SETAPA

Setapa je jedním z nejikoničtějších a nejrytmičtějších tradičních tanců Botswany. Patří etniku Bakwena (lidu z kmene Kwena) a je hluboce zakořeněn v historii zemědělství a komunitního života jižní Afriky. Na rozdíl od mnoha jiných tanců, které jsou čistě rituální, Setapa v sobě nese příběh každodenní práce a oslavy sklizně. 

🐊  Původ v rytmu práce a zemědělství

Historie tance Setapa sahá do dob, kdy byl život lidu Tswana plně závislý na cyklech přírody a zemědělské produkci. Samotný název "Setapa" je odvozen od tswanaského slova go tapa, což v doslovném překladu znamená "šlapat" nebo "dupat". Tento název není náhodný – tanec vznikl jako stylizovaná nápodoba procesu mlácení obilí (především čiroku).

Původně se nejednalo o tanec v uměleckém smyslu, ale o způsob, jak si ulehčit monotónní a fyzicky náročnou práci na polích. Rolníci rytmicky dupali do země a tloukli holemi, aby oddělili zrno od plev. Postupem času se tyto pracovní pohyby začaly propojovat se zpěvem a tleskáním, čímž vznikla ucelená choreografie, která se z polí přesunula do vesnic jako oslavný prvek po úspěšné sklizni.

👑 Od lidové tradice k národnímu pokladu

Během 20. století prošla Setapa transformací z čistě funkčního pracovního tance na symbol kulturní identity Botswany. Tanec se stal nedílnou součástí festivalů, svateb a návštěv královských hodnostářů. Pod ochranou náčelníků (Dikosi) se začaly formovat taneční skupiny, které dbaly na to, aby se kroky a písně předávaly z generace na generaci v nezměněné podobě.

Důležitým milníkem v historii tance bylo jeho zařazení do národních vzdělávacích programů a soutěží, jako je President's Day Competitions. Díky tomu se Setapa rozšířila i mimo region obývaný lidem Bakwena a dnes je považována za jeden z pilířů botswanského kulturního dědictví. Přestože moderní doba přinesla stroje na zpracování obilí, tanec zůstal živý jako připomínka pracovitosti a vytrvalosti předků.

👟 Symbolika pohybu a kostýmu

Setapa je specifická svým důrazem na spodní část těla. Tanečníci nosí tradiční oděv zvaný Tshega (bederní rouška z kůže) a na nohou mají upevněné Matlhowa – chrastítka vyrobená ze zámotků divokých hedvábníků nebo suchých lusků naplněných drobnými kamínky. Tato chrastítka jsou pro historii tance klíčová, protože slouží jako perkusní nástroj, který zvýrazňuje každý dopad nohy na zem.

Pohyby v Setapa jsou rychlé, přesné a vyžadují obrovskou koordinaci. Tanečníci se často pohybují v řadách nebo polokruzích, což symbolizuje jednotu komunity. Dupání není agresivní, ale rytmické a kontrolované, evokující tlukot srdce země. Právě tato souhra mezi zvukem Matlhowa, tleskáním a hlubokým hrdelním zpěvem vytváří hypnotickou atmosféru, která je pro tento tanec typická již po staletí.

🥁 Hudební doprovod a píseň

V historii Setapy hraje zásadní roli vokální složka. Tradičně se tanec provádí bez bubnů (což je v africkém kontextu zajímavé), rytmus je tvořen výhradně dupáním, tleskáním a chrastítky na nohou. Hudbu tvoří sborový zpěv ve formě "volání a odpovědi" (call and response), kde lídr skupiny vyvolává verše o historii kmene, o hrdinech nebo o aktuální úrodě a ostatní mu odpovídají v harmonii.

Tento minimalistický, ale silný hudební doprovod umožňoval tančit kdekoli – na poli, u ohně nebo na návsi. Písně doprovázející Setapu jsou jakousi ústní kronikou lidu Bakwena, která uchovává příběhy, jež by jinak byly zapomenuty.

💃 Charakter tance Setapa

• Zemědělská symbolika: Pohyby přímo vycházejí z procesu mlácení obilí (čiroku). Tanečníci nohama "udupávají" zrno a rukama simulují tlučení holemi.

• Důraz na nohy: Hlavním prvkem je rytmické a silné dupání. Tělo je mírně předkloněné, což tanečníkům umožňuje soustředit veškerou energii do úderů nohou o zem.

• Synchronizace: Tančí se v řadách nebo polokruzích. Jednota a přesnost celého týmu je klíčová – všichni musí dopadnout na zem ve stejnou mikrosekundu.

• Nízké těžiště: Tanečníci se pohybují v mírném podřepu, což je typické pro mnoho tanců jižní Afriky a dodává pohybu na stabilitě a síle.

 🥁 Hudba a rytmus

• Tleskání: Rytmické tleskání dlaněmi tvoří střední vrstvu rytmu, která propojuje hluboký dupot a vysoký zvuk chrastítek.

• Vokální harmonie: Tanec doprovází sborový zpěv ve stylu "volání a odpovědi". Texty často vyprávějí o historii lidu Bakwena, o sklizni nebo o sociálních tématech.

• Absence bubnů: Na rozdíl od mnoha jiných afrických stylů se Setapa tradičně tančí bez doprovodu bubnů. Rytmus si vytvářejí tanečníci sami svým tělem.

• Perkusní nohy (Matlhowa): Nejdůležitějším hudebním prvkem jsou chrastítka na kotnících vyrobená ze zámotků divokého hedvábí. Vytvářejí ostrý, chrastivý zvuk, který doplňuje dunění dupotu.

💡 Zajímavosti

• Tradičně se Setapa tančila na oslavách zvaných Dikgafela, kde se po úspěšné sklizni děkovalo náčelníkovi a bohům a pilo se tradiční čirokové pivo.

• Chrastítka Matlhowa jsou unikátní tím, že se vyrábějí ze zámotků larev molů, do kterých se vkládají drobné kamínky. Jde o dokonalý příklad využití přírodních zdrojů k tvorbě hudby.

• V Botswaně je Setapa tak populární, že má svou vlastní kategorii v národních uměleckých soutěžích (President's Day Competitions), kde mezi sebou soupeří nejlepší skupiny z celé země.

• Protože lid Tswana historicky nepoužíval písmo, písně doprovázející Setapu sloužily jako "živá knihovna" – v textech jsou zakódovány důležité historické události kmene.