POM-POM

Země původu: USA 🇺🇸, Česká republika 🇨🇿

Pom-Pom (nebo také zkráceně Pom nebo Třásně) je nesmírně dynamický taneční styl, který doslova srší energií. Jeho vývoj je příběhem o tom, jak se z obyčejné rekvizity z krepového papíru, určené k upoutání pozornosti fanoušků na fotbalovém stadionu, vyvinulo samostatné, vysoce technické a fyzicky extrémně náročné sportovní odvětví.

🏈 Z amerických stadionů do celého světa: Zrození roztleskávaček a třásní

Historie tance Pom-Pom je neoddělitelně spjata s fenoménem amerického cheerleadingu (roztleskávání). Na konci 19. století, konkrétně na univerzitách Princeton a University of Minnesota, začali studenti organizovaně povzbuzovat své sportovní týmy. Možná tě to překvapí, ale původními "roztleskávači" byli výhradně muži, kteří pomocí megafonů hecovali dav. Ženy se k tomuto fenoménu začaly ve větší míře přidávat až během druhé světové války, kdy spousta studentů narukovala na frontu. S příchodem žen se povzbuzování stalo mnohem estetičtějším a začaly se do něj přidávat první taneční prvky.

Samotné třásně (pom-poms) vznikly jako vizuální pomůcka k upoutání pozornosti obrovských davů. Původně se ve 30. letech vyráběly z obyčejného krepového papíru. Ten měl ovšem jednu fatální nevýhodu – jakmile začalo pršet, papír se rozmočil, zplihl a pouštěl barvu, která dívkám ničila uniformy. Skutečná revoluce přišla v 60. letech 20. století, kdy Fred Gastoff vynalezl třásně z vinylových a plastových vláken. Byly lehké, lesklé, vydávaly onen charakteristický šustivý zvuk a hlavně odolaly jakémukoliv počasí. Do světa je pak ve velkém rozšířil Lawrence Herkimer, zakladatel americké cheerleadingové asociace (NCA).

🤸‍♀️ Od pouhého mávání k samostatnému tanečnímu stylu

Jak se cheerleading postupně vyvíjel a profesionalizoval, začal se dělit na různé podkategorie. Zatímco klasický cheerleading (tzv. Cheer) se zaměřil na extrémní akrobacii, stavění lidských pyramid a nebezpečné výhozy do vzduchu, oddělila se od něj brzy kategorie Pom Dance. V tomto stylu šly vysoko letící lidské pyramidy stranou a hlavní roli převzal samotný tanec s náčiním.

Pom-Pom tanec začal rychle integrovat pokročilé technické prvky z jazzu, hip-hopu a dokonce i klasického baletu. Od tanečnic se začalo vyžadovat, aby předváděly dokonalé vícenásobné piruety (fouetté), obrovské skoky s rozštěpem (leaps) a precizní výkopy (kicks). Absolutním specifikem tohoto tance se staly nekompromisně ostré, rychlé a naprosto synchronizované pohyby paží. Ruce v Pom-Pom tanci nezastavují v náhodných pozicích, ale tvoří přesně definované geometrické úhly (např. High V, Low V, T-motion nebo Daggers).

🌍 Evropská revoluce a integrace do mažoretkového sportu

Zatímco ve Spojených státech zůstal Pom-Pom převážně doménou univerzitních a profesionálních sportovních týmů v rámci cheerleadingu, v Evropě nabral trochu jiný, neméně fascinující směr. Během 90. let a na počátku nového milénia, kdy se ve střední Evropě formoval moderní mažoretkový sport, hledaly trenérky způsob, jak oživit a zpestřit tradiční sestavy s pochodovou hůlkou (baton). Třásně se ukázaly jako naprosto ideální volba a brzy se z nich stala samostatná, elitní disciplína.

Evropské mažoretkové pojetí tance Pom-Pom přineslo obrovský důraz na prostorovou orientaci a tvorbu složitých formací. Protože se nesoutěží na obřím travnatém stadionu, ale v uzavřených sportovních halách s ohraničeným parketem, mohou choreografové využívat celý prostor mnohem detailněji. Týmy, které často čítají přes dvacet závodnic, vytvářejí pomocí třásní takzvané vlny (ripples), složité propletence a neustále mění obrazce. Z tribuny to pak působí jako obrovský, dokonale sehraný a dýchající kaleidoskop.

Ruku v ruce s tím se radikálně změnila i celková estetika. Klasické mažoretkové uniformy s tuhým kabátkem, tvrdou lodičkou na hlavě a vysokými kozačkami se musely z parketu poroučet – pro náročné gymnastické skoky a rotace byly totiž zcela nevyhovující a nebezpečné. Dnešní závodnice v kategorii Pom-Pom oblékají vysoce flexibilní, na míru šité gymnastické dresy s bohatým zdobením z krystalů, které jim umožňují maximální rozsah pohybu, zatímco na nohou mají lehké taneční piškoty. Pom-Pom se tak definitivně vymanil ze stínu "doprovodného programu" a etabloval se jako jeden z fyzicky nejnáročnějších, ale zároveň divácky nejatraktivnějších tanečních sportů současnosti.

💃 Charakter tance Pom-Pom

Showmanship: Tanečnice musí po celou dobu vyzařovat extrémní energii, udržovat oční kontakt s publikem a mít oslnivý úsměv, i když jsou na pokraji sil.

Vizuální "hry": Třásně se využívají k tvorbě barevných vln, obrazců, vějířů a neustálých změn formací, které z tribuny vypadají jako živý kaleidoskop.

Absolutní synchronizace: Protože třásně opticky zvětšují každý pohyb, i sebemenší chybička v týmu je okamžitě vidět. Cílem je dokonalá jednota.

Ostré a fixované pohyby (Motions): Paže se nepohybují ladně jako v baletu, ale sekají se do přesných geometrických pozic. Každý pohyb musí mít jasný začátek a "stopku".

🥁 Hudba a rytmus

Osmidobý systém: Podobně jako v jiných tanečních sportech se i zde počítá v osmičkách (slavné "pět, šest, sedm, osm"), což pomáhá udržet tým v dokonalém rytmu.

Akcenty a "údery": Choreografie je postavená na přesném trefování beatů. Každý výrazný úder v hudbě musí být doprovázen ostrým pohybem třásní.

Vysoké BPM: Hudba je obvykle velmi rychlá (pop, techno, moderní remixy), aby podpořila dynamiku pohybu.

✨ Disciplíny

Skupinové formace: Skupiny o 8 až 25 členech, které se soustředí na tvorbu prostorových obrazců a týmovou dynamiku.

Sóla, dua, tria: Zaměřují se na špičkovou individuální techniku – vícenásobné piruety, vysoké skoky v rozštěpu a akrobacii.

Mini formace (sedmičky): Zaměřují se na špičkovou synchronizace. Jedná se o variantu, která kombinuje skupinové formace s individuálními formacemi.

Defilé: Je dynamická pochodová disciplína, při které formace za doprovodu hudby urazí stanovenou trasu (obvykle 100 metrů), přičemž porota hodnotí plynulost postupu, prostorové obrazce a schopnost udržet taneční techniku i rytmus v neustálém pohybu vpřed.

💡 Zajímavosti

V moderním pojetí se v Pom-Pom tanci stále častěji objevují kluci. Do sestav vnášejí silové prvky a vysokou akrobacii, která posouvá celou show na vyšší úroveň.

I když se to nezdá, celodenní trénink s třásněmi (které mají určitou váhu a kladou odpor vzduchu) je skvělý posilovací trénink na ramena a paže.

Odhaduje se, že tříminutová soutěžní sestava v Pom-Pom tanci je fyzicky stejně náročná jako intenzivní sprint na 400 metrů.

Šustění tisíců plastových vláken není jen náhodný šum – tanečnicím pomáhá slyšet rytmus vlastního týmu a lépe se synchronizovat.

První plastové třásně, které se nerozmočily v dešti a nebarvily dresy, vynalezl v roce 1965 Fred Gastoff. Do té doby se používal krepový papír, což byla v deštivém počasí katastrofa.