RULL

Rull (ve Švédsku jako Rullpolska) je jedním z nejstarších a nejpřirozenějších lidových tanců, které se dochovaly v norské tradici. Patří do rodiny tzv. bygdedans (vesnických tanců) a je fascinující svou jednoduchostí, která v sobě nese esenci severského komunitního života. Na rozdíl od akrobatického Hallingu je Rull tancem sociálním, plynulým a hluboce zakořeněným v rytmu norské přírody. 

🇳🇴 Původ v srdci norských údolí

Historie tance Rull je úzce spjata s regiony jako Voss, Hallingdal a Valdres. Jeho kořeny sahají minimálně do 18. století, ačkoliv rytmické základy jsou pravděpodobně mnohem starší. Název "Rull" je odvozen od slova "rolovat" nebo "valit se", což přesně vystihuje charakteristický pohyb tanečního páru, který se plynule točí po obvodu místnosti.

V minulosti byl Rull považován za základní tanec každé venkovské slavnosti. Zatímco složitější tance jako Gangar nebo Springar vyžadovaly vysokou míru technické zdatnosti, Rull byl přístupný všem. Sloužil jako "odpočinkový" tanec nebo tanec na zahřátí, který dokázal zaplnit parket lidmi všech věkových kategorií. Právě tato inkluzivita mu pomohla přežít staletí v téměř nezměněné podobě.

🎻 Hudební doprovod a souznění s houslemi

Rull je neoddělitelný od zvuku Hardangerfele (norských houslí s rezonančními strunami). Hudba pro Rull se vyznačuje pravidelným, kolébavým rytmem v 2/4 nebo 6/8 taktu. Tento rytmus připomíná tlukot srdce nebo chůzi horským terénem – je předvídatelný, uklidňující, a přesto plný vnitřní energie.

Na rozdíl od jiných norských tanců, kde hudebník (spillemann) často improvizuje a mění tempo, u Rullu se drží stabilní linka. Hudebník a tanečníci tvoří jeden celek; rytmické podupy tanečníků doplňují hru na housle a vytvářejí hypnotickou atmosféru. V mnoha údolích se tradovalo, že dobrý hráč na housle dokáže hrát Rull tak dlouho, dokud se celý sál nepropadne do jakéhosi kolektivního tranzu.

🔄 Architektura pohybu: Rotace a blízkost

Hlavním prvkem Rullu je neustálá rotace páru. Tanečníci se drží v pevném, ale pružném objetí a otáčejí se kolem společné osy, zatímco postupují vpřed po kružnici. Tento pohyb vyžaduje dokonalou synchronizaci a vzájemnou důvěru. Historicky byl Rull tancem, který umožňoval mladým lidem navázat kontakt v době, kdy byla společenská pravidla velmi přísná – blízkost při tanci byla jednou z mála příležitostí k legálnímu sblížení.

I když se Rull může zdát jednoduchý, v různých částech Norska se vyvinuly specifické varianty. V regionu Voss je tanec více "zemitý" s důrazem na podupy, zatímco v jiných oblastech může být lehčí a plynulejší. Tato diverzita odráží izolovanost norských údolí, kde si každá komunita střežila svou verzi tance jako součást lokální hrdosti.

🇳🇴 Od úpadku k národnímu pokladu

V 18. a 19. století čelil Rull, podobně jako mnoho jiných lidových tanců, silnému tlaku ze strany pietistické církve. Duchovní často označovali Rull za "hříšný" a "divoký" kvůli těsnému držení partnerů a extatickému charakteru tance. V některých oblastech byly housle Hardingfele dokonce pality jako "ďáblův nástroj". Přesto se Rull udržel v tajnosti na odlehlých farmách, kde zůstal symbolem nezlomného ducha norského venkova. 

S příchodem moderních tanců, jako byl valčík nebo polka v 19. století, začal Rull (stejně jako ostatní bygdedans) ztrácet na popularitě. Mnoho lidí ho považovalo za "staromódní" nebo příliš prostý. Tanec však přežil díky konzervativním horským komunitám a později díky hnutí za národní obrození na začátku 20. století.

Skutečný obrat nastal v polovině 19. století s nástupem norského národního romantismu. Intelektuálové a sběratelé lidové slovesnosti začali vnímat Rull jako čistý projev norské duše, nezkažený dánským nebo švédským vlivem. Tanec byl "rehabilitován" a stal se součástí národních slavností. Dnes je Rull chráněn organizacemi jako Noregs Ungdomslag a tvoří jádro norské taneční tradice, která se předvádí v tradičních krojích (bunad) při oslavách dne ústavy 17. května.  

💃 Charakter tance Rull

• Blízké držení: Pár tančí v relativně těsném objetí, což vyžaduje dobrou vzájemnou rovnováhu a synchronizaci kroků.

• Sociální aspekt: Je to tanec pro každého. Na rozdíl od technicky náročných stylů je Rull jednoduchý na naučení a slouží k uvolnění atmosféry.

• "Valivý" pohyb: Tanečníci se nepohybují trhaně; pohyb je měkký, plynulý a připomíná rolování (odtud název Rull).

• Plynulá rotace: Celý tanec je založen na neustálém otáčení páru kolem společné osy, zatímco se pohybují po obvodu místnosti.

🥁 Hudba a rytmus

• Hypnotický ráz: Melodie pro Rull bývají cyklické a repetitivní, což u tanečníků i diváků vyvolává pocit klidu a pohody.

• Důraz na "takt": Hudebník často zdůrazňuje rytmus podupáváním nohou o dřevěnou podlahu, což tanečníkům pomáhá udržet plynulé tempo otáčení.

• Rytmus: Na rozdíl od asymetrických rytmů (jako u tance Springar) má Rull velmi pravidelný a předvídatelný takt, obvykle v 2/4 nebo 6/8.

• Hardingfele (Hardangerfele): Tento tanec je neodmyslitelně spjat s těmito zdobenými norskými houslemi. Jejich rezonanční struny vytvářejí bohatý, bzučivý doprovod.

💡 Zajímavosti

• Při oficiálních příležitostech se Rull tančí v bunadu (norský národní kroj). Těžké vlněné sukně žen se při rotaci krásně rozprostírají do tvaru zvonu.

• I když je to norský tanec, jeho prostorová úspornost (rotace na místě) umožňovala tančit i v malých horských chatách, kde nebylo místo na velké skoky nebo běhání.

• Říká se, že pokud pár dokáže tančit Rull deset minut v kuse, aniž by se jim zamotala hlava nebo ztratili rytmus, jsou pro sebe stvořeni.

• Ve Švédsku existuje velmi podobná verze zvaná Rullpolska. Ukazuje to na silné kulturní propojení skandinávských venkovských komunit.

• Na tradičních zábavách se Rull často hrál mezi fyzicky náročnými tanci. Sloužil k tomu, aby si tanečníci vydechli, ale přitom nemuseli opouštět parket.