SABAR

Země původu: Senegal 🇸🇳

Sabar není jen tanec, je to samotný tlukot srdce Senegalu. Pro etnikum Wolof představuje Sabar mnohem více než jen folklorní vystoupení – je to způsob komunikace, společenský ventil, oslava ženství a hluboce zakořeněný rituál, který se dokázal plynule adaptovat na moderní dobu.

🥁 Nástroj komunikace a zrod tradice

Slovo "Sabar" historicky označuje dvě věci: specifický typ tradičního bubnu a samotnou událost, na které se tancuje a hraje. Kořeny této tradice sahají do regionu Sine-Saloum (dnešní střední Senegal) v období před několika staletími. Než se Sabar stal tancem, jak ho známe dnes, sloužily jeho rytmy jako sofistikovaný komunikační nástroj. Údery bubnů se nesly na obrovské vzdálenosti a předávaly zprávy mezi vesnicemi – ohlašovaly narození, svatby, úmrtí, varovaly před nebezpečím nebo svolávaly obyvatele k důležitým sněmům.

Postupem času, jak se senegalská společnost vyvíjela a centralizovala do království (například říše Jolof), se tyto rytmy začaly obohacovat o fyzický projev. Z pouhého poslouchání zpráv se stalo shromažďování, při kterém lidé na rytmy reagovali tělem. Zrodil se tak tanec, který byl zpočátku vyhrazen pro významné královské a komunitní oslavy.

🗣️ Grioti a nezbytný dialog

Historie Sabaru je absolutně neoddělitelná od kasty zvané Grioté (ve wolofštině Géwël). Grioti jsou tradiční západoafričtí hudebníci, vypravěči a strážci historie. Schopnost hrát na bubny Sabar a ovládat jejich složité polyrytmy se dědila přísně z otce na syna. Bez Griotů by Sabar neexistoval, protože právě oni diktovali tempo, skládali nové rytmické fráze a udávali dynamiku celé společnosti.

V tanci Sabar se zrcadlí naprosto unikátní vztah mezi hudebníkem a tanečníkem. Není to tak, že by tanečník pouze pasivně následoval hudbu. Je to dialog. Bubeník zahraje specifickou rytmickou frázi a tanečník na ni musí bleskově a často improvizovaně odpovědět pohybem těla. Tanečník svými explozivními výkopy a pohyby vlastně překládá řeč bubnu do vizuální podoby.

💃 Noční Tanibeer a nadvláda žen

Zatímco na bubny historicky hráli téměř výhradně muži, parket (nebo spíše písek) patřil vždy ženám. Během 20. století se zrodil fenomén zvaný Tanibeer – noční taneční párty, které se konají v ulicích Dakaru a dalších senegalských měst. Tanibeer se stal prostorem, kde mohly ženy vyjádřit svou individualitu, sílu a smyslnost.

Během těchto nočních událostí se utvořil kruh, do kterého tanečnice vstupovaly jedna po druhé, aby předvedly své nejlepší a nejakrobatičtější kreace. Sabar je extrémně fyzicky náročný; vyžaduje vysoké výkopy nohou, rychlé rotace, izolaci pánve a obrovské sebevědomí. Ženy si na Tanibeer oblékají své nejlepší šaty (často složité úbory zvané boubou) a upravují si vlasy, protože jde o vysoce prestižní společenskou událost, kde se soutěží o pozornost a obdiv komunity.

🌍 Zrození Mbalaxu a globální scéna

V 70. letech 20. století, nedlouho po získání nezávislosti Senegalu, prošel Sabar obrovskou hudební a taneční revolucí. Mladí umělci, v čele s legendárním Youssou N'Dourem, začali míchat tradiční rytmy bubnů Sabar s moderními nástroji, jako jsou elektrické kytary, klávesy a dechy, čímž vznikl nový hudební žánr – Mbalax.

S nástupem Mbalaxu se změnil i samotný tanec. Zrychlil se, začal absorbovat vlivy moderních popových tanců a přesunul se z prašných vesnických náměstí do televizních pořadů a moderních klubů. Dnes se kroky Sabaru učí v tanečních studiích od Paříže po New York, ale přestože ztratil část své původní funkce "telegrafu", jeho syrová a výbušná energie zůstává naprosto nezměněna.

💃 Charakter tance Sabar

  • Sóla v kruhu: Společnost utvoří kruh, do kterého tanečníci vstupují jeden po druhém. Každé sólo trvá jen krátce (často jen několik sekund), ale je o to intenzivnější.
  • Ženská doména a sebevědomí: Ačkoli muži hrají na bubny, taneční parket patří tradičně ženám. Tanec je oslavou jejich smyslnosti, síly a osobitosti (často se tančí ve velmi slušivých a výrazných šatech).
  • Taneční dialog: Tanečník nikdy netančí "jen tak do hudby". Je v neustálé interakci s hlavním bubeníkem a jeho tělo musí přesně reagovat na každý úder.
  • Explozivní energie: Sabar je neuvěřitelně dynamický. Zahrnuje vysoké výkopy nohou, obrovské skoky, prudké rotace a expresivní pohyby paží.

 🥁 Hudba a rytmus

  • Jedna ruka, jedna palička: Na bubny Sabar se hraje velmi specificky – jednou holou dlaní a jednou tenkou dřevěnou paličkou (zvanou galan). To dává hudbě nezaměnitelný, ostrý a pronikavý zvuk.

  • Složité polyrytmy: Hudbu tvoří soubor několika bubnů různé velikosti a ladění. Každý hraje jiný rytmus, které se přes sebe vrství a vytvářejí hypnotický celek.

  • Hudební diktát: Hlavní bubeník (hrající na buben zvaný Nder) udává povely. Jakmile zahraje specifickou frázi (tzv. bàkk), tanečník musí okamžitě zareagovat odpovídajícím pohybem.

  • Základ Mbalaxu: Tyto tradiční rytmy se staly páteří moderního senegalského hudebního stylu Mbalax, který proslavil Youssou N'Dour.

💡 Zajímavosti

  • Hra na tyto bubny nebyla historicky pro každého. Toto umění si předávali z otce na syna výhradně příslušníci kasty Griotů (tradičních muzikantů a strážců historie).

  • Wolofové věří v sílu rytmu natolik, že Sabar využívají i při rituálech Ndeup, které slouží k léčbě psychických potíží a k usmíření duchů.

  • Nejlepší Sabar uvidíte v noci na ulicích Dakaru během událostí zvaných Tanibeer. Jde o prestižní společenskou událost, kde se ženy předhánějí v tom, která předvede odvážnější a lepší choreografii.

  • Předtím, než se Sabar stal tancem, fungovaly jeho rytmy jako dorozumívací prostředek. Zvuk bubnů se nesl na kilometry daleko a předával zprávy o svatbách, úmrtích či nebezpečí.