SALTARELLO

Saltarello je jedním z nejstarších a nejživějších italských tanců, jehož kořeny sahají hluboko do středověku. Jeho název je odvozen od italského slovesa saltare (skákat), což dokonale vystihuje jeho dynamický a radostný charakter, který po staletí fascinoval jak venkovany, tak renesanční šlechtu.

🇮🇹 Středověké kořeny a etymologie

První písemné zmínky o Saltarellu pocházejí již ze 14. století, konkrétně z italských a toskánských manuskriptů. V této době nešlo o jeden konkrétní tanec, ale spíše o hudební formu charakteristickou rychlým třídobým metrem. Na středověkých dvorech se Saltarello často hrálo jako rychlý přídavek k pomalejším tancům, jako byla bassadanza. Zatímco pomalé tance byly o vznešenosti a klidu, Saltarello dovolovalo dvořanům uvolnit energii v sérii drobných poskoků a živých kroků.

Během 15. a 16. století se tanec stal pevnou součástí renesančních tanečních manuálů. Mistři tance tehdy kodifikovali jeho kroky, aby odpovídaly etiketě šlechtických sídel. Přesto si Saltarello uchovalo svou "skákavou" podstatu, která ho odlišovala od ostatních dvorských tanců. Hudebně se v tomto období vyvinulo v komplexní skladbu, kterou skladatelé využívali k předvedení virtuozity na loutnu nebo dobové flétny.

🌾 Venkovská tradice a lidové veselice

Zatímco ve šlechtických sálech Saltarello postupem času ustoupilo novějším módním trendům, v italských regionech jako Lazio, Abruzzo, Marche a Umbrie zapustilo hluboké kořeny jako lidový tanec. Zde se proměnilo v symbol komunitního života, sklizně a svateb. Lidová podoba Saltarella byla mnohem divočejší a živelnější než jeho dvorská verze. Tanečníci se často pohybovali v párech, přičemž tanec byl pojat jako hravé namlouvání plné výzev, úhybů a rytmického podupávání.

V lidovém prostředí se k doprovodu začaly používat nástroje jako organetto (malý tahací harmonika) a tamburellu (tamburína). Rytmus se stal dravějším a tanec se často tančil až do úplného vyčerpání. Pro italské rolníky bylo Saltarello způsobem, jak oslavit konec těžké práce na poli nebo oslavit náboženské svátky. Každý region si přitom vyvinul svou vlastní variantu – například v Laziu je tanec více soustředěn na vertikální skoky, zatímco v Abruzzu je kladen důraz na rychlou práci nohou a rotaci.

🎨 Inspirace pro umělce

V 18. a 19. století se Saltarello stalo neodmyslitelnou součástí italského lidového folkloru, zejména v okolí Říma. Jeho živelnost učarovala i slavným skladatelům období romantismu. Nejznámějším příkladem je Felix Mendelssohn-Bartholdy, který závěrečnou větu své 4. symfonie (Italské) složil právě v rytmu Saltarella. Historicky byl tanec v této době vnímán jako projev italského temperamentu – divoký, radostný a technicky náročný, plný bleskových otoček a výskoků. Tanec v této době fascinoval i malíře, kteří na svých plátnech zachycovali rozváté sukně a rozjařené obličeje tanečníků v římských ulicích během karnevalů.

🏰 Moderní renesance a identita

Ve 20. století, s rozvojem urbanizace, tanec z center měst ustoupil, ale na venkově přežil jako klíčový prvek komunitního života. Saltarello zažívá svou "druhou mízu" díky hnutí za obnovu tradiční lidové hudby. Dnes je tanec zapsán v srdcích Italů jako symbol odporu proti globalizaci kultury. Moderní festivaly v regionech Ciociaria nebo Amatrice dokazují, že Saltarello není jen historický exponát, ale stále živý rituál, který spojuje generace. 

💃 Charakter tance Saltarello

• Párový tanec: Tradičně se tančí v párech (muž a žena), ale často se zapojuje celá skupina v kruhu.

• Namlouvání a hra: Tanec je pojat jako dynamický dialog mezi partnery. Tanečníci se k sobě přibližují, vzdalují, krouží kolem sebe a soupeří v tom, kdo předvede složitější kroky.

• Vertikalita: Na rozdíl od plynulých tanců je Saltarello plné poskoků (salti). Tanečníci tráví hodně času "ve vzduchu".

• Práce s oděvem: Ženy při tanci často drží sukně nebo zástěry a rytmicky jimi pohybují, zatímco muži dávají najevo svou sílu energickými výskopy.

• Postoj: Tělo je obvykle v mírném předklonu, ruce mohou být v bok nebo rozpažené pro lepší rovnováhu při rychlých otočkách.

 🥁 Hudba a rytmus

• Rytmus: Saltarello je typické svým rychlým 3/4 nebo 6/8 taktem. Rytmus je velmi svižný a nutí k neustálému pohybu.

• Nástrojové obsazení:

  • Organetto: Malá diatonická harmonika, která je duší lidového Saltarella.

  • Tamburello: Velká tamburína, která udává tvrdý a neúprosný rytmus.

  • Zampogna: Tradiční italské dudy (časté v pasteveckých oblastech Abruzza).

• Zrychlování (Stretta): Skladba často začíná v mírnějším tempu a postupně graduje do divokého finále, kdy tanečníci i muzikanti jedou na maximum svých sil.

• Repetitivnost: Melodie bývají jednoduché a neustále se opakují, což vytváří až transovní atmosféru.

💡 Zajímavosti

• Slovo pochází z italského saltare (skákat). V latinských textech se mu říkalo saltarello, v dialektech ho najdete i pod názvy jako Sardarello nebo Saltarella.

• Ve 14. století bylo Saltarello populární po celé Evropě. Je to jeden z mála tanců té doby, u kterého se nám dochovaly i konkrétní notové zápisy.

• Skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy byl tancem tak nadšen, že jeho rytmus použil v závěrečné větě své slavné Italské symfonie.

• V regionech jako Abruzzo byl tanec úzce spjat s komunitami pastýřů. Ti tancem oslavovali bezpečný návrat ze zimních pastvin zpět domů.

• Podobně jako u jihoitalské Tarantelly se i u Saltarella věřilo, že jeho intenzivní pohyb může pomoci "vytancovat" ze sebe nahromaděný stres nebo špatnou náladu.