RUMUNSKÁ HORA (HORA ROMÂNEASCĂ)

Rumunská hora, tradiční kruhový tanec, je hluboce zakořeněna v historii rumunského národa, symbolizující jednotu, komunitu a sounáležitost. Její historie sahá do dávných dob, a je spjata jak s rituálními pohanskými obřady, tak s klíčovými momenty rumunského národního obrození. 

🇷🇴 Starověké a středověké kořeny

Původ Hory je archetypální a sahá sahá až do pravěku, což potvrzuje archeologický nález z kultury Cucuteni z doby před šesti tisíci lety. Ten zobrazuje šest ženských postaviček spojených v kruhu, což je považováno za jedno z nejstarších vyobrazení tohoto tance. Kruh byl v pradávných rituálech významným prvkem, a podobné tance se vyskytovaly po celém Balkánu, často s magickými a rituálními funkcemi, spojenými s plodností a cykly přírody. V pohanských dobách byla hora tancem, který měl chránit komunitu, přinášet hojnost a symbolizovat posvátné spojení s přírodou.

Předpokládá se, že kruhové tance byly součástí rituálů u starověkých Dáko-Gétů, kteří obývali území dnešního Rumunska. Později, s příchodem Římanů a romanizací Dákie (106 n. l.), se k tomuto základu připojily latinské vlivy. Latinské slovo chorea (označující kruhový tanec), které je předchůdcem slova Hora, se pravděpodobně v průběhu staletí proměnilo v rumunštině v dnešní název.

Během středověku, kdy byly rumunské knížectví (Valašsko, Moldávie) pod velkým vlivem Byzance a později Osmanské říše, si Hora udržela svou roli kolektivního rituálu. V té době byla Hora často tancována na velkých slavnostech a poutištích a sloužila jako spojovací prvek pro rozptýlené venkovské komunity.

Již od středověku a raného novověku je tanec Hora neoddělitelně spojen s profesionálními hudebníky známými jako Lăutari (často romského původu). Tyto tarafuri (hudební soubory) zajišťovaly hudební doprovod a jejich virtuozita a improvizace přímo ovlivňovaly dynamiku a složitost tanečních kroků, čímž zajišťovaly neustálý vývoj tance.

👑 Nacionalismus a formování národního folklóru (19. století)

V 19. století, kdy sílil rumunský nacionalismus a boj za sjednocení knížectví, získala Hora nový, politický a ideologický rozměr. Intelektuálové a folkloristé začali Horu cíleně propagovat jako autentický, prastarý rumunský tanec, odrážející románský původ a nezávislého ducha národa. Hora se stala symbolem národní jednoty a vyjádřením touhy po samostatnosti.

Tento symbolický význam vyvrcholil v roce 1859, kdy došlo ke sjednocení Valašska a Moldávie. Tanec Hora Unirii (který se tančí dodnes) se stal bezprostředním a emotivním vyjádřením tohoto historického milníku, kdy se lidé skutečně spojili v kruhu na oslavu vzniku moderního rumunského státu. Básník Vasile Alecsandri napsal k této příležitosti báseň a Alexandru Flechtenmacher složil hudbu. Hora Unirii se stala hymnou národního sjednocení a dodnes se tančí 24. ledna na oslavu výročí sjednocení. Tanec se stal metaforou pro jednotu rumunského národa, kde se všichni drží za ruce v kruhu bez ohledu na sociální postavení.

🏰 Dvacáté století a režimní vlivy

Dvacáté století přineslo centralizaci a vliv totalitních režimů, což se odrazilo i na folklóru. V první polovině 20. století se Hora dostala z venkova do městských tanečních sálů a na jeviště. Choreografové začali venkovské tance stylizovat a upravovat pro jevištní představení. To vedlo k vytvoření standardizovaných forem Hory pro reprezentativní folklórní soubory.

Během komunistického režimu (1947–1989) byla Hora silně podporována. Režim viděl ve folklóru a v kolektivních tancích ideální nástroj pro propagaci "lidové kultury" a komunistického ideálu kolektivismu a jednoty. Byly zakládány velké státní soubory (např. Ciocârlia), které předváděly vysoce stylizované a technicky náročné verze Hory.

Přes politické zneužití se však venkovská Hora udržela ve své autentické, organické podobě. Ve vesnicích zůstala Hora neorganizovanou, spontánní událostí při místních slavnostech, čímž přežila tlak na uniformitu. 

Během 20. století, s emigrací Rumunů a Židů, se hora rozšířila do celého světa, zejména do Izraele a Spojených států. Rumunská židovská hora se stala základem pro izraelský národní tanec, který symbolizoval obnovu země a sionistické hnutí. 

🔄 Hora dnes: od tradičního ke globálnímu

Po pádu komunismu v roce 1989 se Hora vrátila k plné svobodě a rozmanitosti. Dnes je kladen větší důraz na regionální variace a obnovu starších, méně stylizovaných forem. Etnografové a tanečníci se snaží zdokumentovat a učit tance specifické pro Transylvánii, Moldávii, Oltenii či Dobrudžu.

Rumunská Hora, zejména její jednoduché, radostné formy, se stala součástí mezinárodního folklorního tance (International Folk Dance), čímž se rozšířila do Evropy, Ameriky a Asie. Její jednoduchý kruhový krok je často jedním z prvních tanců, které se zájemci učí.

V současnosti je rumunská hora stále živou tradicí, která se tančí na venkovských slavnostech, svatbách, festivalech a dalších oslavách. V roce 2007, při vstupu Rumunska do Evropské unie, se tančila Hora Bucuriei (Hora radosti) v ulicích Bukurešti. Kromě toho je rituální rumunský tanec căluş, který zahrnuje i horu, zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. 

Rumunská pošta nedávno vydala společnou známku s Izraelem s motivem tance hora, což symbolizuje kulturní most mezi oběma národy a připomíná trvalý odkaz, který tanec hora zanechal v obou kulturách. Tanec Hora je tak příkladem, jak se tradiční umělecká forma může proměnit v silný symbol národní identity a mezinárodního přátelství.

💃 Charakter tance Rumunská Hora

• Kruhová formace: Základem je velký uzavřený kruh. Všichni tanečníci jsou si rovni a nikdo není v nadřazené pozici, což symbolizuje rovnost a bratrství.

• Držení za ruce: Účastníci se drží za ruce, které jsou obvykle pokrčené v loktech a zvednuté do výše ramen (tzv. "W" držení). Toto pevné spojení pomáhá udržovat rytmus celého kruhu.

• Směr pohybu: Hora se tradičně pohybuje proti směru hodinových ručiček. Kroky jsou často rytmické přešlapy směrem do středu kruhu a zase zpět, doprovázené bočním posunem.

• Inkluzivita: Je to tanec pro každého. Na rozdíl od složitých virtuózních tanců (jako je Călușari) může Horu tančit kdokoli – od dětí po seniory, bez ohledu na úroveň dovedností.

• Sociální funkce: Tradičně byla Hora hlavním bodem vesnických nedělí a svátků (Hora satului). Sloužila k seznamování mladých lidí a upevňování sousedských vztahů.

• Vzpřímený postoj: Tanečníci udržují hrdý, vzpřímený postoj s mírným pohupováním v kolenou, což tanci dodává pocit lehkosti i přes jeho masovost.

• Variabilita: I když existuje základní verze (Hora mare), každý region Rumunska (Moldávie, Sedmihradsko, Valašsko) má své vlastní specifické variace v rychlosti a zdobení kroků.

🎻 Hudba a rytmus

• Rytmus: Melodie pro Horu jsou často v pravidelném 2/4 nebo 4/4 rytmu, ačkoliv se mohou objevit i složitější balkánské rytmy, zejména na hranicích. Hudba je typicky melancholická, s rychlými ornamenty, které kontrastují s kolektivní, stabilní formou tance.
• Kapely Taraf: Tradiční rumunské folklorní soubory se nazývají Taraf a jsou tvořeny místními hudebníky, často romského původu. Tyto kapely hrály klíčovou roli v udržování a předávání melodií a rytmů.
• Nástroje: Mezi typické nástroje patří housle (vioara), akordeon, klarinet a různé strunné nástroje (např. ţambal – cimbál). Rytmus je zajištěn perkusními nástroji.

✨ Styly a varianty tance

• Hora Mare (Velká Hora): Nejběžnější a nejznámější verze, která se tančí na venkovských slavnostech po celé zemi.
• Hora Unirii (Hora sjednocení): Slavná patriotická píseň, která se tančí na oslavách národního sjednocení.
• Regionální variace: V různých regionech Rumunska existují lokální varianty tance hora, které se liší kroky, rytmem a symbolikou. Například v Transylvánii a Maramureši se tančí jinak než v jižním Rumunsku a Moldávii.
• Hora de Munte (Horské hora): Varianta ze Semenických hor v Banátu, která má elegantnější a jemnější pohyby.
• Hora pe bătaie (Dupnutá hora): Rytmická varianta, která je typická pro jižní Rumunsko a vyznačuje se dupáním nohou. 

💡 Zajímavosti

• V tradiční vesnické společnosti bylo místo v kruhu Hory důležité. Vůdci tance (vătafii) nebo lidé, kteří stáli na čele řetězu (zejména u tanců Sârbă nebo Brâul), měli vyšší společenský status, a jejich dovednost v tanci byla často vnímána jako odraz jejich postavení v komunitě. 
• Jak již bylo zmíněno, hudební doprovod zajišťují Lăutari. Tito profesionální hudebníci si často účtovali poplatek za to, aby zahráli určitý tanec nebo aby začali určitou Horu, což vedlo k finančnímu a sociálnímu vztahu mezi tanečníky a hudebníky. Jejich improvizační schopnosti a virtuozita dodnes určují tempo a složitost tance, čímž udržují Horu neustále živou a proměnlivou.