POI

Země původu: Nový Zéland 🇳🇿

Poi je jedním z nejkrásnějších, nejznámějších a nejvíce hypnotických projevů maorské kultury na Novém Zélandu. Slovo "poi" v maorštině znamená jednoduše "míč" na provázku. Jeho historie je však mnohem komplexnější než jen vizuálně přitažlivé točení – je to příběh o drsné přípravě na boj, jemné zručnosti a hlubokém spojení s kmenovými tradicemi. 

⚔️ Nástroj válečníků a zručných tkadlen

Ačkoliv je dnes Poi vnímáno především jako ladný a elegantní ženský tanec, jeho původní účel byl čistě praktický. V předkoloniálních dobách tento nástroj používali maorští muži, válečníci, jako vysoce efektivní tréninkovou pomůcku. Točení závaží na provázku jim pomáhalo zvyšovat flexibilitu zápěstí, sílu v pažích a celkovou koordinaci. Tyto fyzické vlastnosti byly naprosto klíčové pro mistrovské ovládání tradičních zbraní pro boj zblízka, jako byl krátký kyj (patu nebo mere).

Současně s muži však využívaly poi i maorské ženy. Pro ně to byl naopak způsob, jak si udržet jemnou motoriku, obratnost prstů a ohebnost zápěstí, které nezbytně potřebovaly pro raranga – tradiční složité tkaní a pletení rohoží, košů či oděvů z tvrdých lněných vláken. Poi tak v počátcích sloužilo jako univerzální gymnastický nástroj pro rozvoj dovedností celého kmene.

🌿 Zrod tance a umění Kapa Haka

S postupem času, kdy ustávaly mezikmenové války a tvrdý fyzický trénink bojovníků ztrácel na své každodenní nutnosti, se Poi začalo plynule transformovat. Z čistě cvičební pomůcky se stal nástroj pro vyprávění příběhů a hudební projev. Tento přerod dal vzniknout tanci, jak ho známe dnes, a Poi se stalo nedílnou součástí kapa haka (tradičního maorského múzického umění).

Během této transformace převzaly hlavní roli v tanci ženy (wāhine). Tanec přestal být tichým cvičením a začal být doprovázen zpěvem (waiata). Zvuk, který míček vydává při tvrdém nárazu do rukou nebo těla tanečnice, začal sloužit jako rytmický perkusní doprovod ke zpěvům. Plynulé, synchronizované pohyby desítek žen vytvářejí fascinující vizuální i akustický zážitek, který oslavuje přírodu, hrdinské činy předků a historii kmene. Tanečnice dokážou točením imitovat například let ptáků, tekoucí vodu nebo kapky deště.

🌾 Od přírodních materiálů k moderní vlně

V předkoloniální éře se Poi vyrábělo výhradně z přírodních materiálů dostupných v novozélandské divočině. Vnější obal míčku se velmi jemně pletl z listů novozélandského lnu (harakeke) nebo orobince (raupō). Vnitřek se vyplňoval psími chlupy (z dnes již vyhynulého maorského psa kurī), peřím nebo jemnými rostlinnými vlákny, aby byl míček měkký a měl správnou váhu. Provázek se splétal z pevných a dlouhých lněných vláken.

S příchodem Evropanů a dostupností nových technologií se materiály dramaticky změnily. Dnes se tradiční maorské Poi pro vystoupení Kapa Haka často vyrábějí z moderních látek, igelitu, molitanu a vlny. Velmi typické jsou silné vlněné šňůrky a pestrobarevné třásně na samotném míčku. Ačkoliv moderní materiály usnadnily masovou výrobu, základní technika, úcta k nástroji a jeho duchovní význam zůstaly zachovány.

🔥 Globální fenomén a ohňová show

Ve druhé polovině 20. století překročilo Poi hranice Nového Zélandu a stalo se celosvětovým fenoménem, ovšem ve velmi odlišné podobě. Západní subkultury – žongléři, cirkusoví umělci a festivalová scéna – tento koncept převzaly a vytvořily z něj základ pro to, co dnes známe jako "flow arts". Nejznámější odnoží je ohnivé Poi, kdy jsou na koncích řetězů kevlarové hořáky napuštěné palivem, případně moderní digitální LED Poi, které při točení tvoří ve vzduchu světelné obrazce.

Ačkoliv je ohnivé a světelné točení vizuálně ohromující a technicky extrémně náročné, je důležité si uvědomit, že se od tradičního maorského Poi koncepčně liší. Maorské Poi je hluboce spjato s vokálním projevem, texty písní, historií a komunitou, zatímco moderní globální Poi se soustředí převážně na geometrii pohybu a vizuální show. Přesto jsou dnes tyto dva světy propojeny a mnoho novozélandských Maorů je hrdých na to, že právě jejich starodávný nástroj inspiroval celosvětové pohybové hnutí.

💃 Charakter tance Poi

  • Rozmanitost stylů: Rozlišují se dva hlavní přístupy: poi poto (krátké poi na délku dlaně, určené pro velmi rychlé, rytmické údery) a poi roa (dlouhé poi, které se točí ve velkých, širokých kruzích).

  • Ženská doména: Ačkoliv s Poi původně cvičili i muži, dnes je tento tanec výsadou převážně žen (wāhine), které skrze něj demonstrují svou grácii a vnitřní sílu.

  • Vyprávění pohybem: Točení závaží není samoúčelné. Choreografie často napodobuje přírodní živly – třepotání ptačích křídel, kapky deště dopadající na listy nebo plynule tekoucí řeku.

  • Tělesná perkuze: Míček nelétá jen prázdným prostorem. Tanečnice s ním v přesných chvílích rytmicky narážejí do svých dlaní, paží, ramen nebo boků.

  • Plynulost a geometrie: Základem tance jsou kruhové a osmičkové pohyby, které vytvářejí iluzi nepřerušeného toku energie. Pohyby musí být měkké, ale vyžadují naprostou přesnost a koordinaci.

 🥁 Hudba a rytmus

  • Harmonie celku: Zatímco Haka sází na kontrast a explozivní výkřiky, hudba doprovázející Poi je velmi harmonická, uklidňující a vzletná.

  • Akustický doprovod: Samotné Poi funguje jako hudební nástroj. Ostré a synchronizované pleskání desítek míčků o těla tanečnic udává neúprosně přesný rytmus celé písni.

  • Melodický zpěv (Waiata): Tanec Poi je téměř vždy doprovázen krásným sborovým zpěvem. Texty písní vyprávějí kmenové legendy, oslavují krásu přírody nebo vzdávají hold předkům.

✨ Styly a varianty tance

  • Contact Poi: Styl oblíbený mezi moderními žongléry, kde míček není jen točen na provázku, ale tanečník ho nechává válet po těle (přes ramena, hlavu) bez držení, podobně jako při kontaktním žonglování.

  • LED / Glow Poi: Míčky obsahují programovatelné diody. Moderní verze (Visual Poi) dokáží ve vzduchu při točení díky setrvačnosti zraku vykreslovat loga, nápisy nebo složité obrazy.

  • Fire Poi (Ohnivé poi): Míčky jsou nahrazeny hořáky z kevlaru napuštěnými palivem.

💡 Zajímavosti

  • Moderní lékařské studie ukazují, že pravidelné točení Poi zapojuje obě mozkové hemisféry, zlepšuje prostorovou orientaci a prokazatelně pomáhá udržovat fyzickou a mentální kondici (díky čemuž se dnes na Novém Zélandu často využívá i jako terapie pro seniory).

  • Tradiční maorské Poi dalo vzniknout obrovské globální subkultuře tzv. flow arts. Dnešní polykači ohně, žongléři na festivalech a točiši s LED světly používají fyzikální principy, které vymysleli a zdokonalili Maorové před stovkami let.

  • Tradiční historické Poi se plnilo chlupy z kurī – speciálního plemene polynéského psa, kterého Maorové chovali, ale který bohužel po příchodu Evropanů zcela vyhynul.

  • Jak už víme, původně to vůbec nebyl tanec. Maorští bojovníci používali těžké kameny nebo tvrdé míčky na provázku k tréninku flexibility zápěstí, aby pak v bitvě smrtelně rychle a efektivně ovládali své krátké kyje.