POLKA

Polka je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších lidových tanců na světě. Ačkoli je často mylně spojována s Polskem, jde o tanec s jasnými kořeny v českých zemích. Polka je charakteristická svým rychlým, poskočným pohybem a typickým 2/4 taktem a představuje symbol radosti, energie a bezstarostnosti.

🇨🇿 Zrod a původ – Česká domovina (První polovina 19. století)

Polka vznikla v českých zemích, pravděpodobně v oblasti východních Čech (Hradecko nebo okolí Labe) v první polovině 19. století, konkrétně se její vznik datuje kolem roku 1830.

Původní název tance byl údajně Nímra nebo Maděra, ale brzy se ujalo jméno Polka. Legenda, která je sice zpochybňována, ale je nejznámější, hovoří o mladé dívce Anně Slezákové (někdy zvané Anna Chadimová), která předvedla v obci Kostelec nad Labem (nebo v Mělníku) nový, živý tanec. Ten zaujal místního učitele Josefa Nerudu, který jej zaznamenal a rozšířil. 

Na rozdíl od tehdejších pomalých ländllerů a valčíků byla Polka rychlá, energická a poskočná, tančená ve 2/4 taktu. Kroky byly jednoduché, čímž se tanec snadno šířil mezi prostými lidmi.

🎻 Bleskové šíření a Evropská horečka (1830–1850)

Polka zaznamenala neuvěřitelně rychlé a masivní šíření napříč celou Evropou, což je v historii tance unikátní.

Z venkova se tanec rychle dostal do Prahy (kolem 1835) a odtud, prostřednictvím hudebníků a tanečních mistrů, do Vídně (kolem 1839). Klíčový moment nastal v roce 1840, kdy Polku do Paříže přivezl český taneční mistr Hynek (Henri) Kolínský nebo jeho následovník J. Raab. Polka se v Paříži stala okamžitou senzací, vytlačila tehdy populární valčík a spustila doslova Polkovou horečku (Polkamania). Paříž jako kulturní centrum Evropy zajistila, že se Polka rozšířila do Británie, Skandinávie a Ruska.

Popularitu Polky podpořili slavní skladatelé, zejména z rakouské a české školy. Johann Strauss st. a ml., Joseph Lanner a později Bedřich Smetana a Antonín Dvořák zařadili Polku do svých děl, čímž ji povýšili z lidového tance na koncertní úroveň.

🌎 Globální expanze

Od poloviny 19. století Polka migrovala s evropskými přistěhovalci do Ameriky a dalších kontinentů, kde se vyvinula v četné regionální formy.

Přistěhovalci z Polska, Česka, Německa a Ukrajiny s sebou přivezli své verze Polky. V USA je Polka dodnes velmi populární. Existují styly jako Česká polka (plynulejší), Polská polka (rychlejší a skákavější) a Mexicko-americká Polka (známá jako Norteño). V Mexiku a dalších latinskoamerických zemích se Polka transformovala do regionálních hudebních žánrů, jako je Redova (pomalá Polka) a Corrido, kde se kombinuje s místními rytmy.

Původní jednoduchý Polka krok se vyvinul v desítky variant, jako je Šotyška (pomalejší, s delšími kroky), Cakepolk nebo různé Country Polky.

✨ Polka dnes – tradice 

Ačkoli byla Polka v 20. století částečně zastíněna tangem, foxtrotem a swingem, stále si drží silnou pozici v kultuře. V České republice Polka zůstává základním kamenem lidových tanců a dechové hudby. Je neodmyslitelnou součástí plesů, zábav a svateb, kde se tančí jednoduchou, tradiční formou.

I když není zařazena mezi mezinárodní standardní tance, Polka je často součástí tanečních programů a soutěží v kategorii lidových a společenských tanců. Dokonce je součástí i tanečního sportu v kategorii pro děti. Polka je vnímána jako symbol radosti, komunity a návratu k tradicím, a zažívá pravidelné vlny popularity v subkulturách po celém světě.

💃 Charakter tance Polka

• Veselí a energie: Hlavním rysem polky je její nezkrotný optimismus. Je to tanec, který se tančí "od podlahy", vyžaduje dobrou kondici a neustálý oční kontakt s partnerem.
• Pohyb po parketu: Polka je tanec postupový, což znamená, že taneční páry se pohybují po obvodu sálu proti směru hodinových ručiček. Zároveň u ní probíhá neustálá rotace páru kolem vlastní osy.
• Technika kroku: Nejspecifičtějším znakem polky je přísunný krok s lehkým poskokem (v lidovém prostředí často nazývaný "poskočná"). Tento poskok se provádí na konci každé taktové poloviny a dodává tanci jeho typickou lehkost a "nadýchanost".
• Držení: Partneři jsou v uzavřeném držení, ale s dostatečným prostorem pro dynamické otáčení. Tělo by mělo být pružné, s důrazem na práci kolen.

🎻 Hudba a rytmus

• Rytmus: Polka se tančí striktně v 2/4 taktu (dvoudobý takt). Tento rytmus připomíná pravidelný puls nebo pochod, ale v mnohem rychlejším tempu.
• Tempo: Typické tempo se pohybuje v rozmezí 100–120 úderů za minutu (BPM). Existují však i varianty jako "kvapík" (Galop), které jsou ještě výrazně rychlejší.
• Rytmické členění: Rytmus polky je dán střídáním těžké první doby a lehčí druhé doby. Pro hudební doprovod je typické tzv. střídání basy a akordu (na první dobu hluboký tón, na druhou vysoký), co vytváří onen pověstný zvuk "um-ca, um-ca".
• Doprovod: V tradičním českém pojetí polku nejčastěji doprovází dechová hudba (trubky, klarinety, křídlovky, tuba) nebo lidová muzika (housle, basa, dudy). V modernějším podání 2026 se často objevuje i akordeon.

✨ Styly a varianty tance

• Slovenská polka: Často bývá ještě temperamentnější, s výraznými podupy a specifickými folklorními prvky jednotlivých regionů.

• Šramlová polka: Specifická pro městské prostředí (zejména starou Prahu a Vídeň), doprovázená typickým obsazením (harmonika, kytara, housle). Má nostalgický a lidový ráz.

• Texas Polka (Dutchmen Style): Ovlivněná německými a českými osadníky v Texasu. Má silný řízný rytmus a často se mísí s prvky country nebo western swingu.

• Polish-American (Eastern Style): Rychlejší a preciznější verze, která klade důraz na techniku hry a jasný rytmus.

• Cleveland Style (Slovenian Polka): Elegantnější a lehčí verze ovlivněná slovinskými přistěhovalci. Hlavním nástrojem je klavírní akordeon a hudba je velmi melodická.

• Chicago Push: Styl polských imigrantů v Chicagu. Je pomalejší, důraznější a "těžší". Typické je výrazné zapojení dechové sekce a harmoniky (concertina).

• Mexická polka (Norteño): Výsledek vlivu německých a českých imigrantů v severním Mexiku. Harmonika je zde klíčovým nástrojem a tanec je základem moderního stylu Norteño a Tejano.

• Skandinávská polka (Polska): Pozor na záměnu jmen – skandinávská "polska" je často ve $3/4$ taktu a je mnohem starší, nicméně klasická polka tam pronikla také a hraje se v rychlém, veselém tempu.

• Německá polka: Často spojovaná s "Oktoberfest stylem" (tzv. Hum-pa-pa). Je robustní, pochodová a velmi hlasitá.

• Francouzská polka (Polka-mazur): Hybridní forma, která kombinuje rytmus polky s elegancí a třídobým cítěním mazurky. Byla velmi populární v 19. století v baletních sálech.

• Irská polka: V Irsku (zejména v oblasti Sliabh Luachra) zlidověla a stala se pevnou součástí tradičních "céilí" tanců. Je velmi rytmická, skočná a hraje se v rychlém tempu na flétny, housle nebo irský loketní dudy.

• Finská polka (Säkkijärven polkka): Finové polku milují. Jejich styl je extrémně rychlý, technicky náročný a často doprovázený virtuózní hrou na akordeon. Má v sobě severskou dravost a melancholii zároveň.

• Indonéská Polka: V některých částech Indonésie (např. na Molukách) existují tance jako Polka-Renda, které jsou pozůstatkem portugalského a nizozemského vlivu. Jsou to elegantní párové tance v tradičních oděvech.

• Sampa (Jihoafrická republika): V určitých komunitách v JAR se vyvinula varianta polky ovlivněná místními rytmy, která se tančila při společenských událostech a svatbách jako pozůstatek koloniálního vlivu, ale s africkým "grooveem".

• Polka Paraguaya: V Paraguayi se polka stala národním tancem, ale zní úplně jinak než ta naše. Je ovlivněna španělskými rytmy, hraje se na paraguayskou harfu a kytary a využívá složité polyrytmy (kombinace $3/4$ a $6/8$ taktu).

💡 Zajímavosti

• Největší kuriozitou je, že ačkoli název Polka zní jako odkaz na Polsko, vznikla v Čechách a nemá s Polskem přímou souvislost (tanec tam dorazil až z Vídně/Paříže). Název Polka je možná odvozen od slova půlka, které odkazovalo na rychlý, krátký krok nebo 2/4 takt. 
• Název Půlka se později změnil na polka, patrně jako výraz sympatií k národně utlačovaným Polákům (povstání v roce 1830). Jiný zdroj uvádí, že se přejmenoval na počest polské zpěvačky Esmeraldy.
• Slavný vzor "Polka-Dot" (puntíky) vznikl v polovině 19. století, kdy se stal součástí módy spojené s tancem Polka. Ačkoli by se zdálo, že vzor vznikl dříve, jeho masová popularita je přímo spojena s polkovou horečkou. 
• V některých zemích, jako bylo Chorvatsko, se Polka v 19. století stala symbolem národního obrození a vzdoru proti cizí nadvládě, jelikož se tančily národní tance namísto valčíků cizích dvorů. 
• Polka se rozšířila z českého venkova do velkých evropských metropolí (Vídeň, Paříž, Londýn) v neuvěřitelně krátkém čase – pouze během deseti let (1830–1840). Toto rychlé šíření svědčí o její nakažlivé energii a jednoduchosti. 
• Během Polkamanie ve 40. letech 19. století v Paříži se stala Polka tak populární, že ovlivnila módu – ženy začaly nosit kratší sukně, aby mohly snadněji provádět poskoky, a speciálně pro Polku se navrhovaly účesy.