SCHOTTISCHE / ŠOTYŠ

Schottische/Šotyš je fascinujícím příkladem toho, jak se lidová kultura a měšťanská móda 19. století dokázaly proplést v jeden globální fenomén. Navzdory svému jménu, které v němčině znamená „skotský“, má tento tanec se Skotskem společného asi tolik jako vídeňský řízek s Vídní – je to spíše otázka tehdejšího marketingu než skutečného původu.

​🇨🇿 🇩🇪 Původ: Skotsko, které nebylo skotské

Tanec vznikl s největší pravděpodobností v Čechách (Bohemia) kolem roku 1848. I když se mu dnes říká „,skotský“ (Schottische), se Skotskem nemá historicky nic společného - název byl zvolen spíše jako marketingový tah v době, kdy byla středoevropská lidová kultura v evropských tanečních sálech velkým hitem. Aby se však v aristokratických kruzích odlišil od "obyčejné" polky, dostal exoticky znějící název připomínající skotské lidové tance (écossaise), které byly v té době v módě díky romantismu a dílům sira Waltera Scotta.

​Původně byl v Anglii Schottische znám jako "německá polka", což byl název, který se ve Francii a Anglii příliš neujal. Teprve přejmenování na "Schottische" mu otevřelo dveře do nejvyšších salonů. Tančil se v klidnějším tempu než klasická polka a byl charakteristický svým specifickým rytmem 2/4 nebo 4/4 a sekvencí kroků "krok-přísun-krok-poskok", která mu dodávala elegantní, lehce pohupující se charakter.
V Česku se šotyš stal nesmírně populárním v období národního obrození. Byl oblíbeným tancem ve vlasteneckých salonech a rychle se rozšířil z měst na venkov, kde zlidověl a získal specifický krajový ráz v každé oblasti. 

​💃 Zlatá éra v salonech i na venkově

​Během druhé poloviny 19. století se Schottische rozšířil z evropských metropolí do celého světa. V aristokratických salonech se stal pevnou součástí plesového pořádku vedle valčíku a čtverylky. Učitelé tance vypracovali složité verze s mnoha figurami, které vyžadovaly precizní vedení a eleganci. Tanec byl oblíbený zejména pro svou přístupnost – nebyl tak závratně rychlý jako polka, což umožňovalo i starším generacím zůstat na parketu.

​Jakmile však móda v salonech začala opadat a byla nahrazena novými styly, Schottische našel svůj druhý domov na venkově. Lidoví muzikanti si melodie přizpůsobili svým nástrojům – houslím, dudám a později akordeonům. Právě zde se tanec "demokratizoval". Z původně upjaté salonní zábavy se stal živelný lidový tanec, který se tančil na stodolových tancovačkách a vesnických svatbách. Tato transformace zajistila Schottische přežití i v době, kdy moderní jazzové rytmy začaly vytlačovat staré plesové pořádky.

​❄️ Skandinávská stopa a globální varianty

​Možná nejhlubší kořeny zapustil Schottische ve Skandinávii, kde se stal pilířem tradiční lidové hudby. Ve Švédsku (Schottis) a Norsku (Reinlender) zlidověl natolik, že je dnes považován za národní kulturní dědictví. Skandinávské verze jsou často velmi hravé, plné improvizací a charakteristické specifickým "pumpujícím" pohybem kolen, který reaguje na rytmus harmoniky.

​Vliv tance však nekončí v Evropě. Díky emigrantům se Schottis dostal do Jižní a Střední Ameriky, kde se transformoval do místních podob.

💃 Charakter tance Schottische/Šotyš

• Princip „Step-Hop“: Základem je sekvence „krok-přísun-krok-poskok“. Právě ten jemný poskok na konci dodává tanci jeho typický houpavý charakter.
• Párová souhra: Tančí se v uzavřeném párovém držení. Pár se pohybuje po obvodu sálu, přičemž se střídají pasáže postupu vpřed s pasážemi otáčení.
• Všestrannost: Existují verze salonní (vznešené, vzpřímené) i lidové (zemitější, s dupáním a improvizovanými otočkami pod rukou).
• Méně je více: Na rozdíl od polky, která je „skákavá“ a výbušná, by měl být Schottische elegantnější a plynulejší. Pohyb vychází spíše z kolen než z prudkých odrazů.

🎻 Hudba a rytmus

• Rytmus: Tančí se v rytmu 2/4 nebo 4/4. Hudba má jasný, pevný puls, který tanečníka nenechá na pochybách, kam šlápnout.

• Mírnější tempo: Je výrazně pomalejší než u polky (přibližně poloviční tempo), což dává prostor pro precizní provedení kroků a ozdobné figury.
• Nástroje: V evropském folklóru dominují akordeon (tahací harmonika), housle a dechové nástroje. Ve Skandinávii je zvuk harmoniky pro Schottis naprosto ikonický.
• Struktura: Melodie jsou obvykle osmitaktové a opakují se, což koresponduje s tanečními figurami.

✨ Styly a varianty tance

• Schottis: Velmi rychlá a veselá verze ze severu Evropy. Tanečníci při ní hodně dupou a točí se v prudkých obrátkách.

• Rheinländer: Lidovější verze, která se tančila na vesnických zábavách. Je houpavá a velmi rytmická.

• Texas Schottische: Westernový styl, kde partneři stojí vedle sebe (v tzv. "stínidlovém" držení). Je to základ pro dnešní country tance.
• Xote: Jihoamerická úprava, která je základem pro styl Forró. Je mnohem pomalejší, smyslnější a tančí se v těsném objetí.

💡 Zajímavosti

• Šotyš zůstal živou tradicí u české diaspory v Texasu. Zatímco v Evropě jeho popularita v sálech postupně upadala, potomci českých imigrantů v USA jej tančí dodnes jako součást svého kulturního dědictví
• Název „Schottische“ (skotský) byl v 19. století zvolen hlavně proto, že vše skotské bylo tehdy v módě. S reálným Skotskem má tanec společného jen velmi málo.
• Ve Španělsku se tančí verze zvaná Chotis. Tradice velí, že by se pár měl otočit na ploše jediné dlaždice. Muž se točí na patách skoro na místě, zatímco ho žena obchází.
• Němečtí a čeští imigranti přivezli Schottis do Brazílie, kde se z něj vyvinul populární žánr Xote (vyslovuje se „šoti“), který je základním kamenem tance Forró.
• V USA se Schottis transformoval do country tance Seven Step. Je to jeden z mála evropských lidových tanců, které dodnes přežily v repertoáru amerických kovbojů.