SHARH
Země původu: Jemen 🇾🇪
Sharh (někdy psáno jako Al-Sharh) představuje jeden z nejvýraznějších prvků jemenského kulturního dědictví. Není to jen série pohybů, ale živoucí kronika historie jižního a východního Jemenu, která v sobě nese ozvěny dávných kmenových rituálů i vytříbenost městské kultury.
🇾🇪 Původ v pouštních oázách a hluboký význam slova
Etymologie slova Sharh (arabsky šarh) je fascinující sama o sobě. V doslovném překladu znamená "vysvětlení", "výklad" nebo "otevření". V kontextu tance a hudby tento název symbolizuje "rozvinutí radosti" nebo "otevření duše" během slavnosti. Kořeny tohoto tance sahají hluboko do historie regionů Hadramaut a Aden (před n. l. – 6. stol. n. l.), kde sloužil jako ústřední prvek sociální soudržnosti. Původně byl úzce spjat s oslavami úspěšného lovu, sklizně nebo návratu bojovníků, čímž si od počátku zachoval svou hrdou a energickou povahu.
Historicky se Sharh vyvíjel jako tanec, který v sobě mísí vlivy beduínských kmenů z pouště a sofistikovanější prvky přístavních měst. Zatímco v pouštních oblastech byl tanec syrovější a více zaměřený na rytmické dupání, v okolí Adenu a Laheje získal v průběhu staletí na eleganci a plynulosti. Tato dualita z něj udělala univerzální jemenský fenomén, který dokázal překročit sociální bariéry a stát se společným jazykem pro obyvatele hor i pobřeží.
🌊 Vliv námořního obchodu a kulturní syntéza
Jemen byl po tisíciletí křižovatkou obchodních cest mezi Indií, Afrikou a Středomořím. Tento fakt se výrazně podepsal i na vývoji Sharhu. V přístavních městech se do tradičních arabských rytmů začaly vměšovat vlivy z východní Afriky a Indického oceánu. To se projevilo zejména v instrumentaci – k tradičním jemenským bubnům (mirwas) a flétnám přibyly složitější polyrytmy, které jsou pro Sharh typické.
Tento "mořský" vliv dal vzniknout různým regionálním variantám. Například v oblasti Hadramaut je Sharh velmi sofistikovaný a klade důraz na poezii, která tanec doprovází. Básníci (zvaní shu'ara) často improvizují verše přímo během tance, přičemž tanečníci na jejich slova reagují změnou tempa nebo gest. Tato syntéza hudby, pohybu a slova vytvořila z Sharhu komplexní uměleckou formu, která je mnohem víc než jen pouhým pohybem těla.
🐪 Symbol odporu a zachování identity
V moderních dějinách Jemenu, zejména během 20. století a v dobách britské přítomnosti v Adenu, se Sharh stal symbolem národní identity a kulturního odporu. Zatímco se svět kolem měnil, tradiční "majlisy" (společenská setkání), kde se Sharh tancoval, zůstávaly ostrovy jemenské autenticity. Tanec se stal nedílnou součástí svatebních rituálů, kde plní funkci jakési "zkoušky" dospělosti a elegance pro mladé muže z komunity.
Navzdory politickým turbulencím a konfliktům, které Jemen v posledních desetiletích postihly, si Sharh udržel svou popularitu. Dokonce i v jemenské diaspoře po celém světě slouží tento tanec jako most k domovu. Když dnes mladí Jemenci tančí Sharh na svatbách v Londýně, New Yorku nebo Rijádu, nepřenášejí jen kroky, ale celé staletí historie, hrdosti a schopnosti radovat se i v těžkých časech.
💍 Role tance v moderní společnosti a svatební rituály
V současném Jemenu je Sharh naprosto neodmyslitelnou součástí svatebních oslav. Historicky se svatby v Jemenu slavily odděleně, ale Sharh byl jedním z mála tanců, které měly svou verzi pro muže i pro ženy. U mužů je tanec doprovázen hrou na tradiční nástroje a často vrcholí v rychlém tempu, které testuje vytrvalost tanečníků. U žen je Sharh projevem elegance, kdy se důraz klade na pohyby rukou a šatů, přičemž šperky tanečnic vytvářejí při pohybu vlastní rytmický doprovod.
I přes modernizaci a politické turbulence v regionu si Sharh uchoval svou autentičnost. Dnes se tančí nejen na venkově, ale i v moderních sálech v San'á nebo Adenu. Pro jemenskou diasporu po celém světě představuje Sharh nejsilnější spojnici s domovem. Při setkáních v exilu je tento tanec prvním, který se začne tančit, jakmile zazní první údery bubnů, čímž symbolizuje nezlomnost jemenské kultury a její schopnost přežít i ty nejtěžší časy.
🥁 Rytmický dialog a umění párové synchronizace
Strukturálně je Sharh unikátní tím, že jde primárně o párový tanec, obvykle tancovaný dvěma muži (ačkoliv v soukromých ženských prostorách existuje i ženská varianta). Na rozdíl od severojemenského tance Bara'a, který je masový a často zahrnuje manipulaci s dýkou (džambijou), Sharh je intimnější a technicky náročnější na koordinaci. Tanečníci se pohybují v dokonalé synchronizaci, jako by byli zrcadlovým odrazem jeden druhého, přičemž klíčovým prvkem je práce nohou a jemné, ale rozhodné pohyby rukou a ramen.
Hudební doprovod je pro historii Sharhu naprosto zásadní. Tanec je doprovázen specifickým rytmem, který udávají malé ruční bubínky zvané mirwas. K nim se často přidává loutna (oud) nebo flétna (nay), které hrají melodie založené na jemenských poetických formách. Tento hudební podklad není jen kulisou; tanečníci a hudebníci spolu vedou neustálý dialog. Když hudba zrychlí, tanečníci musí reagovat bleskovými změnami směru a intenzity, což z každého vystoupení dělá neopakovatelný improvizační zážitek.
💃 Charakter tance Sharh
Improvizace: I když existují základní kroky, Sharh dává velký prostor pro individuální styl a vzájemnou "výzvu" mezi oběma tanečníky.
Symbolika síly a kontroly: Přestože je tanec energický, vyžaduje velkou sebekontrolu a vzpřímený postoj, což odráží kmenové hodnoty cti a důstojnosti.
Práce s oděvem: Muži při tanci často manipulují se svým tradičním oděvem (šátkem nebo suknicí fouta), zatímco ženy využívají ladné pohyby paží a dlouhých rukávů svých šatů.
Lehkost a odraz: Tanec je charakteristický lehkými, pružnými poskoky. Tanečníci vypadají, jako by se sotva dotýkali země.
Párová souhra: Sharh se obvykle tančí v páru (tradičně dva muži nebo dvě ženy), kteří se pohybují synchronizovaně, čelí si nebo tančí bok po boku.
🥁 Hudba a rytmus
Rytmická struktura: Rytmus je rychlý a hypnotický. Často začíná v mírnějším tempu a postupně graduje, což nutí tanečníky k čím dál složitějším a rychlejším krokům.
Zpěv: Tanec je doprovázen poetickými písněmi, které oslavují lásku, domovinu nebo kmenovou historii.
Hudba: Hlavním melodickým nástrojem je často Oud (arabská loutna) nebo v modernějších verzích elektronické klávesy simulující tradiční zvuky.
Dominance perkusí: Hudební základ tvoří bubny, zejména Mirwas (malý ruční buben) a Hajir (větší hluboký buben), které udávají nekompromisní rytmus.
💡 Zajímavosti
Společný tanec Sharh je v jemenské společnosti vnímán jako potvrzení přátelství a vzájemného respektu mezi tanečníky.
Sharh je nesmírně populární i v sousedních zemích Perského zálivu (zejména v Saúdské Arábii a Kuvajtu), kde je vnímán jako prestižní ukázka jemenského umění.
Existuje mnoho variant Sharhu. Verze z Adenu je známá svou svižností, zatímco verze z Hadramautu bývá o něco rozvážnější a klade větší důraz na gesta rukou.
Na rozdíl od tance Bara'a, kde muži tančí s dýkami (jambiya) v rukou, je Sharh civilnější, společenštější a zaměřený spíše na techniku nohou než na demonstraci síly.
Žádná jemenská svatba se neobejde bez tance Sharh. Je to okamžik, kdy se hosté střídají v kruhu, aby předvedli své dovednosti.