, architekturu a půvab místních žen. Nejslavnějším kouskem, který zná každý Ekvádorec, je El Chulla Quiteño (oslavující elegantního obyvatele hlavního města Quita), ale obrovské popularitě se těší i písně jako Ambato, tierra de flores nebo Chola Cuencana.
💃 Choreografie pouliční oslavy: Zapateo a městská elegance
Jak se ekvádorské Pasacalle vyvíjelo hudebně a textově, formoval se s ním i velmi specifický taneční styl. Oproti složitým a přesně choreografovaným kmenovým tancům je Pasacalle tancem velmi otevřeným, masovým a společenským. Tradičně se tančí v párech nebo v obrovských skupinách během významných svátků, jako jsou například slavné Fiestas de Quito.
Základem celého tance je energické zapateo (rytmické dupání a rychlá práce nohou). Tanečníci se pohybují velmi elegantními, ale neústupnými a pevnými kroky dopředu a dozadu. Ruce mají často mírně zdvižené a dlaně sevřené v pěst, což má odrážet lokální hrdost a ráznost. Muži – často odění jako historičtí elegáni v oblecích – předvádějí drobné otočky a zdvořilé úklony, zatímco ženy v tradičních krojích a širokých sukních plynule krouží a proplouvají kolem nich.
Pasacalle je dodnes živoucím a velmi hlasitým důkazem toho, jak si obyčejní lidé dokážou přivlastnit historický žánr a udělat z něj nástroj pro vyjádření toho, kým jsou. Pokaždé, když vyjde do ulic kapela a spustí první důrazné tóny v rytmu 2/4, dav nepotřebuje žádnou výzvu a ulice se okamžitě promění v taneční parket.
💃 Charakter tance Pasacalle
- Oslava identity: Nejde o namlouvání, ale spíše o společenské vyjádření příslušnosti k danému městu a jeho kultuře.
- Elegance a pýcha: Tanečníci se pohybují s mírně zdviženýma rukama (často se sevřenými pěstmi jako znak hrdosti). Muži dělají dvorné úklony a otočky, ženy ladně krouží v širokých sukních.
- Energické "Zapateo": Základem je rázné, rytmické dupání a rychlá práce nohou, která dodává tanci zemitost a sílu.
- Pouliční a masový: Není to tanec pro uzavřené sály. Tančí se v ulicích, na náměstích, v párech nebo v obrovských davech během městských slavností.
🥁 Hudba a rytmus
Bandas de pueblo: Tradiční doprovod obstarávají pouliční a vesnické kapely, kterým dominují žesťové nástroje (trubky, pozouny) a silná perkusní sekce (bubny a činely).
Míšenecký žánr (Mestizo): Hudba v sobě dokonale kombinuje španělské harmonické vlivy s melancholičtější andskou melodií.
Rytmus: Rytmus je rychlý, 2/4 a velmi rázný. Je blízce příbuzný španělskému pasodoble.
💡 Zajímavosti
Na ekvádorských slavnostech (např. Fiestas de Quito) na tento rytmus tančí úplně všichni, od malých dětí po seniory. Je to hudba, která okamžitě sjednotí celý dav.
Téměř každé ekvádorské město má své vlastní Pasacalle. Tyto písně fungují jako neoficiální občanské hymny – nejslavnější je El Chulla Quiteño z hlavního města Quita.
Název pochází ze španělského pasar calle (projít ulicí). V Evropě z něj barokní mistři (jako Bach) udělali nesmírně vážnou, pomalou hudební formu (passacaglia), ale v Latinské Americe se vrátil ke svým divokým pouličním kořenům.