SOLI

Soli (často psáno také jako Söli) je jedním z nejznámějších, nejradostnějších a nejrychlejších západoafrických tanců. Jeho domovem je Guinea, konkrétně kultura národa Susu (Soussou). Tento tanec není jen bohapustou zábavou; je to hluboce zakořeněný rituál přechodu, který oslavuje transformaci, odvahu a vstup do dospělého života.

🌟 Rituály dospívání a zkouška odvahy

Historie tance Soli je nerozlučně spjata s tradičními iniciačními obřady národa Susu. V předkoloniální a rané koloniální éře byl tento tanec striktně vázán na období, kdy chlapci a dívky podstupovali rituály dospívání (včetně tradiční obřízky), které je měly připravit na plnohodnotné přijetí do společnosti dospělých. Tento přechodový rituál se často odehrával v oddělených táborech nebo v "posvátných lesích" za vesnicí.

Soli fungovalo jako obrovská komunitní podpora. Samotný proces iniciace byl vnímán jako náročný a bolestivý test odolnosti. Rytmus a tanec Soli sloužily k tomu, aby mladým lidem (zvaným bilakoro, tedy těm, kteří ještě neprošli rituálem) dodaly sílu, odvahu a odhodlání. Rodiny a přátelé tančili s obrovskou energií a zpívali písně, které budoucí dospělé povzbuzovaly a oslavovaly jejich statečnost. Tanec tak fungoval jako jakési emocionální a fyzické anestetikum.

🥁 Polyrytmická konverzace djembe a dununů

Hudební a taneční struktura Soli je postavena na mistrovství ve hře na tradiční bubny. Zvukovým základem jsou basové bubny dunun (dundunba, sangban a kenkeni), které tvoří hutnou, nezaměnitelnou polyrytmickou síť. Nad touto sítí pak kraluje sólový buben djembe.

Tanec samotný je neustálým dialogem mezi sólovým bubeníkem a tanečníkem. V historickém kontextu tanečníci (často s rekvizitami, jako jsou koňské ocasy nebo speciální šátky) vstupovali do kruhu a svými bleskovými, akrobatickými kroky reagovali na údery djembe. Zastavení, výskoky i rychlá práce nohou musely být v naprostém souladu s hudbou. Pokud bubeník zrychlil, tanečník musel ukázat svou fyzickou zdatnost a rytmus udržet.

🌍 Od tajných obřadů k celosvětové oslavě radosti

S postupem času a s proměnou africké společnosti ve 20. století se Soli začalo vymanit ze svého striktně rituálního sevření. Z tance, který se odehrával převážně během iniciačních týdnů, se postupně stal tanec oslavný. Začal se hrát na svatbách, křtinách, oslavách sklizně a dalších vesnických slavnostech jednoduše jako vyjádření obrovské radosti a vitality.

Zásadní zlom v historii Soli přišel po získání nezávislosti Guineje v roce 1958. Tehdejší prezident Sékou Touré masivně podporoval tradiční umění a stál u zrodu národních baletů (jako světoznámý soubor Les Ballets Africains). Mistři choreografové vzali Soli, stylizovali jeho kroky pro velká divadelní pódia a ukázali ho světu. Z vesnického rituálu se tak stal globální fenomén.

Dnes je Soli stálicí na workshopech afrického tance po celém světě. Ačkoli si většina dnešních západních tanečníků už neprochází původními iniciačními rituály národa Susu, esence tance zůstala zachována: je to oslava překonávání vlastních limitů, fyzické vytrvalosti a nespoutané radosti ze života.

💃 Charakter tance Soli

• Projev odvahy: Vstup do tanečního kruhu znamenal ukázat komunitě, že jste silní, nebojácní a připravení čelit životním výzvám.

• Dialog s bubeníkem: Tanečník se nepohybuje pasivně do puštěné hudby; on s bubeníkem doslova konverzuje. Hráč na sólový buben bedlivě sleduje tanečníka v kruhu a svými údery přesně akcentuje jeho kroky a skoky.

• Bleskové tempo a akrobacie: Pohyby jsou extrémně rychlé, živelné, s vysokými výskoky, divokým máváním paží a dynamickou prací nohou. Je to zkouška absolutní fyzické výdrže.

• Oslava dospělosti: Původně to byl rituální tanec pro bilakoro (nezasvěcenou mládež), který je měl psychicky i fyzicky připravit na náročný vstup do světa dospělých.

 🥁 Hudba a rytmus

• Zvolání a odpověď: Rytmus je tradičně doprovázen sborovým zpěvem, kde sólista předzpívává a dav mu s obrovskou energií odpovídá.

• Magie "breaku" (blocage): Fascinujícím prvkem jsou tzv. breaky – ostré, synchronizované hudební přechody nebo náhlá zastavení. Tanečník musí hudební signál rozpoznat a v ten samý zlomek vteřiny "zamrznout" v přesné póze.

• Nadvláda djembe: Nad basovou linkou kraluje sólové djembe, které improvizuje, udává tempo a dává tanečníkům signály ke změně kroků.

• Svatá trojice basů: Rytmický základ tvoří tři basové bubny zvané dunun (největší dundunba, střední sangban a nejmenší kenkeni). Hraje se na ně paličkami (často se zvonkem) a vytvářejí hutnou, valivou polyrytmickou síť.

💡 Zajímavosti

• V západní Africe existuje několik verzí tohoto rytmu (např. Susu Soli nebo o něco odlišné Soli des Manian), ale všechny sdílejí onen nezkrotný tah na branku.

• Dnes už se kvůli Soli do posvátného lesa nechodí. Tanec se sekularizoval a stal se symbolem všeobecné radosti. Zazní na každé pořádné guinejské svatbě, křtinách nebo oslavě sklizně.

• Původně se tyto rituály odehrávaly v tajných "posvátných lesích" národa Susu. Na světová pódia tanec vynesl až v 50. letech 20. století prezident Guineje Sékou Touré prostřednictvím slavných národních baletů (např. Les Ballets Africains).

• V minulosti se Soli tančilo během tradičních iniciačních rituálů (jež zahrnovaly i obřízku). Ohlušující hudba, tanec a adrenalin fungovaly jako přírodní anestetikum a obrovská psychická podpora pro mladé lidi.