RAQS SHARQI
Země původu: Egypt 🇪🇬
Raqs Sharqi (v překladu "orientální tanec") je mnohem víc než jen populární představa o "břišním tanci". Je to sofistikovaná forma umění, která v sobě snoubí tisícileté lidové tradice Egypta s elegancí klasického baletu a leskem zlaté éry Hollywoodu. Jeho historie je příběhem transformace z rituálního a lidového tance v mezinárodně uznávanou scénickou disciplínu.
🇪🇬 Starověké ozvěny a lidové základy
Kořeny tance, který dnes známe jako Raqs Sharqi, sahají až do starověkého Egypta. Ačkoliv nemáme přímé videozáznamy z doby pyramid, nástěnné malby a reliéfy v hrobkách zobrazují tanečnice v pózách, které jsou nápadně podobné dnešním izolacím pánve a vlnivým pohybům paží. Původně šlo o tanec plodnosti, oslavu života a náboženský rituál, který byl pevnou součástí komunitního života.
Tento základ se vyvinul v Raqs Baladi – "tanec země" nebo lidový tanec. Ten se tančil v úzkém rodinném kruhu nebo při vesnických oslavách. Byl to tanec improvizovaný, zemitý a hluboce emocionální, prováděný v uzavřených šatech (galabeyas), nikoliv v odhalujících kostýmech, které si s orientem spojujeme dnes.
🎪 Z ulic do paláců: Ghawazi a Almeh
V 18. a 19. století se v Egyptě zformovaly dvě hlavní skupiny profesionálních tanečnic, které historii tance zásadně ovlivnily. Ghawazi byly potulné tanečnice (často romského původu), které tančily na ulicích a tržištích pro široké publikum. Jejich styl byl dravý, energický a plný výrazných pohybů pánve. Naproti tomu Almeh byly vzdělané umělkyně, které zpívaly, recitovaly poezii a tančily v soukromí harémů a paláců pro vyšší vrstvy.
Právě kontakt těchto tanečnic s evropskými cestovateli během napoleonských tažení vedl ke vzniku termínu "belly dance" (danse du ventre). Evropané byli fascinováni izolovanými pohyby trupu, které v západním tanci té doby neexistovaly. Tato interakce však byla dvojsečná – na jednu stranu přinesla tanci světovou pozornost, na druhou stranu ho začala mírně exotizovat a sexualizovat skrze "orientalistický" pohled Západu.
🎭 Éra kasin a Badia Masabni
Zásadní zlom nastal ve 20. letech 20. století v Káhiře. Libanonská umělkyně Badia Masabni otevřela legendární Casino Opera, které se stalo líhní moderního Raqs Sharqi. Badia pochopila, že pro velké pódium je třeba lidový tanec upravit. Začala do něj integrovat prvky klasického baletu (arabesky, chůzi na špičkách), zavedla používání závoje pro dramatičtější vstup na scénu a zvětšila orchestr o nástroje jako housle či violoncello.
V této době se také zrodil ikonický kostým Bedlah (podprsenka a sukně zdobená korálky), který byl přímo inspirován hollywoodskými filmy o Orientu. Tanec se stal choreograficky náročnějším a prostorově výraznějším. Hvězdy jako Samia Gamal a Tahia Karioka se díky egyptské kinematografii staly ikonami a definovaly "zlatou éru" tance, kdy byl Raqs Sharqi symbolem elegance, šarmu a vysokého umění.
🌍 Moderní globální fenomén
Dnes je Raqs Sharqi celosvětovým fenoménem, který se neustále vyvíjí. V 70. a 80. letech přišla éra "egyptského stylu" reprezentovaná tanečnicemi jako Fifi Abdou nebo Nagwa Fouad, které do tance vnesly více divadelnosti a moderní popové hudby. Zároveň se tanec rozšířil do USA a Evropy, kde vznikly nové fúze (např. Tribal Fusion).
Navzdory globální popularitě zůstává Egypt duchovním centrem tance, ačkoliv se tanečnice v arabském světě dodnes potýkají se složitým společenským postavením. Raqs Sharqi je dnes vnímán jako technicky extrémně náročná disciplína, která vyžaduje perfektní izolaci svalů, hluboké porozumění arabské hudbě (maquamat) a schopnost vyjádřit emoce skrze pohyb (Tarab).
💃 Charakter tance Raqs Sharqi
Práce se závojem: Závoj se často používá pro dramatický příchod na scénu. Tanečnice s ním manipuluje tak, aby zdůraznila svou linii a vytvořila kolem sebe auru tajemna, než ho odloží.
Prostorová dynamika: Na rozdíl od lidového stylu (Baladi), který se tančí "na pětníku", Raqs Sharqi využívá celé pódium. Zahrnuje elegantní chůzi, otočky a arabesky inspirované baletem.
Kontrast plynulosti a úderu: Tanec střídá táhlé, hadovité pohyby paží a trupu s ostrými, perkusivními akcenty boků (tzv. drops nebo shimmies).
Izolace svalů: Naprostý základ. Tanečnice dokáže pohybovat pouze pánví, zatímco hrudník je v klidu, nebo nechat vibrovat ramena, zatímco boky "stojí". Je to fascinující ukázka kontroly nad vlastním tělem.
🥁 Hudba a rytmus
Tarab: Klíčový koncept arabské hudby. Jde o stav emocionálního vytržení, kdy tanečnice pohybem vizualizuje emoci v hudbě a přenáší ji na diváka.
Rytmická abeceda: Hudba stojí na specifických rytmech, které musí tanečnice znát. Mezi nejdůležitější patří:
Maqsum: Základní, veselý 4/4 rytmus.
Saidi: Zemitý rytmus s výrazným dvojitým úderem uprostřed, typický pro Horní Egypt.
Malfuf: Rychlý 2/4 rytmus používaný pro vstupy a rychlé přesuny.
Klasický orchestr (Firqa): Raqs Sharqi se tančí na bohaté kompozice, kde slyšíte kanun (citera), oud (loutna), nay (flétna), housle a bohatou sekci perkusí.
💡 Zajímavosti
Tradičně se tančí bosky pro lepší spojení se zemí, ale legendární Samia Gamal začala jako první tančit v lodičkách na vysokém podpatku, aby působila více "západně" a elegantně.
V 40. a 50. letech byl Egypt "Hollywoodem Orientu". Tanečnice jako Samia Gamal byly národními celebritami a objevovaly se v stovkách filmů, které definovaly eleganci tohoto stylu.
Termín danse du ventre poprvé použili Francouzi při návštěvě Egypta. Oficiálně ho proslavil promotér Sol Bloom na světové výstavě v Chicagu v roce 1893, protože to znělo skandálně a lákalo to davy.
Ikonická dvoudílná souprava s korálky (Bedlah) ve skutečnosti nevznikla v Egyptě. Byla inspirována představami hollywoodských kostymérů o "exotickém Orientu" a egyptské tanečnice ji přijaly až poté, co ji viděly ve filmech.