SCHUHPLATTLER
Země původu: Německo 🇩🇪, Rakousko 🇦🇹
Schuhplattler je jedním z nejikoničtějších projevů alpské kultury, který se vyvinul v horských oblastech Bavorska a Tyrolska. Tento tanec, charakteristický rytmickým bitím dlaněmi o stehna, kolena a podrážky bot, není jen turistickou atrakcí, ale hluboce zakořeněným rituálem, jehož historie sahá od namlouvacích her až po organizovanou ochranu národního dědictví.
🇩🇪 🇦🇹 Původ v přírodě a namlouvací rituály
Historie Schuhplattleru sahá pravděpodobně až do období kolem roku 1050, kdy se v literárních pramenech objevují první zmínky o tancích, které zahrnovaly údery do vlastního těla a skoky. Předpokládá se, že tanec byl původně inspirován přírodou, konkrétně tokáním tetřeva hlušce v alpských lesích. Tento pták při svádění samičky poskakuje, tleská křídly a vydává specifické zvuky – a právě tuto energii a snahu o ohromení partnerky přejali mladí horalé do svých pohybů.
Původně se nejednalo o skupinový tanec, ale o individuální projev muže v rámci párového tance zvaného Ländler. Zatímco pár společně tančil v rytmu, muž se v určitém momentě uvolnil, začal kolem své partnerky poskakovat, tleskat do dlaní, plácat se do stehen a bot (odtud název "Schuh-plattler" – plácání na boty), aby ukázal svou fyzickou zdatnost a rytmický cit. Žena mezitím pokračovala v plynulém tanci kolem muže jako stabilní středobod tohoto živelného rituálu.
🏛️ Od vesnických tancovaček k národnímu symbolu
Zásadní zlom v historii Schuhplattleru nastal v 19. století. V této době se tanec začal přesouvat z horských pastvin a vesnických hospod na dvůr bavorského krále Maxmiliána II., který byl velkým milovníkem lidových tradic. Zásadní historický zlom nastal v roce 1858, kdy bavorský král Maxmilián II. uspořádal cestu po svém království a v obci Miesbach mu byl tento tanec předveden. Král byl natolik nadšen, že se rozhodl podpořit zachování lidových krojů a tradic, čímž položil základy pro spolky pro zachování krojů a tradic (Trachtenvereine).
S institucionalizací však přišla i změna charakteru tance. Improvizace byla nahrazena přísně nacvičenými sestavami. Zatímco dříve se Schuhplattler tančil spontánně v páru, nyní se z něj stal skupinový tanec, kde celá řada mužů provádí údery naprosto synchronizovaně. Tato transformace byla podpořena snahou o reprezentaci alpského regionu navenek, což později vedlo k tomu, že se Schuhplattler stal synonymem pro rakouský a bavorský folklór v celosvětovém měřítku.
🦅Éra nacionálního socialismu
Během éry nacionálního socialismu prošel Schuhplattler rozporuplným obdobím, kdy byl na jednu stranu masivně oslavován jako ideální projev "árijské" lidové kultury a mužné síly, ale na stranu druhou byl přísně svázán ideologickými pravidly. Nacistický režim a organizace jako Kraft durch Freude využívaly tento tanec k propagandistickým účelům, aby demonstrovaly sepětí lidu s půdou a tradicí, přičemž docházelo k potlačování jeho původní hravosti a regionální rozmanitosti ve prospěch unifikované, téměř vojenské disciplíny. Historické prameny uváděné Bayerischer Rundfunk potvrzují, že zatímco tradiční spolky zažívaly rozkvět v počtu členů, tanec byl zneužíván k politické reprezentaci a jeho autentický, dvořící charakter byl často upozaděn na úkor masových choreografií oslavujících režim.
🥨 Proměny ve 20. století a současnost
Po druhé světové válce však zažil nový rozkvět díky rozvoji turismu v Alpách. Tanec se stal součástí kulturních večerů pro turisty, což sice pomohlo k jeho přežití, ale občas vedlo k určitému zjednodušení a zkrásnění původních forem.
Dnes se historie Schuhplattleru píše skrze moderní interpretace i přísné zachovávání archaických stylů. Existuje nespočet regionálních variant (např. tyrolská, salcburská nebo hornobavorská), které se liší rytmem a složitostí úderů. Tanec se také přestal omezovat pouze na muže – v posledních letech vznikají ženské skupiny, které se věnují tzv. Deandlplattleru, což vyvolává živé diskuse mezi tradicionalisty a zastánci moderního přístupu. Přes všechny změny však Schuhplattler zůstává živoucím důkazem hrdosti alpských obyvatel na svou minulost.
💃 Charakter tance Schuhplattler
Postoj: Tanečník je mírně předkloněný, s nohama rozkročenýma, aby měl stabilitu pro rychlé sekvence úderů.
Synchronizace: Ve skupinové verzi musí všichni tanečníci provádět údery v naprosté shodě, což vytváří efekt "lidského bicího stroje".
Kontrast pohlaví: V tradiční formě se muž (Plattler) snaží svým výkonem zaujmout ženu, která kolem něj mezitím ladně a v klidu tančí (často se točí v rytmu valčíku).
Vertikální pohyb: Tanec zahrnuje vysoké výskoky, dřepy a různé akrobatické figury, které demonstrují fyzickou zdatnost tanečníka.
Akustické údery: Hlavním prvkem je rytmické tleskání dlaněmi o stehna, kolena a podrážky bot. Tyto údery musí být hlasité a naprosto přesné.
🎻 Hudba a rytmus
Rytmické vzorce: Každý region má své specifické "plattování". Rytmus tance je dán právě údery dlaní, které v určitých fázích přehlušují i samotnou hudbu.
Jódlování: Hudební doprovod je často doprovázen jódlováním, které podtrhuje alpskou atmosféru.
Hudba: Nejdůležitějším nástrojem je štýrská tahací harmonika (Steirische Harmonika), jejíž ostrý a rytmický zvuk ideálně doplňuje pleskání dlaní.
Rytmus: Schuhplattler se nejčastěji tančí v třídobém taktu (3/4), který vychází z alpských lidových písní.
💡 Zajímavosti
V Bavorsku a Tyrolsku existují stovky spolků (Trachtenvereine), které pořádají mistrovství v Schuhplattleru, kde se hodnotí nejen rytmus, ale i čistota provedení úderů.
Watschenplattler: Existuje i úsměvná varianta tance, kdy si tanečníci rytmicky uštědřují políčky (samozřejmě jen jako), což bývá oblíbeným číslem pro pobavení publika.
Bez kožených kalhot (Lederhosen) by tanec nezněl správně. Tvrdá kůže kalhot a podrážek bot je nezbytná pro dosažení onoho typického, pronikavého zvuku při úderu.
Traduje se, že pohyby a poskoky tanečníků jsou napodobeninou toku tetřeva hlušce v době páření, kdy pták naráží křídly o své tělo, aby udělal dojem na samičku.