PASODOBLE

Pasodoble (španělsky "dvojkrok") je ze všech mezinárodních latinskoamerických tanců naprosto unikátní. Jako jediný nemá kořeny v africko-americké či karibské kultuře, ale je hrdým reprezentantem Španělska a jeho dramatické národní tradice – koridy (býčích zápasů).

🇪🇸 Španělská inspirace (18. a 19. Století)

Historie Pasodoble začíná v podstatě jako vojenský pochod a slavnostní hudba.

Název Paso doble odkazuje na jeho původní rytmus, který je taktu (často překládáno jako "dvojitý krok" nebo "krok na dvě doby"), což je ideální pro rychlý a důrazný vojenský pochod. Tato hudba se začala hrát již v 18. století při nástupu vojáků nebo při slavnostních průvodech.

Nejzásadnější zlom nastal, když se tato hudba začala používat při koridě (býčích zápasech). Byla to slavnostní hudba, která vítala toreadory, pikadory a další účastníky do arény. Zhruba v 19. století se objevila tradice, že vítězní matadoři (toreadoři) byli oslavováni tancem. Zpočátku to byl sólový tanec provozovaný v krčmách a na náměstích, kde tanečníci napodobovali nejslavnější a nejpůsobivější pohyby matadorů z právě skončeného zápasu.

Z těchto lidových tanců, které byly silně ovlivněny rytmy a postoji flamenca, a slavnostních pochodů se postupně formovalo Paso doble jako dramatický tanec s příběhem.

🇫🇷 Francouzská vlna - první kroky párového pasodoble (počátek 20. století)

Ačkoli má Pasodoble své kořeny ve Španělsku, jeho transformace v párový společenský tanec je paradoxně dílem francouzské taneční školy.

První zmínky o tomto tanci se objevují kolem roku 1918, kdy byl označován jako "španělský one-step". Skutečný rozmach však nastal až v první polovině 20. let 20. století v Paříži. Francouzští taneční mistři byli fascinováni dramatičností španělské corridy (býčích zápasů) a rozhodli se tyto syrové, mužné pohyby z arény adaptovat pro potřeby společenského tance.

Existuje silná hypotéza, podporovaná zejména francouzskými muzikology, že Pasodoble v párové podobě vzniklo v jižní Francii jako čistě umělecké a divadelní ztvárnění španělských tradic. Zatímco hudba vychází ze španělských vojenských pochodů a fanfár, samotná technika a pravidla tance byly kodifikovány v Paříži.

V této fázi vývoje byla jasně definována role obou partnerů, která dodnes tvoří základ soutěžního tance:

• Partner (Matador): Představuje hrdého a neohroženého toreadora. Jeho pohyby jsou ostré, dominantní a odrážejí napětí v aréně.
• Partnerka (Muleta): Zpravidla znázorňuje rudý šátek na holi, který matador používá k dráždění býka. (V dřívějších interpretacích mohla dáma symbolizovat i samotného býka, ale toto pojetí je dnes považováno za zastaralé).

Díky této francouzské úpravě získalo Pasodoble svůj typický dramatický charakter, staccatové pohyby a hrdé držení těla, které z něj činí jeden z nejpůsobivějších tanců standardní latinskoamerické divize.

🏆 Standardizace a soutěžní zařazení (po 2. sv. válce)

Po druhé světové válce, kdy se tanec začal standardizovat, bylo Pasodoble zařazeno mezi pět mezinárodních latinskoamerických soutěžních tanců (spolu se Sambou, Cha-Cha, Rumbou a Jivem).

Přestože je Pasodoble zařazeno mezi latinskoamerické tance, je z nich výraznou anomálií – nejen svým evropským původem, ale i technikou. Pohyby jsou ploché, bez výrazného Latin Motion (pohyb kyčlí), které je typické pro kubánské a brazilské tance. Držení těla je vznešené, hrdé, s těžištěm spíše vpřed a s důrazem na práci rukou, zápěstí a prstů (prvky Flamenca). Tančí se na celé chodidlo a chodí se přes paty, ne na špičku, což je opět odlišné od ostatních "latin" tanců.

🎶 Hudební struktura a Corony (koruny)

Pasodoble má jedinečnou hudební strukturu, která je klíčová pro choreografii. Tanečníci se učí tančit na konkrétní, stálou hudbu (nejčastěji "España Cañí"), která má přesně definované vrcholy a akcenty (tzv. Coronas – koruny). Choreografie musí být přísně přizpůsobena hudbě a dramatickým vrcholům, které symbolizují klíčové momenty koridy: vstup do arény, první střet s býkem, a finální zabití býka.

V tanečním sportu se Pasodoble obvykle tančí až od vyšších tříd (třída C) kvůli jeho technické náročnosti a nutnosti přesně interpretovat danou hudební strukturu. Tancem dominuje Partner, který udává směr a prožívá své hrdinství, zatímco partnerka ho následuje jako muleta nebo hrdá flamencová tanečnice.

 ✨ Charakter tance

• Postoj: Vyžaduje extrémně vzpřímenou páteř, hrudník vypnutý vpřed (jako štít) a pánev mírně podsazenou. Váha je na bříškách chodidel, což umožňuje bleskové změny směru.
• Flamencové prvky: Moderní soutěžní Paso doble (podle pravidel WDSF) integruje mnoho prvků z klasického španělského flamenca, jako je zapateado (podupy) a specifická gesta rukou.
• Atmosféra: Na rozdíl od radostné Samby nebo koketní Cha-chy je Paso doble vážné, ostré a hrdé. Mezi tanečníky musí být cítit napětí, které panuje mezi matadorem a nebezpečím v aréně.

🎺 Hudba a rytmus

• Rytmus: 2/4, jasně akcentovaná první doba.
• Tempo: Oficiální tempo je 58–60 taktů za minutu (cca 116–120 BPM).
• Struktura (Phrasing): Skladby pro Paso doble mají unikátní strukturu se dvěma nebo třemi vrcholy (tzv. highlights). V těchto momentech hudba dramaticky graduje a tanečníci musí vteřinu předtím zaujmout ikonickou pózu a "zamrznout" v ní. Nejslavnější skladbou zůstává España Cañí.

💡 Zajímavosti