SCHOTTIS

Země původu: Švédsko 🇸🇪

Schottis má fascinující historii, která je plná nedorozumění, ale i neuvěřitelné lidové tvořivosti. Zatímco ve zbytku Evropy mnohé tance z této rodiny časem vybledly, ve Švédsku se Schottis stal doslova národním fenoménem.

🌍 Zrození legendy aneb Odkud se vzal "skotský" tanec?

Vše začalo v polovině 19. století, kdy Evropu zachvátila taneční horečka zvaná polka. Taneční mistři po celém kontinentu se předháněli ve vymýšlení nových, variabilních kroků, aby uspokojili neustálou poptávku měšťanské společnosti po párových tancích. V této uvolněné atmosféře se zrodil tanec, který kombinoval svižnost polky s mírnějším, elegantnějším tempem. Podivnou historickou ironií se mu v mnoha salonech (zejména v Paříži a Londýně) začalo říkat Schottische (německy "skotský"). Stalo se tak s největší pravděpodobností kvůli záměně se starším společenským tancem Écossaise.

Ve skutečnosti ale Schottis nemá se Skotskem zhola nic společného. Jeho kořeny tkví pevně ve střední Evropě, dost možná přímo v německé oblasti Porýní, kde se paralelně formoval Rheinländer. Jméno "Schottische" však znělo pro tehdejší smetánku exoticky a módně, takže zafungovalo jako dokonalý marketingový tah. Tanec se stal stálicí evropských bálů, odkud pomalu, ale jistě pronikal i do nižších společenských vrstev a vydal se na cestu směrem k chladnému severu.

🌲 Cesta na Sever a zrození švédského fenoménu

Do Skandinávie, a především do Švédska, dorazil Schottis někdy ve druhé polovině 19. století. Švédský venkov ho přijal s obrovským nadšením. Těsnější párové držení a rytmické, plynulé kroky s občasným zhoupnutím naprosto vyhovovaly tehdejší mentalitě i vkusu. Velmi rychle se tak Schottis napevno zařadil mezi tradiční repertoár takzvaného gammaldans (soubor "starých tanců"), hned po bok populárního valčíku, polky a domácího švédského hambó.

Zatímco v městských salonech se původně tančil s narovnanými zády a velmi uhlazeně, na venkovských tancovačkách – typicky v dřevěných stodolách (tzv. logdans) – získal na zemitosti a přirozené energii. Švédský Schottis si sice zachoval klasický 2/4 nebo 4/4 takt, ale místní hudebníci do něj vtiskli specifický severský "groove". Ostrá hra na housle a později i na tahací harmoniku dala tanci až hypnotický rytmus, který si vyžádal i změnu techniky: typický krok se stal mnohem měkčím a plynulejším, s důrazem na jemné odpružení v kolenou a táhlé, téměř plavné otočky.

🎻 Folklorní renesance a moderní podoba

Během 20. století, s masivním nástupem jazzu, swingu a moderní populární hudby, začal Schottis postupně ustupovat do pozadí. Vypadalo to, že zůstane jen vzpomínkou pro nejstarší generaci. V 70. letech 20. století však Švédsko zažilo nečekanou a obrovskou folklorní vlnu (známou jako folkmusikvågen). Mladí lidé začali protestovat proti komerční kultuře tím, že znovu objevovali staré archivy, vytahovali z půdy dědečkovy housle a Schottis tak zažil svůj velkolepý návrat na scénu.

Dnes je Schottis ve Švédsku obdivuhodně živým žánrem. Netančí se jen jako strnulá historická ukázka ve skanzenech, ale je naprosto přirozenou a spontánní součástí letních festivalů a komunitních tancovaček. Díky tomuto oživení se do popředí dostaly i unikátní lokální varianty – jako například divočejší, asymetrický Bingsjöschottis, který vyžaduje skvělou souhru obou partnerů a hluboké napojení na hudbu. Schottis tak dokázal to nejlepší, co se lidovému tanci může stát: přežil několik staletí a stal se organickou, neustále se vyvíjející tradicí.

💃 Charakter tance Schottis

  • Hravá interakce: Pár se během tance často pouští, provádí tleskání nebo individuální otočky, což do tance vnáší prvek flirtu a humoru.

  • Uzemněnost: Švédská varianta je známá tím, že tanečníci jsou více "v zemi" – pohyby jsou stabilní, klidné, ale přitom velmi rytmické.

  • Vzorec "krok-hop": Základem je rytmické schéma: tři kroky a lehký poskok (nebo zdvih), po kterých následuje otáčení.

  • Plynulé houpání: Na rozdíl od "uskákané" polky je Schottis plynulejší. Klade důraz na měkké odpružení v kolenou a harmonický pohyb páru.

🎻 Hudba a rytmus

  • Severský "drive": Švédští hudebníci často hrají Schottis s mírným zpožděním nebo specifickým důrazem, který tanci dodává onen pověstný severský švih.

  • Akordy a smyčce: Typický zvuk tvoří kombinace houslí (často hrajících v dvojhlasech) a tahací harmoniky. Melodie jsou jasně frázované do osmitaktových celků.

  • Rytmus a tempo: Tančí se ve 2/4 nebo 4/4 taktu. Tempo je střední – rychlejší než chůze, ale pomalejší než divoká polka.

💡 Zajímavost

  • V 70. letech 20. století Schottis málem zanikl, ale zachránila ho mladá generace hudebníků a tanečníků, kteří se v rámci hnutí "zpátky ke kořenům" odmítli vzdát tradic svých prarodičů.

  • Existuje speciální varianta z vesnice Bingsjö, která je proslulá svou asymetrií a náročností. Je to "vysoká škola" pro milovníky švédského folkloru.

  • Schottis je symbolem švédských letních nocí. Tradičně se tančil v dřevěných stodolách, kde se podlaha sypala pilinami, aby boty lépe klouzaly.

  • Přestože se mu říká "skotský", se Skotskem nemá nic společného. Jde o historický omyl tanečních mistrů z 19. století, který se prostě ujal.