PORO

Poro je označení pro mocnou a prastarou tajnou mužskou společnost v západní Africe (především v Sieře Leone, Libérii, Guineji a na Pobřeží slonoviny). Historie tanců spojených s touto společností je tedy historií samotné sociální struktury, práva a dospívání kmenů jako Mende, Temne, Kpelle a dalších. 

🌲 Strážci tradice v "Posvátném lese"

Historie společnosti Poro sahá stovky let do minulosti, dlouho před příchod evropských kolonizátorů. V tradičních společnostech západní Afriky neexistovaly školy či policie v západním slova smyslu – tuto roli plnilo Poro. Tanec zde nebyl formou zábavy, ale klíčovou součástí iniciačního procesu. Chlapci byli odvedeni do "Posvátného lesa" (Bush), kde symbolicky zemřeli, aby byli "sežráni" duchem Poro a následně znovuzrozeni jako dospělí muži.

Během tohoto období izolace, které mohlo trvat i několik let, se zasvěcenci učili nejen kmenové zákony, léčení bylinami a strategii války, ale také specifické tance. Tyto tance sloužily k fyzickému zocelení, učily disciplíně a synchronizaci. Historicky se věřilo, že skrze tanec komunikují iniciovaní se světem duchů a předků. Pohyby musely být přesné a silné, protože jakákoliv chyba v rituálním tanci mohla být vnímána jako urážka duchů a trestána.

👺 Zjevení ducha: Maska jako zákon

Nejviditelnější a historicky nejvýznamnější částí taneční tradice Poro je vystoupení maskovaného tanečníka, často nazývaného "Poro Devil" (Ďábel Poro) nebo v jazyce Mende Nga-fay či Gbetu. Historicky tento tanečník nepředstavoval člověka v kostýmu, ale samotné vtělení lesního ducha. Jeho identita musela zůstat přísně utajena (prozrazení identity tanečníka bylo v minulosti trestáno smrtí).

Když se tento maskovaný duch objevil ve vesnici a začal tančit, znamenalo to, že Poro zasedá a rozhoduje. Tanec byl formou politické moci. V dobách předkoloniálních i během koloniální éry měl tanec "Ďábla" sílu ukončit války mezi kmeny, vyhlásit zákaz rybolovu v určité oblasti nebo odsoudit zločince. Jeho pohyby nebyly lidské – byly trhavé, akrobatické, plné točení a nadpřirozené energie, což mělo upevnit víru, že před diváky nestojí smrtelník.

Kostýmy se v průběhu staletí vyvíjely, ale jejich podstata zůstala stejná: masivní dřevěné masky a tělo zcela zahalené do raffie (vláken z palmových listů), aby nebyl vidět ani kousek lidské kůže. Tanec ducha Gbetu je například známý svou schopností měnit výšku – kostým se dokáže natáhnout do obrovské výšky a pak se srolovat do malé hromádky na zemi, což historicky děsilo a fascinovalo přihlížející.

⚔️ Tanec jako nástroj odporu a identity

S příchodem britských a francouzských kolonizátorů v 19. a 20. století se role tanců Poro změnila. Koloniální úřady se často snažily tyto tajné společnosti zakázat nebo omezit, protože v nich viděly hrozbu pro svou moc. Poro však přežilo v podzemí. Tance a rituály se staly způsobem, jak si Afričané udržovali svou kulturní identitu tváří v tvář cizí nadvládě.

V některých historických momentech, jako byla například Válka o daň z chýší (Hut Tax War) v roce 1898 v Sieře Leone, sloužila síť Poro a její bubnové signály (které jsou součástí hudebního doprovodu tance) k organizaci odporu proti Britům. Tanec se tak stal nejen duchovní, ale i silně politickou manifestací soudržnosti kmene.

🌍 Současnost: Mezi tajemstvím a festivalem

V moderní době se charakter tanců Poro rozdělil do dvou rovin. Tou první je stále přísně tajná rituální praxe uvnitř posvátných lesů, kam mají přístup pouze iniciovaní členové a o které se na veřejnosti nemluví. Zde si tanec zachovává svou původní, magickou funkci.

Druhou rovinou je veřejné vystupování během státních svátků, voleb nebo návštěv významných hostů. "Poro Devil" dnes tančí i pro turisty nebo prezidenty, což někteří starší členové kritizují jako desakralizaci tradice. Přesto si maskovaní tanečníci udržují obrovský respekt. I v dnešních moderních městech západní Afriky, když se ozve specifický zvuk bubnů a píšťal ohlašující příchod ducha Poro, doprava se zastaví, obchody zavřou a lidé s úctou (a bázní) sledují vířící postavu v raffii.

💃 Charakter tanců Poro

• Interakce s průvodci: Duch je často považován za nebezpečného a divokého. Proto ho doprovázejí "tlumočníci" nebo strážci (často s metlami), kteří mu čistí cestu, krotí ho a chrání diváky před jeho mocí.

• Akrobacie a změna tvaru: Některé specifické masky, jako je Gbetu (u kmenu Gola nebo Mende), mají schopnost měnit svou výšku. Tanečník se dokáže vytáhnout do obrovské výšky a vzápětí se srolovat těsně k zemi, což symbolizuje schopnost ducha být všudypřítomný.

• Rotace a víření: Typickým prvkem je rychlé točení kolem vlastní osy. Kostým z rafie (sušených palmových vláken) se při rotaci rozprostře a vytvoří efekt "živoucího kupky sena" nebo víru, ve kterém není vidět lidská silueta.

• Ztělesnění ducha: Tanečník v masce (často nazývaný "Devil" nebo Nga-fay) nepředvádí roli, on se stává duchem. Jeho pohyby proto nesmí být lidské – jsou trhavé, nepředvídatelné a plné nadpřirozené energie.

 🥁 Hudba a rytmus

• Hlas ducha: Nejdůležitějším zvukovým prvkem není hudební nástroj v pravém slova smyslu, ale bzučák (bullroarer) nebo speciální píšťaly. Ty vytvářejí hrdelní, bzučivý nebo kvílivý zvuk, který je považován za hlas samotného ducha Poro.

• Dominance bubnů: Rytmus udávají různé typy bubnů, často štěrbinové bubny (keleng) nebo membránové bubny (sangba). Rytmus je složitý, polyrytmický a slouží k vyvolání transu nebo k signalizaci konkrétních zpráv zasvěceným.

• Chrastítka (Shegureh): Ženy (často ze sesterstva Sande) doprovázejí veřejná vystoupení hrou na chrastítka vyrobená z tykví obalených sítí s korálky či mušlemi.

• Komunikační kód: Hudba Poro funguje jako jazyk. Určité rytmy mohou svolávat členy do posvátného lesa, varovat nezasvěcené, aby zůstali doma, nebo oznamovat úmrtí významného člena.

✨ Seznam tanců

• Tanec "Ďábla" (Poro Devil / Nga-fay): Nejdůležitější forma tance. Maskovaná postava zcela zahalená v rafiových vláknech ztělesňuje ducha lesa. Tanec je divoký, trhavý a nepředvídatelný, doprovázený hrdelními zvuky nebo píšťalami.

• Tanec Gbetu: Specifický tanec masky, která je známá svou schopností teleskopicky měnit výšku. Během tance se postava natahuje vysoko do vzduchu a vzápětí se smršťuje k zemi, což symbolizuje nadpřirozenou moc ducha.

• Goboi: Velká, těžká maska u kmene Mende, jejíž tanec je pomalejší a majestátnější. Představuje autoritu a mír, často se objevuje při usmiřování konfliktů mezi vesnicemi.

• Nafali: "Lehčí" doprovodná maska, která tančí rychleji a hravěji. Slouží často jako předskokan hlavního ducha nebo k pobavení davu před příchodem důležitějších entit.

• Tanec Woluh: Tento specifický tanec představuje "učně" nebo nižšího ducha v hierarchii Poro a vyznačuje se vysokou energií a akrobacií, přičemž jeho hlavním účelem je testovat postřeh diváků a bavit komunitu rychlými výpady, vtipnými gesty a provokativní interakcí s doprovodnými bubeníky, čímž tvoří dynamický protipól k vážným a majestátním tancům hlavních masek. 

💡 Zajímavosti

• Unikátem této oblasti je existence paralelní ženské tajné společnosti Sande (nebo Bondo). I ženy mají své masky (Sowei) a své tance. V určitých obdobích "vládne" vesnici Poro (muži) a v jiných Sande (ženy), což zajišťuje společenskou rovnováhu.

• Je naprosto nepřípustné, aby byla vidět jakákoliv část kůže tanečníka. Kostým zakrývá ruce i nohy (často ponožkami nebo látkou), protože odhalení lidské podstaty by zničilo iluzi ducha a historicky se trestalo smrtí.

• V minulosti, když se maska Poro objevila a zatančila na určitém místě (např. u řeky), znamenalo to vyhlášení zákona (např. zákaz rybolovu). Tanec měl tedy sílu legislativního aktu.

• Výcvik tanečníků probíhá výhradně v tzv. "Bush school" (škole v buši). Chlapci jsou zde izolováni měsíce i roky a učí se tance jako součást přerodu v muže. Kdo neprojde tímto výcvikem, není v tradiční společnosti považován za dospělého.