SLOWFOX

Slowfox je v rámci standardních tanců považován za vrchol technické elegance a je často nazýván Rolls-Royce tanečního parketu. Jeho složitost spočívá v nutnosti udržet dokonalou, plynulou kontinuitu pohybu bez jakéhokoliv viditelného trhnutí.

🇺🇸 Historický původ a divoký zrod (počátek 20. století)

Příběh začíná v létě roku 1914 v New Yorku. Vaudevillový herec a komik Harry Fox vystupoval se svou skupinou "American Beauties" v kině New York Theatre, které mělo na střeše tančírnu. Fox v rámci svého čísla prováděl rychlé, klusavé kroky na tehdy moderní ragtimovou hudbu. Diváci byli tímto novým, neformálním pohybem nadšeni a začali mu říkat "Fox's Trot".

Původní Foxtrot byl ve svých počátcích velmi odlišný od dnešní podoby. Byl to rychlý, trhavý tanec plný poskoků, vykopávání nohou a nečekaných zastavení. V Americe tehdy panovala éra tzv. "Animal Dances" (zvířecích tanců jako Bunny Hug nebo Turkey Trot) a Foxtrot byl jejich nejelegantnějším nástupcem, který poprvé umožnil plynulý pohyb po parketu.

 🚢 Cesta do Evropy a "uhlazení" v Anglii (1915–1920) 

Během první světové války a těsně po ní se Foxtrot dostal do Anglie, kde se stal okamžitým hitem v londýnských klubech. Britští taneční mistři však cítili, že původní americká verze je pro noblesní sály příliš chaotická.

Kolem roku 1920 začali profesionálové tanec standardizovat. Klíčovým mužem byl Camille de Rhynal a později členové britské taneční asociace ISTD. Ti začali odstraňovat poskoky a trhavé pohyby a nahrazovat je dlouhými, plynulými kroky. V této době se také zrodil typický rytmus "Slow-Quick-Quick" (Pomalu-Rychle-Rychle), který tanci dodal jeho charakteristickou strukturu.

🇬🇧 Britská standardizace: Rozdělení na dva světy (20. léta) 

Klíčový zlom nastal kolem roku 1920. Hudba se začala hrát ve dvou různých tempech – velmi rychlém a pomalejším. Britská taneční asociace (ISTD) se rozhodla, že jeden tanec nemůže pokrýt oba extrémy, a tak začala v roce 1924 s kodifikací a uhlazením tohoto tance.

Rychlá verze foxtrotu se smísila s prvky charlestonu a vznikl Quickstep. Pomalá verze (původně nazývaná Slow Foxtrot) byla očištěna od všech poskoků a trhavých pohybů. Tanečníci jako Frank Ford (vítěz Star Championships 1927) vyvinuli techniku dlouhých, plynulých kroků, které tanec proměnily v nekonečný lineární pohyb.

✨ Zlatá éra Swingu a Velkých orchestrů (30.–50. léta) 

Ve 30. letech, kdy světu vládl swing velkých big bandů, dosáhl Slowfox své vrcholné estetiky. Tanečníci jako Frank Ford (vítěz prvního Star Championships) a Josephine Bradley vyvinuli moderní techniku nášlapů a švihu, která se používá dodnes.

Slowfox se stal tancem "králů a aristokracie". Zatímco ostatní tance byly o radosti nebo dramatu, Slowfox byl o noblese. Ve filmech ho proslavil Fred Astaire, který sice tančil americkou verzi (Smooth), ale jeho lehkost a schopnost vypadat uvolněně i při náročné choreografii se staly vzorem pro celý taneční svět. 

💃 Charakter tance Slowfox

• Charakter: Slowfox je tanec elegance a sofistikovanosti, často tančený na pomalé, jazzové balady. Je charakteristický pro svou romantickou, ale zdrženlivou eleganci.
• Pohyb: Na rozdíl od vášnivého Tanga nebo energického Valčíku se Slowfox zaměřuje na vnitřní klid a kvalitu provedení, nikoliv na okázalé pózy nebo rychlost. Tanečníci se soustředí na kvalitu pohybu, ne na kvantitu figur.
• Dokonalá plynulost pohybu (Continuity): Cílem je, aby tanec vypadal, jako by nikdy nekončil. Tanečníci se neustále pohybují po imaginární dráze ve tvaru nekonečné osmičky (ležaté osmičky), což eliminuje ostré rohy a náhlé změny směru. Tato potřeba udržet pohyb je důvodem, proč Slowfox vyžaduje největší kontrolu držení a nejdelší kroky ze všech standardních tanců.
• Stoupání a Klesání (Rise and Fall): Používá se podobně jako ve Waltzu, ale mnohem jemněji a plynuleji. Vertikální pohyb je diskrétnější a má za cíl pouze podporovat dlouhý, švihový krok (Long Stride), nikoli vytvářet zřetelné houpání jako ve Waltzu. To je důležité, protože jakékoliv viditelné Bounce by narušilo plynulost. 

🎷 Hudba a rytmus

• Rytmus: Tento tanec se tancuje ve 4/4 taktu, 
• Tempo: U soutěžního slowfoxu je tempo striktně stanoveno na 28 až 30 taktů za minutu (přibližně 112–120 BPM), 
• Počítání: Klíčové je jeho rytmické počítání: Slow−Quick−Quick (2 doby−1 doba−1 doba). Tato rytmická struktura zajišťuje, že dva pomalé kroky (Slow) jsou spojeny se dvěma rychlými kroky (Quick-Quick), což vytváří nepravidelnost nutnou pro plynulé cestování a otáčení.

💡 Zajímavosti

• Mezi porotci a profesionály se mu přezdívá "tanec pravdy", protože jako jediný neodpouští žádnou chybu v rovnováze. Zatímco ve waltzu můžete chybu "přešvihnout", ve slowfoxu je v plynulém lineárním pohybu vidět každé zaváhání. 
• V tanečních kurzech pro veřejnost se slowfox často učí až v nejpokročilejších kurzech, protože jeho základní krok je pro začátečníky kvůli náročné práci s patami a špičkami téměř nezvládnutelný. 
• Správně zatančený slowfox by měl vypadat jako jedna nekonečná stuha – tanečníci se nikdy nesmí úplně zastavit, a to ani v pózách, pohyb těla musí neustále plynout dál.
• Tanečníci slowfoxu tráví stovky hodin tréninkem "pádové techniky", kdy se učí řízeně padat vpřed do kroku, aby dosáhli oné pověstné plynulosti, která připomíná krasobruslení na suchu.